Článek
Na začátku stála osobní zkušenost Britky Raynor Winnové. Když bylo jí a jejímu manželovi nejhůř, rozhodli se vydat na letní cestu podél jihozápadního pobřeží Anglie. O nějaký čas později své zážitky zpracovala v knize, která se v roce 2018 stala britskou literární senzací. (Původní anglický název Salt Path by se dal přeložit jako Solná cesta nebo Cesta soli, což dobře ilustruje skutečnost, že hrdinové tu mají sůl po celou dobu doslova všude.)
Nyní se jejich vyprávění dočkalo filmové verze v režii Marianne Elliottové a podle scénáře i u nás známé dramatičky Rebeccy Lenkiewiczové. Sledujeme tu manželský pár sympatických padesátníků (Gillian Andersonová a Jason Isaacs), rodičů dcery a syna-vysokoškoláků, a jak ukazují občasné náhledy do minulosti, někdejších menších farmářů. Pouštějí se s batohy do mnohasetkilometrové cesty, aniž by uměli pořádně postavit stan, měli odpovídající vybavení a dokonce aniž by si včas doplnili vodu. Mají jen velmi málo peněz, přepočítávají si drobné a občas vyhledají bankomat, jestli už jim přišla podpora. O svou farmu a střechu nad hlavou totiž přišli, když nerozumně zainvestovali, zřejmě skočili na lep údajnému kamarádovi. V téže době se navíc ukázalo, že manžel trpí neléčitelnou nemocí, jejímž důsledkem nejspíš bude postupná paralýza.
Zdánlivě nerozumný nápad vydat se na putování deštivou anglickou krajinou ale možná dvojici přinese mnohem víc, než by se na začátku zdálo. Pozorujeme tu jak komické momenty vyplývající z jejich nezkušenosti (postavení si stanu na vrcholu útesu nebo přímo u moře, které ho téměř spláchne), tak nedorozumění vyplývající z toho, že je muž opakovaně považován za známého britského spisovatele Simona Armitage, čehož se později naučí využít. Zároveň jsou tu chvíle bolestné, když si dvojice objednává „jeden čaj a horkou vodu navíc“, aby si v šálcích vylouhovala jeden sáček a tak ušetřila. A k tomu letmá setkání s různými druhy lidí, od typických vesničanů přes jakousi hippie komunitu po mladičkou tulačku či zamilovanou dívku z infocentra, kterým možná svou přítomnosti pomohou přesměrovat život…
Snímek sice pochopitelně nešetří záběry na anglické vesničky, vřesoviště, útesy, povalující se tuleně a občas využije i letecký pohled, to vše je ale jen jakýmsi pozadím pro příběh jednoho páru, který se rozhodl to nevzdat. A velmi civilní projev ústřední dvojice mu v tom výborně slouží.
Vytknout by se dalo jen to, že film se příliš nezabývá jejich potomky (z čeho na univerzitě žijí, když jejich rodiče zbankrotovali?) a také tím, že jednu chvíli je jejich cesta najednou přerušena a divák si tak musí domyslet, že v jednom bodě skončili a po přečkání zimy u kamarádky znovu navážou, kde přestali. Jako příběh o jednom manželství, které vydrželo všechny rány osudu, stejně jako malý průvodce po Anglii „mezi řádky“, ale film výborně funguje.
