Jemenská Sokotra bojuje o přežití. Stejně jako její dračí stromy

Sokotra, známá díky dračím stromům, je malý ostrov ležící zhruba 500 kilometrů od pevninského Jemenu mezi Arabským mořem a Indickým oceánem. Ačkoli je Jemen, ke kterému Sokotra patří, jednou z nejchudších zemí světa a navíc v ní momentálně probíhá ozbrojený konflikt, Sokotra zůstává mírumilovným kouskem země, který je bez větších obtíží dostupný i turistům. I přes poklidný ráz i zde nelze přehlédnou stopy jemenské války a především narůstající vliv Emirátů, které se snaží dostat ostrov do svého područí.

Díky své odlehlosti, množství endemitů a kulturnímu a přírodnímu bohatství je tento kus země na seznamu UNESCO. Notoricky známá díky dračím stromům s červenou mízou připomínající krev je Sokotra jedním z mála míst, které lze v Jemenu zcela bezpečně navštívit. Turisty sem dopravují pouze lety, které by za týden šly bez problému spočítat na prstech jedné ruky. Ostatně i počet míst pro cizince je na každém letu omezen. Víza se nedají získat úplně snadno, množství hotelů je omezené, ubytovací kapacity malé, kempování a přespávání ve stanech je na většině ostrova nutností.

Většina cizinců sem míří na týden, kdy jim pobyt zprostředkuje místní agentura. Obstará stany, plnou penzi i dopravu, naplánuje program. Hlavní atrakce jsou jasně dané. Půjčit si tu auto je nemožné jednak kvůli absenci autopůjčoven, jednak kvůli absenci silnic. Kdo není místní a cesty nezná, ten se daleko nedostane. Příznivci offroadu si díky zručným místním řidičům vzhledem k častým průjezdům kamenitým terénem přijdou na své.

Za volantem přitom mohou potkat klidně i patnáctileté chlapce. Řidičáky tu neznají, dopravní pravidla nejsou, aby se místní policisté vešli všichni do vozu, klidně si budou sedět navzájem na klíně. Technický stav vozů je leckdy diskutabilní, stačí, že to jede. Poznávací značky tu auta mají od místních sokoterských, přes emirátské a ománské až po žádné.

Atmosféru dokresluje kolem lidských obydlí všudypřítomný nepořádek z plastového odpadu, kozy a supi, exotické stromy a místní fascinovaní přítomností cizinců. Návštěva vesnic nebo škol skýtá kouzelné momenty interakce s malými dětmi, starší studenti si zase rádi pocvičí pár slovíček z angličtiny, jinak se tu mluví převážně sokotersky nebo arabsky. Nedotčená příroda a nesmírně milí místní obyvatelé skýtají unikátní, ve všech ohledech autentický cestovatelský zážitek.

Pomineme-li ovšem atraktivní rysy Sokotry coby dovolenkové destinace a přírodního unikátu, je to zejména její poloha, která jí dává zásadní strategický význam. Umístění na námořních trasách, které spojují Tichý oceán se zbytkem světa vyvolalo zájem hned několika okolních zemí, především Emirátů. Ty se o ostrov intenzivně zajímají už od roku 2000, kdy po silných záplavách, které poškodily budovy a způsobily velké škody zemědělcům poskytl zbídačenému ostrovu humanitární pomoc emirátský Červený půlměsíc.

O mnoho patrnější byla angažovanost Emirátů znát v roce 2015, kdy ostrov zasáhly dva silné tropické cyklóny. Způsobily silné škody na ostrovní infrastruktuře, silnicích, na dodávkách energie, poškozena byla i nemocnice a bouře způsobily také velké ztráty na životech. Už při první bouři se přes 18000 lidí muselo evakuovat. Druhá bouře, která přišla o týden později, přinesla vítr o rychlosti až 120 km/h. Oko cyklóny prošlo přímo nad ostrovem. 4000 lidí přišlo o domovy, 200 bylo zraněno, nejméně 18 osob zahynulo.

Škody po bouřích jsou ostatně na ostrově patrné dodnes, od padlých dračích stromů až po utržené kusy skal, rozbité silnice nebo trosky lodí na pobřeží. Chudý ostrov, na kterém ještě před pár lety lidé běžně žili v jeskyních na velkou obnovu nemá prostředky, byť se o to svědomitě snaží. Některé škody ale napravit jen tak snadno nepůjde. Za oběti silným bouřím padly i místní ikonické dračí stromy.

Dračinec rumělkový je místní endemit, jinde neroste. Ikonický strom ale sdílí a možná i předznamenává budoucnost celého ostrova. UNESCO Sokotru v roce 2008 zapsalo mezi rezervace Světového přírodního dědictví prvořadého významu. Nachází se tu více než 300 endemických druhů rostlin, 24 druhů plazů, 190 druhů ptáků a více než 300 druhů bezobratlých. Dračince se zvláštní hřibovitou korunou rostou velice pomalu, za patnáct let povyroste pouze do výšky zhruba jednoho metru. Většina vzrostlých stromů na ostrově je tak velmi stará, u některých se věk odhaduje i na tisíce let.

Pryskyřice dračích stromů rychle tuhne a vytváří červenou hmotu známou jako dračí krev. Místní ji používají v léčitelství, podle nich má dezinfekční účinky. Rovněž se používá jako barvivo, kosmetický prostředek a také jako suvenýr pro turisty. Stromům ovšem dobývání mízy nesvědčí a mnohé nesou stopy po její neopatrné těžbě. Dračince mají zvláštní, křehké a jakoby duté kmeny a větve, vyplněné vzhledově houbovitou strukturou.

Nesvědčí jim extrémní sucho, které Sokotru ohrožuje, rozmary počasí jako je silný vítr, rozvoj turistiky ani těžba dřeva. Mladé stromy pak mají ještě jednoho nepřítele - dobytek. Kvůli pomalému růstu se mladé stromky stávají častou potravou právě například pro kozy. Zvířata jsou všudypřítomná, v obchodech, na ulicích města, vesnicích, v horách, prakticky vždy je minimálně jedna koza na dohled.

Z dříve souvislých porostů dračinců jsou tak dnes již izolované lesy. Na ostrově sice existují „zahrádky“, jedné z nich se díky přispění českých vědců říká česká zahrada, kde jsou ve zděných ohradách stromy vysazovány, každoroční větrné období, kdy ostrov sužuje silný vítr, ale chatrné zdi z naskládaných kamenů poboří a mladé stromky pak nic nechrání.

Navzdory snahám místních o záchranu se tak na ostrově prakticky žádné mladé dračí stromy nevyskytují. Vzhledem ke své křehkosti tak pomalu ustupují dobytku a snaze místních zajistit si dostatek prostředků k přežití. Extrémní sucho působí problém místním obyvatelům, ti čím dál tím více opouští původní způsoby obživy a zemědělství. Po generace pěstované farmy s datlovými palmami nyní kvůli suchu a nízkým výkupním cenám zůstávají neudržované a opuštěné.

Jistou výhodu mají ti, kdo žijí na pobřeží. Moře je tu na život velmi bohaté. Rybolov je jedním z hlavních zdrojů obživy, na moři lze potkat i malé chlapce, kteří se ve vlastnoručně vyrobených loďkách snaží ulovit obživu, ať už tu, kterou večer sami snědí, nebo tu, kterou na břehu prodají. V okolí ostrova lze potkat i velryby, jejich kosti, které občas slouží jako dekorace obydlí i jako jakési skulptury, lze na pobřeží celkem běžně najít.

Na plážích se dají ulovit velcí krabi, v laguně Detwah zase rejnoci, mušle, kolem ostrova žije množství ryb. Za naprosto směšnou částku si tu lze k večeři zakoupit i humry. Moře je tu nádherně čisté, kolem plují delfíni, dlouhé bílé pláže jsou prakticky bez lidí, na východě ostrova spadají do moře impozantní, nějakých 200 metrů vysoké písečné duny, barevně kvetou exotické lahvovníky, na snímky pro cestovní kanceláře i v nejturističtější sezoně neskutečné scenérie.

Zvenku působí Sokotra jako idylický ostrov s nedotčenou přírodou, nekonečnými plážemi a tyrkysovým, průzračným mořem, kam krutá válka sužující pevninský Jemen zatím nedosahuje. Až pohled zblízka a rozhovory s místními ale odhalují rozpolcenou situaci ostrova. Ta se přitom pravděpodobně bude stále zhoršovat.

Jen pár stovek metrů od letiště návštěvníky uvítají sovětské tanky T-34. Od roku 1970, kdy byla Sokotra součástí Jižního Jemenu, tehdy komunisticky orientovaného a prosovětského, sem nechala vláda umístit tanky na obranu ostrova proti případné nepřátelské invazi. Vlajky Jižního Jemenu jsou ostatně doteď k vidění po celém ostrově.

Kromě vlajek Jižního Jemenu jsou tu ale přítomny i vlajky Spojených arabských emirátů. Ty se dlouhodobě snaží o zvýšení svého vlivu v oblasti. V roce 2015 poskytly SAE Sokotře potřebnou humanitární pomoc poté, co byl ostrov zasažen dvěma silnými tropickými cyklony, později zásobovaly ostrov potřebnými dodávkami potravin a pomoci během konfliktu v pevninském Jemenu, kdy zůstal ostrov ve válečném dění opomenut.

V roce 2017 už byly na ostrově rozmístěny emirátské jednotky a na jemenské politické sféře se začaly zmiňovat pokusy o okupaci Sokotry. Jemenské ministerstvo turismu dokonce Emiráty vyzvalo, aby přestaly ostrov poškozovat. Mnoho nových staveb totiž vzniká na chráněném pobřeží. V roce 2018 Spojené arabské emiráty obsadily letiště a přístav na ostrově Sokotra, navzdory přítomnosti jemenské vlády. Navíc si ostrov na 99 let pronajaly. Mnohými to bylo vnímáno jako další krok k rozšíření vlivu Emirátů daleko za své hranice.

Kdo nyní na ostrov zavítá, zahlédne plně vybavených emirátských vojenských základen hned několik. Názory na situaci jsou ale rozpolcené i na chudém ostrově. Mezi místními panují obavy, že se z poklidného ostrova stane jeden obří resort určený pro rekreaci movitých Emirátčanů. Pro starší obyvatele ostrova je přítomnost emirátských jednotek nepřijatelná a mají obavy z budoucnosti, která by mohla přinést odtržení ostrova od Jemenu a jeho připojení k Emirátům. Ty investovaly do infrastruktury, škol i zdravotnického systému.

Současně se ale místním nelíbí přístup nově příchozích k jejich majetku. Něco jako katastr nemovitostí tu podle slov místních neexistuje a tak jsou nároky na půdu dost často pouze dědičné a slovní. Pokud je potřeba postavit vojenskou základnu, půdu si prostě vezmou, neptají se, komu patří a jaký je na ní dědičný nárok. Pro mladé ovšem budoucnost spjatá se Spojenými arabskými emiráty skýtá více pracovních příležitostí, dostupnější zdravotní péči a vzdělání. Ani mladí lidé se ale nechtějí vzdát Sokotry coby součásti Jemenu.

Jisté ovšem je, že dosud jen málo dotčený ostrov během následujících let bude procházet zásadními změnami. Potýkat se bude s měnícím se klimatem, které bude komplikovat zemědělství a více mladých mužů donutí hledat obživu raději ve službách armády než na polích a na moři. Místní si i v odlehlejších a stále velmi konzervativních vesnicích budou muset poradit jak s politickou situací, tak i rostoucím turismem a ochranou své unikátní přírody. Příběh pomalu mizejících dračinců se tak možná stane paralelou příběhu pomalu mizející jemenské Sokotry.