Za 90 vteřin třikrát kolem náměstí. Palio je pro italskou Sienu životním stylem

Historická Siena leží ve střední části Toskánska a pro turisty mířící do této oblasti jde o dobře známý cíl. Historické město je zapsané na seznamu UNESCO a cestovatelům mířícím do Itálie by rozhodně nemělo uniknout.

Dvakrát do roka se sem ovšem vydá mnohem více turistů, než je obvyklé. 2. července a 16. srpna se ulice zaplní lidmi v historických kostýmech a pestrobarevných vlajkách.

Závod je záležitostí velice historickou, jeho původ sahá až do 16. století. Město Siena bylo, a v určité podobě stále je, rozděleno na celkem sedmnáct městských čtvrtí, nazývaných kontrády.

Jejich systém vychází z ještě starší historie, ze 13. století a cechovního systému, kdy bylo praktičtější organizovat města podle povolání jejich obyvatel a podle zařazení k vojenským jednotkám. Na počátku bylo čtvrtí kolem šedesáti, což je na relativně malou Sienu úctyhodné číslo.

Postupem času se ovšem kontrády zredukovaly na finálních sedmnáct. Najít tu lze například kontrádu Torre (věž), jejíž obyvatelé bývali česáči vlny, čtvrť Bruco (housenka), což byli obchodníci hedvábím, kontrádu Civetta (sova), kde žili ševci, kontrádu Drago (drak), což byli bankéři, Lupa (vlčice) byli pekaři a v kontrádě Onda (vlna) se sdružovali tesaři.

Každá ze sedmnácti kontrád má svou vlajku, barvy, stejnokroj, kostel s patronem a určené ulice, které její příslušníci obývají. Sami Sieňané říkají, že do kontrády se již narodí a zůstávají jejími příslušníky po celý život.

Systém ovlivňuje celý městský život, sousední kontrády se většinou příliš nemusí a považují se v některých případech i za nepřátele. Vzdálenější čtvrti mají vztahy většinou víceméně přátelské.

Ze soupeřivých vztahů mezi jednotlivými kontrádami vzešlo i palio. Koňský závod má 800 let dlouhou historii a jeho kořeny sahají až do šestého století. Organizovanou podobu dostal až ve století čtrnáctém. Velký vliv na jeho vznik měl zákaz býčích zápasů kolem roku 1590. Oficiálně bylo palio představeno v roce 1633.

Zpočátku se nezávodilo každý rok, jako je tomu dnes. První závod se běžel vždy 2. července, tento závod se jmenuje Palio della Madonna di Provenzano - dostih na počest Madony provenzánské.

Druhý dostih se běhá 16. srpna, a jde o Palio dell'Assunta - dostih na počest Nanebevzetí Panny Marie. Srpnové palio začalo až výrazně později, poprvé se běželo až v roce 1701. Navíc se nekonalo každý rok, ale podle toho, zda na jeho pořádání měla vítězná kontráda peníze. I přesto, že červencový závod má delší historii, srpnové palio v důležitosti nakonec převážilo a je mnohem významnější.

K obzvlášť speciálním příležitostem může navíc město mezi zářím a květnem vypsat i závod mimořádný. Konal se třeba v roce 2000, kdy Siena slavila vstup do nového tisíciletí a v roce 2018 jako připomínka konce první světové války. Konání palia zastavil až koronavirus v roce 2020.

Protože pro Sieňany jde o velký svátek, místní stráví prakticky celý rok přípravami jednotlivých závodů. Kvůli bezpečnosti se do závodu může zapojit vždy jen deset kontrád.

Město tak má propracovaný systém losování. Každého závodu se účastní sedm kontrád, které nezávodily v minulém paliu, zbylé tři se losují. Losování a oznamování jeho výsledků je vždy sledovanou a emocemi doprovázenou událostí.

Srpnové palio oficiálně trvá čtyři dny. Během prvního dne, který nese název „tratta“, se vybírají koně, s nimiž budou kontrády závodit. Pro tuto příležitost dávají stáje v okolí k dispozici svá zvířata, která si trať během roku předem vyzkoušela.

Během roku se tak konají zkušební závody. I ty patří k bedlivě sledovaným událostem, protože poprvé dávají veřejně tušit kvalitu koní v závodu. Hlavní představitelé kontrád, takzvaní „capitani“ z předvybraných zvířat nich pak vyberou deset zhruba stejně kvalitních koní.

I pro výběr koní jsou přísné podmínky, zvířata nesmí být čistokrevná, vždy musí jít o koně smíšeného původu. Zvířata jednotlivým jezdcům přidělí loterie pouhé tři dny před závodem.

Každá kontráda si na dostih najímá žokeje. Nejde o úplně čistou hru, celý rok doprovází výběr jezdců i koní zákulisní domluvy a dohody, podplácení, přeplácení a všemožné další taktiky, aby každá kontráda získala co nejlepšího jezdce. Historicky nebyly výjimkou ani únosy jezdců.

Úkol žokeje je pak jasný, i když vůbec ne jednoduchý, udržet se bez sedla na koni a dojet první. Před závodem se koná celkem šest zkoušek běhu, poslední je tradičně ráno v den závodu.

Závodní den začíná už v osm ráno. Na náměstí je připravená, pískem vysypaná závodní dráha a už od rána se ve vyhrazeném prostoru uprostřed náměstí tísní stovky i tisíce lidí, kteří si chtějí pojistit nejlepší místo pro sledování závodu - hned u bariéry. Další místa jsou vyhrazená na tribunách a v oknech bytů místních, kteří mají to štěstí, že na náměstí z domova vidí.

Celé město je vyzdobené vlajkami, biskup dá své požehnání a starosta města schválí koně i žokeje pro závod. Každá kontráda dá ve svém kostele požehnání koni i jezdci a v doprovodu obyvatel, kteří zpívají tradiční písně vyráží do závodu.

Před samotným zahájením závodu se koná velkolepý alegorický průvod Corteo Storico, obyvatelé v dobových kostýmech prochází městem, představují se, své umění s vlajkami ukazují vlajkonoši jednotlivých čtvrtí, městem projíždí vůz tažený voly.

Náměstí Piazza del Campo bývá těsně před závodem nacpané k prasknutí, mezi hrazením uprostřed náměstí se většinou tísní i desítky tisíc lidí, na závod se tu čeká klidně i deset hodin. Srpnové palio začíná několika výstřely z kanonu v sedm hodin večer.

Žokejové na koních bez sedel seřadí svá zvířata do prostoru vyhrazeného dvěma lany, nastupuje celkem devět koní v pořadí, které bylo dáno opět losováním bezprostředně před závodem. Desátý kůň, zvaný „rincorsa“, čeká mimo prostor lan.

Právě jeho vstup mezi lana odstartuje závod - což může trvat poměrně dlouho, rozhoduje i to, jak jsou zákulisními pletichami žokejové mezi sebou domluveni na spolupráci a taktice. Po vstupu rincorsy mezi lana startér aktivuje mechanismus, který ve zlomku vteřiny nechá spadnout přední lano.

Rivalita mezi jednotlivými čtvrtěmi je až taková, že jezdci mohou být domluveni na spolupráci, mohou se ale taky snažit cizího žokeje shodit, udeřit ho bičem, zamezit mu v dostání se na jakkoliv výhodnou pozici v závodu. A udeřit mohou nejen žokeje, ale i cizího koně.

Sami žokejové ovšem k vítězství potřeba nejsou, i když spadnou, nebo se nechají shodit, kontráda vítězí, když kůň, ať už s jezdcem, nebo bez, proběhne první cílem. Samotný závod netrvá více než minutu a půl, koně ve velké rychlosti obletí náměstí s jeho zrádnými zatáčkami celkem třikrát.

Obzvlášť nebezpečná je velice úzká zatáčka San Martino, kde jsou časté kolize. Výjimkou tu nejsou pády jak jezdců, tak i koní. Právě nebezpečnost trati je důvodem, proč se proti závodu vyhraňují některé organizace a pořádají se protesty na ochranu zvířat.

Pořadatelé se již od 90. let snaží přijímat řadu opatření, která mají bezpečnost trati zvýšit, i tak se všem nehodám zcela zabránit nedaří, byť se počty vážných zranění snížily.

Po celý závod davem pumpuje napětí a adrenalin, někteří diváci hlasitě povzbuzují své favority, jiní jsou zcela zticha a napjatě očekávají výsledek závodu.

V okamžiku, kdy první kůň proběhne cílem, začne všeobecný jásot i strkanice, diváci přeskáčou bariéry, které je dělí od závodní dráhy, a slaví s vítězným jezdcem i koněm.

Poražený se má ovšem také na co těšit. Netradičně to není ten, kdo skončí poslední, ale kůň a jezdec, který doběhne jako druhý. Ten se může těšit na nadávky, strkanici, a není neobvyklé, že jezdce nespokojení obyvatelé čtvrti z koně stáhnou a vyřídí si s ním účty ručně.

Ostatně ručně se tu řeší i spory mezi obyvateli kontrád, kteří se navzájem v lásce příliš nemají. Vítězný jezdec se naopak stává oblíbencem celé kontrády, ta se ho pak za každou cenu snaží najmout i na další závody.

Po paliu tradičně následují až měsíc trvající oslavy, vítěz získá ručně malovaný hedvábný prapor. Jezdec i kůň rovněž absolvují slavnostní obřad v historické katedrále Nanebevzetí Panny Marie.

Následuje společná slavnostní večeře, v ulicích jsou rozmístěné dlouhé stoly a všichni obyvatelé slaví. Vítězná kontráda si dokonce může uspořádat bujarý večírek v ulicích té poražené.

Palio je historickou tradicí a unikátní událostí, která je slavností především pro samotné Sieňany. Je jejich největším svátkem a největší radostí i hrdostí. Nejde jen o sportovní svátek, návštěvníkům předvádí zejména svou bujarou kulturu a bohatou historii, stejně jako pohostinnost a otevřenou náruč.

Kdo touží poznat italskou kulturu, neměl by si alespoň jednou v životě sienské palio nechat ujít.