Zemětřesení po sobě ve střední Itálii nechávají města duchů. K životu se jich vrátí jen málo

Pro Itálii nejsou silná zemětřesení ničím novým. Historické záznamy ukazují, že silné otřesy půdy tu vyháněly lidi z domovů už ve středověku. Z moderní historie se pak do paměti střední Itálie obzvláště bolestně zapsaly roky 1997, 2009 a 2016.

V roce 1997 zasáhlo zemětřesení o síle 6 stupňů Richterovy škály Marche a Umbrii. O dvanáct let později opět v této oblasti, tentokrát kolem města L’Aquila, udeřilo ničivé zemětřesení, jehož nejsilnější otřesy dosahovaly 6,3 a 5,5 stupňů Richterovy škály. Údaje o obětech se rozchází, odhady se pohybují kolem tří stovek lidí. Většina obětí byla italské národnosti, zahynuli také dva čeští studenti a další cizinci. Přes tisíc osob utrpělo zranění.

Rok 2016 přinesl ničivých otřesů hned několik. 24. srpna zaznamenaly agentury otřesy o síle 6,2 stupně Richterovy škály v okolí Amatrice v horské oblasti kolem masivu Gran Sasso na rozhraní krajů Lazio a Umbrie. Obzvlášť silně bylo zasaženo právě Amatrice, kde zemřelo 234 osob. Nedaleké Accumoli napočítalo 11 obětí, v obci ale nezůstal stát prakticky ani jediný dům. Sousední Arquata del Tronto pohřbila 49 obyvatel.

V Amatrice byla polovina budov doslova vymazána ze zemského povrchu, zbyly jen hromady trosek. Obytné budovy, obchody, kanceláře i historické památky se změnily na suť a prach. Tisíce lidí skončily bez domova. Doznívající otřesy byly v oblasti cítit ještě na začátku září.

Pouhé dva měsíce po srpnovém ničivém zemětřesení se 26. října 2016 země začala třást znovu, západně od obce Visso v provincii Macerata, zhruba 40 kilometrů severně od Amatrice. Během pouhých dvanácti hodin tu zaznamenali kolem dvou set otřesů. Nejsilnější z nich dosahovaly síly 5,9 stupně Richterovy škály. Otřesy byly cítit v Římě i v 200 kilometrů vzdálené Florencii.

Obyvatelé Vissa a okolních obcí měli svým způsobem štěstí v neštěstí. Přímou obětí zemětřesení se stal pouze jeden muž, který utrpěl infarkt. Byli tu sice zranění, ale jako zázrakem nikdo jiný nezemřel. Pomohlo jim i to, že když se před půl osmou večer začala země třást, mnozí vyběhli ze svých domovů, nejsilnější otřesy přišly až o něco později, kolem čtvrt na deset. Druhá silná vlna zemětřesení, která přišla o čtyři dny později a dosáhla síly 6,6 stupně, tak už místní obyvatele zastihla v nouzových ubytovnách, kam se přesunuli z poškozených domů. Škody na budovách byly ale veliké.

Z Castelangelo sul Nera zůstalo podle starosty stát pouhých deset procent budov. Podobně dopadly také obce Ussita, Visso, Arquata del Tronto a další v okolí. Následky zemětřesení popsal starosta Ussity Marco Rinaldi výstižně: „Všechno se zřítilo, je to katastrofa.“ Arquata del Tronto, poškozená v předešlých zemětřeseních, po 26. říjnu 2016 prakticky přestala existovat.

Zemětřesení tu silně poškodilo i silnice a železnice, některé komunikace zaplavila voda, jiné byly zavalené troskami budov, jinde se sesunula půda. Na některých místech silné otřesy způsobily i pukliny v horách.

Camerino, historické a univerzitní město, leží uprostřed horského údolí v provincii Macerata zhruba čtyřicet kilometrů od epicentra silného zemětřesení. Kořeny města sahají až do 11. století a má jednu z nejlepších italských univerzit. Historické centrum se rozkládá na kopci s výhledem na pohoří Apenin, na svazích stojí převážně novější domy, nemocnice, univerzitní budovy s kolejemi a věznice. Přes léto ulice patřily studentům a turistům.

K 1. lednu 2016 mělo celkem 6974 obyvatel. Studovalo tu kolem 10 tisíc studentů z celého světa, v Itálii šlo o jediné město, kde během školního roku počet studentů převyšoval počet stálých obyvatel. Prakticky přes noc se stalo městem duchů.

Jistou tradicí se staly návštěvy státníků v postižených oblastech. Nejinak tomu bylo i v Camerinu, kde obnovu všech poničených domů i kostelů slíbil bezprostředně po katastrofě i tehdejší premiér Matteo Renzi: „Všechno, co je třeba udělat pro obnovu těchto oblastí, uděláme.“ Vláda tehdy měla vyčlenit zhruba 1,1 miliardy korun. Přitom jen pár dní před říjnovým zemětřesením vláda schválila zhruba 108 miliard korun určených na podporu oblastí kolem Amatrice zničeného v srpnu téhož roku.

Ve střední Itálii bývají v zimě typické přívaly sněhu a velice nízké teploty. Celá města byla kvůli poškození budov neobyvatelná, přístřeší tak poskytly hotely, ubytovny, tělocvičny, někteří spali v autech, stanech či nouzových kontejnerech. Vláda tehdy slíbila okamžitou pomoc a vybudování provizorních domů, které měli všichni, kdo pomoc potřebovali, dostat do jednoho roku. O rok později bylo více než 1500 čekatelů stále bez ubytování, nouzových domů SAE bylo podle prezidenta regionu dodáno pouze 231. Někteří na nouzové domky čekali ještě v březnu 2019.

I po několika letech nese oblast kolem Camerina viditelné následky zemětřesení. Veřejné budovy jako banka nebo divadlo jsou nepřístupné, domy mají zatlučená okna, podepřené zdi. Kdysi nejrušnější ulice plné obchodů jsou liduprázdné, pokud na ně kvůli nebezpečným budovám neplatí zákaz vstupu, není na nich stejně žádný funkční podnik. Na zem stále padají kusy omítky, bouchají otevřené okenice. Celé historické centrum nemá jediného obyvatele.

„Některé budovy by bylo potřeba zbourat, na hlavních ulicích je zhruba pět šest takových. Dokud tu jsou, nemůžeme začít opravovat zbytek města. Ale nikdo je nezboří, památkové a další úřady demolici ještě nepovolily, takže se zatím vydávají peníze na to, aby se nezřítily úplně,“ popisoval stav budov místní architekt Leo Marucci v březnu 2019. I on ve městě přišel při zemětřesení o byt. Ani po letech se situace příliš nezměnila.

Většina budov není zřícená, mnoho z nich má ale popraskané zdi a další nosné prvky. Některé domy jsou v pořádku, ač to tak zvenku nevypadá. Narozdíl od dalších obcí mělo Camerino štěstí. Po zkušenosti se zemětřesením z roku 1997 byly mnohé budovy moderně opraveny, většina je jich tu také postavená z hranatých kamenů. Amatrice podle Lea doplatilo na to, že domy byly postavené z oblých kamenů, které po sobě při otřesech sklouzly.

Ač by místní chtěli město opravit, systém není tak jednoduchý. „Problém je s úřady, na všechno je potřeba několik povolení. Město, technické kanceláře, památkáři, další úřady,“ popisuje Leo. „Nejdříve je potřeba projekt, všechna povolení, všechno schválit, až pak se dá něco dělat. Je to strašně pomalé.“

Pomalý postup vyvolává obavy místních, kteří často kromě bydlení přišli i o práci. Ačkoliv město opouštět nechtějí, brzy nebudou mít na výběr a město, jehož obyvatelé se přesunuli z krásného historického centra do nouzových domků na louky pod historickým centrem, se začne vylidňovat.

Při otřesech přišla o několik svých budov i místní univerzita. Studenti obratem založili inciativu Il Futuro non crolla a snažili se získat prostředky na opravy. Právě univerzita a její studenti jsou totiž pro město životně důležití.

„Musíme přemýšlet o nových pracovních místech, zejména pro mladé lidi. Tato venkovská a horská města v Itálii se již potýkala se ztrátou mladých lidí i před zemětřesením. Nyní je mnohem důležitější než kdy jindy ukázat mladým lidem a dalším občanům, že v těchto městech existuje životaschopná budoucnost,“ uvedl po události rektor Paolo Pettinari.

Sliby politiků ale místním klid nezaručily. Opravy jdou až bolestně pomalu. V porovnání s událostmi v Amatrice, kde zemřelo téměř 300 lidí, nebo s dramatickou záchrannou operací v lednu 2017 po pádu laviny v Rigopianu, kde sníh pohřbil hotel a zabil 29 lidí, bylo zemětřesení v říjnu 2016 téměř zapomenuto.

Bezprostředně po něm se odhadovalo, že město zvládnou opravit za 15 let. V roce 2019 už byl odhad oprav na dvacet let. „Camerino je z předřímských dob, polovina města jsou domy se středověkou tradicí, má ohromnou historii. Nemůžeme ho nechat je tak zmizet,“ říká architekt Leo Marucci.

V Itálii jsou tisíce měst duchů. Jejich počet se odhaduje na dvacet tisíc, každý rok jich několik přibude. Některá doplácí na nulové pracovní příležitosti pro mladé a stárnutí populace. Jinde hraje roli neúrodná půda. Časté jsou i sesuvy půdy a eroze. Mnohá města doplatí právě na následky silných zemětřesení.

Podobně jako ve spoustě podobných obcí ale v cestě krom nepřízně přírody často stojí hlavně úřady a byrokratické úkony. Místní si sami shání finance, rádi by domy začali rekonstruovat z vlastních peněz, než jen čekat na pomoc vlády. Navzdory situaci se snaží vytrvat, aby se na jejich příběh a historii města nezapomnělo. Zatím mohou hlavně čekat a doufat.

Zdroje: cronachemaceratesi.it, cnt.rm.ingv.it, ansa.it, unicam.it, comune.camerino.mc.it, vigilfuoco.tv, corriere.it, ilfattoquotidiano.it, demo.istat.it, vlastní rozhovory na místě