Uzbekistán vítá turisty s otevřenou náručí. Země na Hedvábné stezce má co nabídnout - 1. část

Nehostinná poušť, historie spjatá s krutým Tamerlánem, tvrdá diktatura a ekologická katastrofa v podobě Aralského jezera nevytvářela Uzbekistánu zrovna lákavou reklamu. S nástupem prezidenta Mirzijojeva v roce 2016 se však mnohé změnilo a Uzbekistán se otevřel světu. Na své si tu přijde každý cestovatel, země nabízí hory, nedotčenou přírodu, rozlehlé pouště i jezera. Překvapí i skromná, ale velice chutná jídla, neuvěřitelně milí a pohostinní lidé a především fantastické památky.

Asi nikde nebudete tak „daleko“ od moře jako právě v Uzbekistánu. Tenhle stát ve střední Asii patří spolu s Lichtenštejnskem k jediné dvojici zemí na světě, které jsou dvojnásobně vnitrozemské (tedy jsou obklopeny státy, jež jsou všechny rovněž vnitrozemské - pozn. red.). Tato uzavřenost byla pro Uzbekistán dlouho velmi symbolická. Když vyhlásil v roce 1991 nezávislost na Sovětském svazu, stanul v jeho čele Islam Karimov, tehdy generální tajemník komunistické strany. Volby, které ho do funkce opakovaně vynesly - v letech 2000, 2007 a 2015 byl zvolen znovu - rozhodně nelze označit za demokratické.

Kvůli chování vůči svým oponentům, porušování lidských práv, mučení, cenzuře a falšování voleb byl Islam Karimov považován dokonce za jednoho z nejhorších světových diktátorů své doby. Sám se stylizoval do role ochránce stability v zemi, sousedící s neklidným Afghánistánem. Jeho kritici ho ale obviňovali, že tuto hrozbu využívá spíše jako záminku. Neblaze proslul využíváním nucené práce během sklizní bavlny, vězněním a mučením politických oponentů a obrovskou korupcí.

Kromě jiných obvinění stál mimo jiné i za brutálním potlačením povstání v Andižanu roce 2005. Při střelbě vládních jednotek do demonstrantů tehdy podle některých zpráv zemřelo až 1500 lidí, vláda oficiálně přiznala jen desetinu. Eliminoval také jakoukoliv svobodu médií. Kdy přesně Karimov zemřel, není zcela jasné. Po dlouhém mlčení vláda 2. září 2016 ráno ohlásila, že prezidentův stav je kritický a za posledních 24 hodin se výrazně zhoršil. Odpoledne přiznala, že prezident zemřel, a vyhlásila třídenní smutek.

Na jeho místo nastoupil Šavkat Mirzijojev. Byť dříve sloužil jako Karimův premiér, obratem vyhlásil pro svou zemi program širokých reforem. Za cíl si dal otevření země světu, chce ukázat, že Uzbekistán není uzavřená tvrdá diktatura, ale mírumilovná, modernizující se země otevřená obchodu. Protože Karimova vláda nechala celé sektory ekonomiky ve zbídačeném stavu, byla jedním z prvních kroků i privatizace a změny v bavlnářském sektoru, ikonické vývozní položce Uzbekistánu.

Stejně tak bylo třeba napravit pověst coby země, která porušuje lidská práva a využívá dětskou práci. Postupně se sem vrátila mezinárodní média, sám Mirzijojev měl vyzvat novináře a bloggery, aby přijali roli hlídačů místní korupce. I když tu samozřejmě média stále nejsou tak svobodná, jako v jiných zemích, pořád jde za pět let o nevídaný posun k lepšímu. Přistoupilo se k uzavření věznice Jaslyk. Právě sem, doprostřed pouště nedaleko Aralského jezera a hranic s Kazachstánem byli posílání političtí vězni, docházelo tu k mučení a vězni byli drženi v nelidských podmínkách. Za posledních sedm let tak země prodělala nevídaný posun.

Dnes tahle země na Hedvábné stezce vítá návštěvníky doslova s otevřenou náručí. Málokde lze zažít tolik milých setkání s místními, při kterých kdekdo zamává, zajde jen tak pozdravit, popřát šťastnou cestu, zeptat se, odkud jste. Děti si ve skupinách přijdou pocvičit pár slovíček z angličtiny, celé rodiny se přijdou společně s vámi vyfotit. Kdykoliv, kdekoliv. Při příletu do Taškentu, hlavního města země to ještě nebude tak patrné, na turisty jsou tu přeci jen už trochu zvyklí, i když i tady se za evropsky vyhlížejícími cestovateli při návštěvě památek, jako je náměstí Chast Imom s mešitou, kde se nachází originál gigantického koránu, na Timurově náměstí nebo na velkém bazaru Chorsu leckdo zvědavě otočí. Jakmile ale cestovatel přejede do Samarkandu nebo kamkoliv dále, stane se doslova místní celebritou.

Uzbekistán staví mezi svými cestovatelskými lákadly na odiv především města. Krutý vládce Tamerlán tu ve 14. století vytvořil svými dobyvačními nájezdy na okolní země velkou a bohatou říši. Během své vlády byl sice považován za velmi krutého vládce, který měl na svědomí smrt téměř 17 milionů lidí, což bylo tehdy údajně 5 % celé populace, nechal ale také vystavět zavlažovací systémy, zakládal zemědělské osady, podporoval obchod mezi městy. Byl mecenášem umění i architektury a na honosných budovách si velmi zakládal a jejich stavbu podporoval. Dosud je mezi místními navzdory své kruté povaze a hrozivé pověsti velmi oceňovanou historickou postavou.

Samarkand je městem starším než antický Řím a dříve šlo o významný bod na Hedvábné stezce. Právě Tamerlán z něj udělala významné centrum mezinárodního obchodu a uměleckých řemesel. Mnohé stavby se tu nachází na seznamu UNESCO, asi nejznámějším je Tamerlánova bohatě zlatem zdobená hrobka a náměstí Registán se svými třemi medresami, tedy náboženskými školami. Ty byly postaveny v letech 1636 až 1646, a že je historie nešetřila, je na nich skutečně znát.

Ostatně snaha vyfotit tu jakékoliv budovy rovně je marná, prakticky všechny jsou tu kvůli nestabilnímu podloží a kvalitě staveb výrazně křivé, včetně minaretů. Jejich chatrný vzhled ale mate, minimálně když se cestovatel zvládne lámanou ruštinou domluvit s některým z místních hlídačů. Za malý poplatek do kapsy lze na jeden z křivých minaretů ještě před východem slunce vylézt a užít si výhled na Registan tak, jak ho zažije málokdo.

Všechny budovy a kupole jsou tu obložené tradičními kachlíky převážně v odstínech modré, tmavě modrá symbolizuje hloubku vesmíru, tyrkysová má mít zase mystický význam. Medresa Šér Dór se na průčelí chlubí dvěma z kachlíků vyloženými lvy. Neuvěřitelné kombinace vzorů a tvarl kachliček lze obdivovat také na pohřebišti Shah-i-Zinda, nekropole z 11.–15. století, v níž jsou pohřbeni členové královských rodin a významné náboženské a vojenské osobnosti. Pro Uzbeky jde o posvátné a velmi důležité poutní místo. Je zde pohřben i bratranec proroka Mohammeda, který zde šířil islám během arabské invaze. Pokud si někdo nemůže dovolit drahou cestu do Mekky, putuje alespoň sem.

Za návštěvu stojí také observatoř, kterou nechal postavit Tamerlánův vnuk, astronom a matematik Ulugbek.Právě tady učinil mnohá velmi přesná pozorování, určil tu velmi přesně délku tropického roku, axiální náklon Země, zeměpisnou šířku Samarkandu a rovněž se už ve své době, tedy v patnáctém století, přikláněl k myšlence, že středobodem vesmíru není Země, ale Slunce.

Uzbekistán lze velmi snadno procestovat vlakem a místní dopravou, snadné spojení je do všech hlavních měst a není problém využít noční lůžkové vlaky. Ty jsou sice už letité, ale komfort je na úrovni, lůžka relativně pohodlná, povlečení a polštáře k dispozici. Potkáte se tu s mnoha místními a rovněž okusíte speciality lokálního občerstvení, jako je zmrzlina, sušená ryba nebo od bublinek vytřepaná teplá coca cola. Dalším z míst, které by tu cestovatel neměl vynechat a kam lze vlakem pohodlně dorazit, je Buchara. Historické centrum se svými 140 architektonickými památkami je zapsáno na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Historii má rovněž pohnutou, za návštěvu stojí citadela ze 4. století př. n. L., která byla nejdříve pobořena Čingischánem, později byla vybombardována při vůbec prvním útoku, kdy byly použité bomby shazované z letadel, Rudou armádou. Kousek odsud návštěvníky zaujme nádherná mešita Bolo-hauz se svými dvaceti dřevěnými sloupy a jezírkem. Kus odsud zaujme bohatě zdobený minaret Kalyan, všudypřítomné kryté bazary a kdo zabloudí hlouběji do kouzelných uliček plných hrajících si dětí, najde i netypickou medresu Chor-minor se čtyřmi minarety.

Z Buchary lze snadno přejet pouští Kyzylkum do Chivy. „Kyzylkum“ sice v překladu znamená červený písek, barvu této poušti daly především suché načervenalé rostliny. Je jedenáctou největší pouští na světě a zabírá skoro 60 % rozlohy Uzbekistánu. Dosud tu v jurtách žijí kočovné kmeny a poušť je také známá jako bohaté naleziště koster dinosaurů, doposud odtud známe celkem 15 jejich druhů.

Samotná Chiva je pak jedním z klenotů celého Uzbekistánu, v jeho srdci se nachází opevněné město Itchan Kala, které je celé pod patronátem UNESCO. Ikonický je především zdejší nedokončený minaret, z jehož zamýšlené výšky 80 metrů bylo postaveno pouhých 26. Kdo zabloudí do menších uliček, objeví kouzelnou „sloupovou mešitu“ i tkalcovské dílny, kde vám rádi ukážou, jak se tkají tradiční koberce nebo hedvábné šátky.

Z historické Chivy lze vyrazit ještě dále na severozápad, cesta zavede návštěvníky do pouště Karakum a do státu Karakalpakstán, autonomní republiky v nejsevernější části země. Karakalpakstán se potýká s vážnými ekologickými problémy. Zavlažování bavlníkových polí zavinilo pokles hladiny řeky Amudarja a následné vysychání Aralského jezera. To vedlo ke kolapsu rybolovu, který tvořil základ místní ekonomiky, oblast okolo jezera je kvůli písečným bouřím neobyvatelná, dochází k extrémním výkyvům počasí. Právě pouštní oblast skrývá důvody, proč byla část Uzbekistánu označen za dějiště jedné z největších ekologických katastrof dějin.

Uzbekistan travel -  https://uzbekistan.travel/…ry/

Advantour - https://www.advantour.com/…htm

Central Asia travel -  https://www.centralasia-travel.com/

Hedvábná stezka -  https://www.hedvabnastezka.cz/…ch/

Wikipedia -  https://en.wikipedia.org/…tan

Český Rozhlas -  https://plus.rozhlas.cz/…542

iDnes - https://www.idnes.cz/…fro