Článek
Nehostinná poušť, historie spjatá s krutým Tamerlánem, tvrdá diktatura a ekologická katastrofa v podobě Aralského jezera nevytvářela Uzbekistánu zrovna lákavý obraz. Svůj podíl na tom má i severská část země, Karakalpakstán ležící v poušti Karakum. Právě v ní leží Aralské jezero, dějiště jedné z největších ekologických katastrof dějin. Cestou na sever, u hranic s uzavřeným Turkmenistánem, se však nachází místo, které by cestovatelům nemělo ujít, pozoruhodné pohřebiště Mizdachán.
Místa, kde se setkávaly kultury
Už cestou sem lze v poušti spatřit pozůstatky jedné z věží mlčení zvaných dakhma. Tyto mohyly využívali příznivci starobylého náboženství - zoroastrismu - k pohřbívání svých mrtvých. Mrtvé tělo pokládali na plochý vrchol věže, kde se stalo potravou pro dravce, čisté kosti pak ukládali do jámy ve středu věže. Tento způsob pohřbívání byl ale místním zakázán.
Zoroastrismus má původ v Íránu a postupně se toto náboženství rozšířilo i mimo území historické Persie, později ho však nahradilo křesťanství a islám.
Typické věžičky z kamenů, místní je tu staví v návaznosti na lokální legendu.
Místní hlídač za drobný poplatek ochotně povypráví o historii místa.
Mizdachán se rozkládá na třech kopcích, hroby jsou doslova až kam oko dohlédne a je jedním z nejstarších pohřebišť ve Střední Asii. Poměrně netypicky sdružuje hroby hned několika komunit a náboženství. Najdeme tu jak hroby muslimů s typickým půlměsícem, hroby ruské se zdobenými ploty, a hroby zoroastrijců, často otevřené a s márami ponechanými na vrcholu hrobu, neboť panuje víra, že co je na hřbitov jednou přineseno, nesmí být odneseno.
Zhruba tři hodiny cesty autem po rozbitých cestách leží městečko Muynak. Když budete mít štěstí, potkáte v ospalém městečku účastníky festivalu kupkari, tradiční hry na koních, kdy se závodníci snaží dopravit do branky soupeře bezhlavé tělo kozla. Původně rybářská osada by kromě kupkari vlastně nebyla příliš zajímavá, leží ale na bývalém břehu Aralského jezera. Jeho hladinu odsud nicméně spatřit nelze, ta dnes leží více než 100 kilometrů odsud.
Na koních se tu děti učí jezdit odmalička, koně jsou často nejcennějším majetkem rodiny.
Hráči musí kozla dopravit do branky soupeře, strkání, bití a fyzický kontakt je povolen.
Kupkari se hraje s několik dní nakládaným, těžkým bezhlavým tělem berana či kozla.
Vraky lodí jsou připomínkou, o kolik Aralské jezero vinou lidské činnosti ustoupilo.
Muynak dnes obklopuje pouze poušť.
Když k jezeru přijel Alexandr Veliký, považoval ho za moře. Do Aralského jezera ústily dvě velké uzbecké řeky, Amudarja a Syrdarja. Kvůli velkému využívání vody na zavlažování bavlníkových polí ale začala jejich hladina na konci 50. let klesat, v 90. letech pak pokles ještě zrychlil. Protože bavlna byla hlavním místním vývozním artiklem a bavlníkové plantáže byly hojně zakládány v pouštních oblastech, kde vyžadovaly zavlažování, začalo jezero pomalu vysychat.
V roce 1987 se jezero rozpadlo na dvě oddělená jezera severní a jižní, jižní část jezera se dále rozpadla na východní a západní, přičemž východní část zcela vyschla v roce 2009. Původní slanost byla třikrát nižší než průměrné moře, vysycháním slanost vzrostla až dvanáctkrát. V důsledku toho a také v důsledku velkého znečišťování vymřely prakticky všechny ryby, břehy se posunuly až o 150 kilometrů. Dnes zde zbyly jen vraky lodí v poušti.
Ekologická katastrofa
Kvalita zbylé vody je velmi špatná, až jedovatá, obsahuje značné množství hnojiv a pesticidů. Znečištění připadá i na vrub testování biologických zbraní. Aralské moře je dnes spolu s Černobylem bráno jako synonymum pro ekologickou katastrofu. Na březích jezera, v místech, které bylo původně ostrovem, se dosud nachází zbytky základy Aralsk 7.
Ostrov Vozrožděnija kdysi obývala komunita vědců ze Sovětského svazu, kteří na základně vyráběli a zkoumali biologické zbraně určené pro případnou třetí světovou válku, včetně nebezpečného antraxu. Základna a přilehlé městečko Kantubek podléhalo přísnému utajení, byly tu obytné budovy, školky, obchody, nemocnice, kulturní dům i sportoviště. Rozpad východního bloku na začátku devadesátých let ukončil snadné zásobování základny a vysychající jezero udělalo z ostrova neobyvatelnou lokalitu, obyvatelé a vědci tak museli rychle místo opustit.
Na místě jezera je dnes pouze nehostinná, jen těžce obyvatelná krajina.
Hladina vody je dnes už v nedohlednu.
Pouze 100 kilometrů na sever odsud navíc leží nebezpečná bývalá základna Aralsk 7 se zbytky nevhodně uloženého biologického odpadu.
Za sebou při kvapném odchodu nechali veškerou techniku včetně dvou tanků. K chabému zamaskování účelu celého komplexu při odchodu vypustili z klecí zvířata, na kterých prováděli pokusy, část areálu se pokusili zničit explozemi. Barely s chemikáliemi včetně antraxu pohřbili do několika neoznačených jam v zemi. V roce 2002 sice byla na ostrov vyslána expedice, která neutralizovala až 200 tun nevhodně uloženého odpadu, škodliviny ale zcela odstranit nezvládla. Dnes je základna dostupná sice obtížně, s terénním autem ale sto kilometrů pouští není problém překonat, někteří dobrodruzi se tak na stále nebezpečnou vybydlenou základnu vydávají.
Uzbekistán je navzdory své pohnuté historii velice přátelskou zemí, která dobře ukazuje kontrast mezi lidskou schopností obydlet nehostinné krajiny a křehkostí přírodního systému. Místní uvítají cestovatele s otevřenou náručí, ať už jde o pozvání na čaj, pozvání na typický rýžový plov nebo jen prostý zájem o krátkou konverzaci. Setkání s lidmi jsou tu vyloženě za odměnu. Navíc tato země nabízí bohatou škálu cestovatelských zážitků, od výměny peněz a nočné cesty lůžkovým vlakem, přes horské a pouštní treky a spaní v místních jurtách až po návštěvy unikátních historických památek. Země na Hedvábné stezce má co nabídnout.
Zdroje:
Uzbekistan travel https://uzbekistan.travel/…ry/
Advantour https://www.advantour.com/…htm
Central Asia travel https://www.centralasia-travel.com/
Hedvábná stezka https://www.hedvabnastezka.cz/…ch/
Wikipedia https://en.wikipedia.org/…tan
Český Rozhlas https://plus.rozhlas.cz/…542
