Vrátili jsme se zpět do socialismu? Proč (ne)chodit na demonstrace proti vládě

Jako velkorysý a tolerantní člověk podporuji právo lidí demonstrovat, a to samozřejmě i proti špatné vládě. Demonstrace jsou jedním z nejúčinnějších nástrojů hlasitého vyjádření názoru a tlaku na politiky. Jsem přesvědčena, že svoboda slova a právo shromažďování jsou základem naší demokracie. Zvláště v případě těch klidných a nenásilných demonstrací.

Pokud se lidé zajímají o veřejné dění, je to velmi dobře a já to vítám. Připomínám demonstrace z roku 1989, které byly významnou událostí, což naštěstí vedlo k pádu komunistického režimu v tehdejším Československu. Tyto demonstrace ukázaly, že my občané dokážeme využít naší účastí svobody slova k dosažení významných změn v zemi.

Jako autorka jsem zde na Seznam Médium známá nejen svými kritikami vlády Petra Fialy a vládních opatření. Zaplať pánbůh, že se mohu svobodně vyjadřovat.

Takže s ohledem k demonstracím z listopadu 1989 by se nabízelo, že není co řešit, a jedeme do Prahy na Václavské náměstí demonstrovat. Negativní pocit ze sobotní demonstrace mě zastavil, protože jsem shodou okolností předtím sledovala na nezávislé internetové televizi XTV zajímavý rozhovor s Václavem Klausem. Vnímala jsem demonstraci na Václavském náměstí a rozhovor s Klausem jako naprosto odlišné a protínající se události.

Občané této země sice na Václavském náměstí nyní vyjádřili svůj nesouhlas s politikou vlády Petra Fialy, ale podle mého názoru nestačí jen nesouhlasit. Václav Klaus navrhl řešení, jak z této těžké situace vystoupit. A právě tento návrh je to, co demonstracím prozatím chybí. Samotné vyjádření nesouhlasu bez konkrétních návrhů na řešení nikdy nemůže vést k pozitivním změnám v naší malé zemi.

Dle mého názoru se aktuálně Česká republika nachází v situaci, která připomíná socialismus. Vláda má velký vliv na ekonomiku a podnikání v zemi, a navíc se dramaticky zadlužuje. Pokud by se tato situace měla změnit, bylo by třeba provést transformaci veřejných financí. „Taková transformace by však byla v rozporu s pravidly Evropské unie. Evropská komise a Evropský parlament by ji proto nedopustili,“ řekl v rozhovoru pro nezávislou televizi XTV Václav Klaus.

Václav Klaus řekl pravdu. Pokud považujeme za dělící čáru mezi socialismem a kapitalismem podíl veřejných výdajů na hrubém domácím produktu (HDP) ve výši 50 %, pak se Česká republika nachází na pomezí obou systémů. Mnoho lidí si myslí, že nepříjemné jevy, které v současné době vidíme, jsou důsledkem nefungujícího kapitalismu. Ekonomické analýzy však ukazují, že tyto jevy jsou ve skutečnosti definičního socialismu.

Nicméně Česká republika je dnes součástí Evropské unie, která se však již bohužel neřídí principy integrace a liberalizace, ale spíše nežádané unifikace. Tato unifikace vede k postupnému přebírání moci Bruselem a omezení suverenity všech členských států Evropské unie. Česká republika se proto nachází v propasti a může jen čekat, až se tato socialistická slátanina rozpadne vlastní vahou. Pokud by se totiž Česko rozhodlo odejít dnes, byla by Evropskou unií velmi tvrdě potrestána. Jedinou možností, jak se z této propasti vyškrábat, je tedy setrvat a tiše doufat, že se Evropská unie spontánně časem rozpadne. Až v daleké budoucnosti se bude možné vrátit ke skutečné evropské integraci založené na svobodě ve všech směrech.

V České republice se historie tvoří přes volby nás občanů. Vzhledem k tomu, že jsem uvedla, že jsme již napůl socialistickou zemí, což je zdrojem rozvoje, je jasné, že k jakékoli příjemné změně by pomohl návrat pravice do vlády. Problém ale zůstává, že se z větší části lidi rozhodují jen mezi opoziční hnutí ANO a vítěznou koalicí SPOLU. Pokud strany zhodnotíme, tak nikdo není napravo. Aktuální politika těchto stran je stejná. Pokud by se lidem na demonstracích podařilo současnou vládu Petra Fialy svrhnout, nemělo by to podle mého názoru žádný vítězný efekt. Nové vládní uskupení by se s ohledem na aktuální smýšlení lidí moc nelišilo. Bylo by bláhové, myslet si pravý opak.

V demokratických volbách si občané této země zvolili vládu, která smýšlí levicově, čili nyní jen sklízíme výsledky její politiky.

Příští parlamentní volby proběhnou v roce 2025, je nyní otázkou zda jsme nyní na křižovatce nebo zda nás čeká až po nových volbách. Pokud se v budoucích volbách lidé rozhodnou pro Andreje Babiše a hnutí ANO, přijde dle mého názoru opětovné zklamání a Václavské náměstí v Praze se bude opět plnit nespojenými demonstranty. Každá politická strana se chová podle toho, co lidé odsouhlasí ve volbách.

Všichni politici se snaží získat co nejvíce voličů tím, že se přibližují jejich názorům, konkrétně těm, kterých je názorově ve stejném hledisku nejvíce. Ti totiž tvoří většinu voličů. Dle mého názoru analýza politických stran již nyní jede na plné obrátky, tak aby se dala v pravý čas použít k vítěznému završení voleb. Je to vlastně marketingová strategie ve velkém měřítku.

Představme si přesýpací hodiny, kde místo písku budou lidé a zvenčí je na každé straně budou ovlivňovat místo zemské gravitace, silné programové sliby politických stran. Přesně tak to funguje. Všichni budou volit to, co jim je nejbližší.

Nyní je opravdu úplně jedno kdo by byl premiérem České republiky. Petr Fiala i Andrej Babiš mají nastavené smýšlení levicové, čili i jejich předvolební programy budou takto nastaveny v budoucnu. Jestli si někdo myslel, že jsou zmíněné programy jen nahodilé, není tomu tak. Za vším jsou velmi podrobné analýzy a průzkumy napříč naší společností. Politické strany disponují díky průzkumům přehledem společnosti, poté stačí už přes média a další kanály jen zacílit tou správnou volební kampaní. „Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají,“ zní přísloví, které se k tomuto konání politických stran hodí.

Aby příští volby přinesly České republice pozitivní změnu a žilo se nám všem lépe, muselo by se stát několik zásadních věcí naráz:

Proto si myslím, že i kdyby demonstrace proti současné vládě Petra Fialy měly úspěch, a vláda by šla od „válu“, tak se díky předčasným volbám dostaneme ještě do temnějšího období.