Článek
Minulou neděli mi při sledování Otázek Václava Moravce opravdu pořádně zatrnulo. Ministr vnitra Vít Rakušan na obrazovce bez mrknutí oka prohlásil, že stát počítá s tím, že až 10 tisíc ukrajinských uprchlíků a uprchlic, kteří do České republiky utekli před válkou, se po 1. červenci může ocitnout na ulici. Jeho vyjádření doplnila v týdnu data od ministerstva práce a sociálních věcí. Ta očekávají, že do pohybu se v důsledku změn ve financování podpory válečným uprchlíkům, může dát v Česku 38 až 50 tisíc osob.
Co se změní?
Co se konkrétně se od dnešního dne změní? Začne platit soubor nových opatření pro uprchlíky, který je souhrnně označován jako Lex Ukrajina V. Lidé, kteří uprchlíkům poskytli nouzové ubytování, přestávají ode dneška dostávat příspěvek od státu na náklady tohoto ubytování. Lidé s dočasnou ochranou budou nyní dostávat příspěvek ve výši od 2400 korun do 3000 korun měsíčně (pokud budou bydlet v bytě zaneseném v evidenci bytů a smluv) v rámci takzvané humanitární dávky. Šest měsíců od udělení dočasné ochrany bude dospělé osobě proplácená podpora 3130 korun, zranitelné osobě 4860 korun (to jsou děti do 18 let, studenti do 26 let, osoby pečující o děti do šesti let, těhotné ženy, osoby starší 65 let, osoby se zdravotním postižením a ti, co o tyto osoby pečují). Lidem s dočasnou ochranou, kteří jsou v Česku déle jak 150 dní a nespadají mezi zranitelné skupiny, přestane stát od července proplácet nouzové ubytování úplně.
Řada kolegů z terénu upozorňuje na to, že v Česku je dnes mezi ukrajinskými uprchlíky zhruba 60 procent rodin složených zároveň ze zranitelných i nezranitelných osob. Reálně tedy hrozí rozdělování rodin nebo jejich stěhování jinam, v nejhorším případě nárůst počtu rodin bez střechy nad hlavou.
Perné léto
Se zkušeností člověka, který se při své práci dlouhodobě setkává s lidmi žijícími v bytové nouzi nebo s těmi, kteří jsou úplně bez domova, se opravdu divím, jak snadno může z úst ministra vypadnout věta o tom, že zde ze dne na den můžeme mít až o 10 tisíc lidí bez domova víc.
Současná situace kolem omezení podpory v bydlení u uprchlíků a uprchlic z Ukrajiny ukazuje na to, jak nevýhodná (a v důsledku možná až nebezpečná) je dlouhodobá podfinancovanost české sítě sociálních služeb.
I přestože zde máme řadu podpůrných služeb a projektů a širokou síť sociální práce a projekty housing first, které usilují o ukončování bezdomovectví, takový nápor v jednu chvíli tato síť nemůže nikdy v potřebné kvalitě zvládnout. Je tedy velmi pravděpodobné, že nás během léta mnohem častěji čeká setkávání se s lidmi bez domova v centrech větších měst, protože právě tam je pro ně obživa nejsnazší.
Nezaplacená a neřízená síť
Celá situace zároveň ukazuje na to, jak nevýhodná (a v důsledku možná až nebezpečná) je dlouhodobá podfinancovanost české sítě sociálních služeb. Vidíme i to, jak samotný stát nedokáže dostatečně řídit své vlastní struktury a jedním rozhodnutím může do neřešitelných situací odsoudit celý další sektor. V České republice totiž máme státem financovanou síť sociálních služeb a státem financovanou sociální práci na obcích. Tyto sítě sice mají řídit kraje, finance na ně však jdou z rozpočtu státu. Sociální služby se tak na mnoha místech do značné míry řídí sami a o jejich účinném řízení ze strany státu nebo kohokoliv jiného nemůže být moc řeč. V tuto chvíli se tak dostáváme do situace, kdy akutní krizovou situaci (vyrobenou na základě rozhodnutí státu) mají do značné míry nejvíce řešit sociální pracovníci na obcích a další sociální služby, které jsou (dlouhodobým a opakovaným rozhodováním toho samého státu) dlouhodobě zoufale podfinancované a de facto neřízené. Stát si tedy tyto služby dlouhodobě neplatí dostatečně, nepečuje o ně ani je nijak významně nerozvíjí a neřídí. Ve chvíli, kdy by od nich potřeboval nadstandardní výkon a rozsáhlou účinnou podporu velké skupiny lidí, to od nich vzhledem k výše uvedenému vlastně vůbec vyžadovat nemůže.
Dostáváme do situace, kdy akutní krizovou situaci (vyrobenou na základě rozhodnutí státu) mají do značné míry nejvíce řešit sociální pracovníci na obcích a další sociální služby, které jsou (dlouhodobým a opakovaným rozhodováním toho samého státu) dlouhodobě zoufale podfinancované a de facto neřízené.
Dlouhodobé podfinancování oblasti sociální práce a její nedostatečné řízení – na kterou většina těch, kdo v ní působí dlouhodobě upozorňuje – tak budou znamenat to, že hrozící sociální krize nemusí být vůbec dobře zvládnuta a stát zde v rozmezí týdnů vyrobí tisíce lidí bez domova. A to v roce 2023, přičemž v předminulém roce se Česko stejně jako ostatní státy EU zavázalo, že do roku 2030 chtějí na svém území bezdomovectví vymýtit.
V plné síle se zde ukazuje, že český stát sociální práci stále podceňuje a nedůvěřuje jí. Zadělává si tím však jen na sociální problémy, které jej v důsledku mohou přijít mnohem dráž než větší podpora celé oblasti sociálních služeb.
