Pomáhající profese: Téma, které by prezidentovi nemělo být jedno

V těchto dnech jsme v nejžhavější části kampaní před volbou nového prezidenta. Vzduchem a veřejným prostorem létají ostrá slova, obvinění, výzvy k velkým tématům jako jsou válka nebo mír. O co více se kampaň ohlíží do minulosti nebo zaměřuje na téma vyjednávání o ukončení války, na které bude mít český prezident jen minimální dosah, o to méně prostoru zbývá na aktuální společenská témata a problémy, které se dotýkají každodenního života velké části obyvatel České republiky.

V České asociaci streetwork jsme v posledních týdnech opakovaně upozorňovali na dlouhodobě nízké mzdy sociální pracovníků. Mnozí z nich, se kterými jsem se v posledním roce setkala, mluví o tom, že si ke své dosavadní práci musí hledat druhé nebo třetí zaměstnání, aby vyšli s penězi (podrobněji jsem o tom psala ve svém předchozím článku na tomto blogu).

Mám za to, že téma důstojného odměňování sociálních pracovníků, by mělo zajímat i budoucího českého prezidenta, a tedy i oba současné kandidáty soupeřící ve druhém kole volby. Pokusím se zde stručně popsat proč. Z výzkumů i vyjádření voličů se opakovaně dozvídáme, že kromě důstojného reprezentování republiky navenek, občané od prezidenta či prezidentky očekávají i to, že bude podporovat společenský smír a soudržnost společnosti, nebude společnost ještě více rozdělovat a zaměří se i na podporu slabších a těch, kteří žijí v tíživé sociální situaci.

Ideálním a dlouhodobě ověřeným nástrojem k části těchto kroků je právě dostatečně rozvinutá a dobře fungující síť sociálních služeb a dalších pomáhajících profesí. K tomu, aby taková síť byla vyhledávaným zaměstnáním, do kterého budou přicházet absolventi i další zkušení lidé, je však třeba, aby byli lidé v těchto profesích opravdu důstojně ohodnoceni. Kromě toho je třeba, aby tyto profese a jejich význam pro zmírňování společenských problémů byly i veřejně oceňovány, ze strany vrcholných představitelů státu i regionálních politiků. V této oblasti se nabízí velká příležitost právě pro budoucího prezidenta.

Velmi bych ocenila, pokud by nový prezident při svých cestách za občany České republiky pravidelně navštěvoval různá zařízení poskytující sociální služby, hovořil s jejich klienty i s pracovníky těchto služeb a aktivně se podílel na zvyšování prestiže tohoto povolání. Jako prezident nebude mít samozřejmě přímý vliv na platy těchto lidí (i když i na ně může upozorňovat při jednáních s premérem a ministry), může však přispět k tomu, aby šlo o profese atraktivní, uznávané a tím pádem i mnohem pravděpodobněji kvalitnější a lépe fungující – snižující sociální problémy v Česku a jejich dopady. Nemusí jít jen o služby sociální péče pro seniory a lidi s mentálním hendikepem (čímž nechci nijak popírat jejich potřebnost a význam), ale i o preventivní sociální služby. Právě ty jsou naprosto stejně potřebné a a mají tu výhodu, že umějí předcházet sociálním propadům jednotlivců i celých skupin lidí.

Velké pole působnosti se zde nabízí také pro budoucí první dámu. Charlotta Masaryková a Olga Havlová jsou dobrým příkladem toho, co může manželka prezidenta v oblasti sociální práce aktivně a smysluplně dělat. Výbor dobré vůle Nadace Olgy Havlové zde odvádí skvělou práci již 33 let.

Dosud to však vypadalo spíše tak, že lidé v tíživé sociální situaci a s dlouhodobě nízkými příjmy jsou pro velkou část společnosti důležití a potřební především pár dnů před samotnou volbou, kdy potřebujeme, aby nenaslouchali populistům a volili nepopulistického kandidáta. Pokud bude zájem o lidi v tíživé situaci i o ty, kdo jim svými profesemi pomáhají tyto situace řešit, dlouhodobý a opravdový, může být jejich důvěra v populisty při příští volbě mnohem menší. A důvěra ve stát a jeho demokratické instituce vyšší. Zatím se však spíše opakovaně podivujeme nad volebními mapami a lamentujeme u nich o tom, že to už se příště stát nemůže, musíme rozdělenou společnost určitě spojovat a okrajové regiony rozhodně více podporovat.