Článek
Tropické počasí, které v těchto dnech zasahuje Českou republiku i velkou část Evropy, znovu otevírá debatu o tom, zda jsou teploty kolem 40 °C něčím zcela bezprecedentním. Odpověď je složitější, než se na první pohled zdá. Historické meteorologické záznamy totiž potvrzují, že hranice 40 °C byla na našem území dosažena nebo překročena už několikrát během posledních více než 130 let. Samotná existence takto vysokých teplot tedy není novým jevem. Co se však podle meteorologů i klimatologů mění, je jejich četnost, délka trvání, rozsah i dopady na společnost, krajinu a lidské zdraví.
Historické teplotní rekordy
První doložený případ překročení hranice 40 °C na území dnešní České republiky pochází z 27. července 1892, kdy bylo v Dačicích naměřeno 40,1 °C. Tento údaj je dodnes součástí historických přehledů Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) a představuje vůbec první zaznamenané překročení této symbolické hranice.
Další mimořádně horké léto přišlo v roce 1921. Dne 29. července dosáhla teplota na měřicí stanici v Hradci Králové přesně 40,0 °C. I tehdy šlo o výjimečnou událost, která se výrazně zapsala do meteorologických statistik. Ve stejné době zasáhla střední Evropu rozsáhlá vlna veder doprovázená dlouhodobým suchem.
Stevensonova clona je budka na umístění měřidel meteorologické stanice.
Stejného maxima, tedy 40,0 °C, bylo dosaženo také 29. července 1933 v obci Zdounky na Kroměřížsku. Léta dvacátých a třicátých let minulého století patří mezi období, kdy se i bez současného vlivu globálního oteplování objevovaly velmi výrazné teplotní extrémy. Tehdejší vedra však přicházela méně často a byla oddělena dlouhými obdobími s běžnějšími letními teplotami.
Významným mezníkem se stal rok 1983. Dne 27. července naměřila meteorologická stanice v Praze-Uhříněvsi teplotu 40,2 °C, čímž padl více než devadesát let starý rekord z Dačic. Tento údaj byl po téměř tři desetiletí nejvyšší oficiálně zaznamenanou teplotou na území České republiky.
Častější extrémní teploty
Předchozí absolutní rekord pochází z 20. srpna 2012, kdy bylo v Dobřichovicích naměřeno 40,4 °C. Právě tato hodnota je dnes oficiálně nejvyšší zaznamenanou teplotou v historii měření na území České republiky. Poslední absolutní rekord se vyšplhal až na 42 °C, kterou naměřila profesionální stanice Doksany.
Je důležité připomenout, že nejstarší měření z konce 19. století a první poloviny 20. století byla prováděna jinou metodikou než dnes. Meteorologické stanice měly odlišné přístrojové vybavení i podmínky měření, proto odborníci při porovnávání historických rekordů upozorňují na určitou míru nejistoty. Přesto jsou uvedené hodnoty uznávány a dlouhodobě publikovány Českým hydrometeorologickým ústavem jako součást historie české meteorologie.
To však neznamená, že dnešní situace je stejná jako před sto lety. Právě zde je potřeba rozlišovat mezi jednotlivými extrémními událostmi a dlouhodobým vývojem klimatu.
Meteorologové upozorňují, že jednotlivé rekordně horké dny se vyskytovaly vždy. Klima bylo proměnlivé i v minulosti a extrémně vysoké teploty nejsou výhradně fenoménem 21. století. Klimatologové však sledují především dlouhodobé trendy. A právě ty ukazují, že počet velmi horkých dnů v České republice výrazně roste.
Riziko pro lidské tělo
V posledních desetiletích přibývá dnů s teplotou nad 30 °C, stále častěji se objevují i teploty přesahující 35 °C. Vlny veder navíc trvají déle než dříve. Zatímco historické extrémy byly často otázkou jednoho nebo dvou dnů, dnes mohou vysoké teploty přetrvávat týden i déle. To představuje mnohem větší zátěž pro lidský organismus, zdravotnictví, zemědělství i energetiku.
Extrémní vedra mají také kumulativní efekt. Pokud několik dní po sobě neklesají noční teploty pod 20 °C, lidské tělo se hůře regeneruje. Zvyšuje se riziko dehydratace, kolapsových stavů, zhoršení kardiovaskulárních onemocnění i vyšší úmrtnosti zejména u seniorů, malých dětí a chronicky nemocných lidí. Právě vysoké noční teploty patří mezi charakteristické znaky současných vln veder.
Významně se mění také dopady na krajinu. Dlouhá období bez srážek vysušují půdu, zvyšují riziko lesních požárů, snižují výnosy zemědělských plodin a komplikují hospodaření s vodou. Města navíc trpí takzvaným efektem tepelného ostrova. Beton, asfalt a budovy akumulují teplo během dne a v noci jej pomalu uvolňují, takže ve městech bývá i o několik stupňů tepleji než v okolní krajině.
Důležitá změna
Právě proto dnes odborníci stále více zdůrazňují význam adaptačních opatření. Patří mezi ně výsadba stromů, budování zelených střech, zadržování dešťové vody, vytváření vodních prvků ve městech i lepší plánování veřejného prostoru tak, aby lidé měli dostatek stínu. Současně se doporučuje upravovat pracovní režim během nejteplejší části dne, dodržovat pitný režim, vyhýbat se nadměrné fyzické námaze a věnovat zvýšenou pozornost ohroženým skupinám obyvatel.
Historické záznamy tedy ukazují, že čtyřicetistupňové teploty nejsou na našem území novinkou. Česká republika je zažila již v roce 1892, následně v letech 1921, 1933, 1983 i 2012. Novým fenoménem však není samotná existence rekordních teplot, ale skutečnost, že podobné extrémy se objevují častěji, trvají déle a zasahují větší území než v minulosti.
Právě v tom spočívá hlavní rozdíl mezi historickými rekordy a současným vývojem. Jednotlivé extrémní dny byly součástí počasí vždy. Dnešní klimatické změny však zvyšují pravděpodobnost jejich výskytu a zároveň zesilují jejich dopady na lidskou společnost i přírodní prostředí. Historie nám připomíná, že extrémy existovaly vždy. Současnost ale ukazuje, že se z výjimečných událostí postupně stává stále častější součást našich let.
Zdroje
