Článek
Debata o budoucnosti veřejnoprávních médií se v České republice vrací pravidelně. Jedni považují Českou televizi za důležitou pojistku demokracie, druzí ji kritizují jako drahou instituci, která podle nich nereprezentuje všechny názory ve společnosti. Co by se ale stalo, kdyby veřejnoprávní televize ztratila svou nezávislost a dostala se pod přímý vliv vlády? A jak by vypadalo mediální prostředí, pokud by hlavní roli začaly přebírat internetové projekty typu XTV a další online televize?
Veřejnoprávní televize jako nepohodlný hlídací pes
Úkolem veřejnoprávních médií není být populární ani sloužit vládě. Jejich role spočívá v tom, že mají kontrolovat moc, ověřovat informace a poskytovat prostor různým názorům. To samozřejmě neznamená, že jsou bezchybné. Kritika jejich práce je v demokratické společnosti legitimní a potřebná.
Pokud by však vláda – ať už vedená Andrejem Babišem nebo kýmkoliv jiným získala nad veřejnoprávní televizí rozhodující vliv, změnila by se samotná podstata této instituce. Vedení televize by mohlo být vybíráno podle politické loajality, kritické reportáže by se mohly dostávat pod tlak a novináři by začali více přemýšlet o tom, co je ještě bezpečné odvysílat.
Nemuselo by jít ani o otevřenou cenzuru. Historie ukazuje, že mnohem častější je autocenzura. Redaktoři si postupně osvojí, která témata vedení nebo politici neradi vidí, a začnou se jim vyhýbat sami.
Maďarský scénář jako varování
Příkladem bývá často uváděno Maďarsko, kde se po nástupu vlády Viktora Orbána výrazně proměnilo fungování veřejnoprávních médií. Kritici upozorňují, že z médií financovaných veřejností se postupně stal prostor výrazně nakloněný vládnímu pohledu na svět.
Výsledkem není jen méně kritických reportáží. Mění se také témata, která se dostávají do popředí, způsob jejich zpracování i výběr hostů. Divák může mít pocit, že sleduje pluralitní vysílání, ale ve skutečnosti dostává stále užší spektrum informací.
Fungování veřejnoprávních médii se změnilo po nástupu nového premiéra Petera Magyara, který oznámil, že nechá zrušit tzv. „továrnu na lži“.
Nahradily by Českou televizi internetové televize?
Pokud by důvěra ve veřejnoprávní média výrazně poklesla, část publika by se pravděpodobně přesunula k alternativním internetovým projektům. Mezi nimi je například XTV a řada dalších online kanálů. Internetová média mají několik výhod. Jsou levnější, pružnější a často dávají prostor hostům, kteří se do tradičních médií dostávají jen výjimečně. Mohou přinášet témata, která velké redakce přehlížejí, a oslovovat publikum, které se cítí být hlavním mediálním proudem opomíjeno.
Zároveň ale existují i rizika. Na rozdíl od veřejnoprávních médií nepodléhají internetové televize stejným zákonným povinnostem. Nemusí poskytovat vyvážené zastoupení názorů, nemusí vytvářet vzdělávací obsah ani pokrývat témata, která nejsou komerčně atraktivní. Jejich úspěch závisí především na sledovanosti a loajalitě publika. Mediální bubliny místo společné debaty
Pokud by se hlavním zdrojem informací staly převážně názorově zaměřené internetové televize, mohlo by dojít k ještě většímu rozdělení společnosti. Jedna skupina diváků by sledovala média podporující vládu, druhá média ostře opoziční. Každá strana by dostávala vlastní soubor faktů, komentářů a interpretací událostí. Výsledkem by nebyla větší svoboda informací, ale naopak vznik paralelních informačních světů. Lidé by stále častěji přestávali věřit nejen médiím, ale i samotným faktům. Demokracie potřebuje více médií, ne méně.
S tímto posunem se ale otevírá i otázka, jak taková média fungují v praxi a zda skutečně představují plnohodnotnou náhradu veřejnoprávního vysílání. Kritici upozorňují, že internetové televize tohoto typu nejsou automaticky neutrální ani vyvážené. V jejich vysílání se často objevují především politici a komentátoři z určitého názorového spektra, zatímco opačné politické tábory dostávají menší prostor nebo jsou zastoupeny jen okrajově. Zároveň se v některých pořadech objevuje výrazně konfrontační styl debaty, včetně ostrých výroků, osobních útoků na politické oponenty a zjednodušujících interpretací složitých témat. To může vést k prostředí, kde převažuje emoce a střet, spíše než snaha o vyváženou a ověřenou diskusi.
Skutečnou otázkou proto není, zda má existovat Česká televize nebo internetové televize. Demokracie potřebuje obojí.
Potřebuje silná veřejnoprávní média, která nejsou podřízena vládě ani soukromým zájmům. Zároveň potřebuje svobodný internetový prostor, kde mohou vznikat nové projekty a zaznívat alternativní názory.
Problém nastává ve chvíli, kdy jeden typ médií začne druhý nahrazovat nebo ovládat. Pokud by se veřejnoprávní televize stala nástrojem jakékoli vlády, oslabila by se jedna z důležitých pojistek demokratického systému. A pokud by veřejnou debatu zcela převzala média zaměřená především na konkrétní publikum či ideologii, hrozilo by další štěpení společnosti.
Nejde tedy jen o spor mezi Andrejem Babišem a jeho politickými odpůrci. Jde o obecnou otázku, která bude aktuální bez ohledu na to, kdo právě sedí ve Strakově akademii: chceme média, která kontrolují moc, nebo média, která moc reprodukují? Odpověď na tuto otázku může v budoucnu významně ovlivnit kvalitu české demokracie i schopnost společnosti vést společnou a věcnou veřejnou debatu.
Zdroje
