Sláva Ukrajině: Nevinný ukrajinský verš jako ruská mocná zbraň

Ukrajina má mnoho hrdinů, kteří jsou již už zapomenuti nebo jsou stále oslavováni. Mají sochy po celé zemi, portréty na zdech pokojů, malé fotografie v kapsách starších, ale i mladých lidí. Tito hrdinové se zasloužili o to, aby Ukrajina nelehla popelem. Zasloužili se o to, aby prosperovala a byla symbolem nezávislosti pro všechny. Nejen pro ukrajinský lid.

Jedním z těchto hrdinů byl i ukrajinský básník, který v dětství přišel o matku a později i o otce, který ho ještě před svou smrtí poslal do církevní školy, kde však trpěl. Po pár letech se mu však podařilo utéct a potuloval se po okolních vesnicích. Poté se vrátil domů. V roce 1828 se stal sluhou u majitele panství Pavla Engelhardta, který ho vzal s sebou do Vilna. Všiml si Ševčenkových výtvarných schopností a umožnil mu jít do učení k malíři pokojů a chodit na přednášky o kreslení. Když se v roce 1831 stěhoval s celou rodinou do Petrohradu, jel Ševčenko s ním.

Během čtyř let se ve výtvarném umění zlepšil a byl představen několika významnějším malířům, kteří mu dále pomáhali rozvíjet jeho schopnosti, a následně díky nim byl vykoupen z nevolnického stavu. Stal se svobodným a rozhodl se, že bude studovat na Petrohradské umělecké akademii.

Ševčenko na akademii studoval u Karla Brjullova. Současně se věnoval i studiu literatury a studiu věd. Období 1840 - 1846 bylo pro Ševčenka velmi významné. Jeho tvůrčí a literární talent dosáhl obrovského úspěchu. Už v roce 1840 mu vyšla první sbírka básní s názvem Kobzar (ukrajinský výraz pro lidového pěvce, hráče na banduru), která obsahovala 8 básní.

Tato sbírka básní vzbudila mimořádný ohlas a Ševčenko se stal slavným především ve své rodné Ukrajině. Název Kobzar byla tzv. společenská role na Ukrajině. Kobzar byl potulný ukrajinský bard, který zpíval na svůj vlastní doprovod, hrál na více strunnou kobzu nebo banduru. Od té doby se tento název vztahuje na Ševčenkovu poezii obecně a získal symbolický význam ukrajinského národního a literárního obrození.

A právě jedna z osmi básní obsahovala pro některé ta dvě kontroverzní slova. Toto zvolání, v pozdější době pozdrav a v současné době označení „symbol nacismu“, které se rozšířilo ze strany Ruska proti Ukrajině, aby ospravedlnilo boj, který proti této zemi vede. Avšak mylně.

Báseň Osnovjaněnkovi

úryvek z básně:

„Tu je, lide, naše sláva
sláva Ukrajiny!“

Jeho další básně – Sen, Sova, Kateřina, které napsal během svých cest, během nichž poznával poměry společnosti, vzbudily pozornost carské cenzury. Další básně s názvem Kavkaz, Kacíř a Testament zahrnul do sbírky Tří leta, která však už byla zabavena cenzurou.

Ševčenko roku 1846 vstoupil do tajného Cyrilometodějského bratrstva, které usilovalo o zrovnoprávnění a nezávislost slovanských národů. O rok později byl zatčen i přesto, že nebyly žádné důkazy o zapojení do tohoto tajného spolku. Na příkaz cara byl odsouzen k vyhnanství. Důvodem bylo, že jako známý umělec ve svých básních vyjadřoval lítost nad útlakem ukrajinského lidu a šířil pomluvy o carském dvoru.

Během desetiletého období ve vyhnanství, kdy měl přísný zákaz psát a malovat, se roku 1848 stal členem geografické expedice vedené Alexejem Butakovem. Vydali se do dnešního Kazachstánu a okolí Aralského jezera. Za porušení zákazu psát a malovat byl přemístěn do Novopetrovského opevnění (dnes Fort Shevchenko), které částečně sloužilo jako trestanecká kolonie pro politické vězně.

V roce 1857 byl ukončen jeho trest, a proto se vrátil do Petrohradu, kde vedl kulturní život. Byl stále však pod policejním dohledem. Na veřejnosti předčítal své básně, rozšiřoval svou sbírku básní z díla Kobzar.

O dva roky později se vrátil na Ukrajinu, kde si chtěl postavit dům a založit rodinu. To se však nepovedlo, protože byl zatčen za pobuřování. Po propuštění se vrátil zpět do Petrohradu a v roce 1860 získal akademický titul v oboru rytectví.

V roce 1861 zemřel na podlomené zdraví, které se mu zhoršilo v době, kdy byl ve vyhnanství. Jeho ostatky byly dovezeny na Ukrajinu, kde byly uloženy nedaleko Kaniva na stráni nad Dněprem. V průběhu 20. století tam byl vybudován památník a muzeum Tarase Ševčenka.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Taras_%C5%A0ev%C4%8Denko

https://www.planetesoterica.com/fort-shevchenko-and-bautino/

https://en.wikipedia.org/wiki/Kobzar_%28poetry_collection%29

https://en.wikipedia.org/wiki/Kobzar