Článek
Nápravně-pracovní tábory tzv. gulagy mají původ v Sovětském svazu. Tyto tábory byly budovány za vlády Lenina v roce 1919 a byly rozšířeny za Stalinovy hrůzovlády. Byly určeny pro zvlášť nebezpečné zločince nebo pro odpůrce režimu, kteří usilovali o změnu a představoval pro představitele hrozbu. Během celé existence SSSR vzniklo nejméně 476 táborových komplexů, v nichž byly sdruženy tisíce táborů. Principem gulagů byla otrocká práce, která vyžadovala těžbu surovin a stavění náročných projektů. Jedním z nich byl například Bělomořsko-baltský kanál, který spojuje Bílé a Baltské moře. Tato stavba byla postavena v letech 1931-1933 a zemřelo podle různých odhadů 12 000 (oficiální stalinské údaje) až 250 000 (nezávislé odhady) těchto vězňů.
Každý tábor se odlišoval. Ať už podle pracovních podmínek nebo podle typu velitele. Některé tábory byly opravdové tábory smrti. Vězňům byla odepřena lékařská péče, teplé oblečení a často nedostávali ani jídlo. Také pracovali až 16 hodin denně s minimem stravy, bez patřičného nářadí, bez zkušeností a za daných podmínek s nesplnitelnými normami. Vězni se také stávali obětmi sadistických velitelů, kteří však dbali na to aby nezemřeli. Jen v období Stalinovy vlády (1929–1953) prošlo tábory gulagu nejméně 8 miliónů lidí. Odhadem jich bylo na 20 milionů.
Wikimedia Commons
Andrej Alexejevič Amalrik - ruský spisovatel, Menachem Begin - izraelský politik, Bohumil Borecký - československý plukovník, Mustafa Džemilev - vůdce krymských Tatarů, Jevgenija Ginzburgová - ruská spisovatelka a disidentka, Alexandr Solženicyn - spisovatel, nositel Nobelovy ceny. Tito a mnoho dalších byli známými vězni gulagů.
Gulagy nebyly určeny jen pro občany SSSR, ale i pro cizince, kteří se v té chvíli ocitli na okupovaných územích Sovětského svazu. Byli to například Poláci, kteří do gulagů byli masově deportování. Dále bylo odvlečeno až 300 000 Maďarů z nichž polovina nepřežila. 4 000 zajatých Finů během Zimní války a mnoho Čechoslováků.
Díky propagandě se SSSR dařilo před světem existenci gulagů tajit i když tvrdili, že všechny tábory byly zrušeny. Nové informace se podařilo zveřejnit až za vlády Chruščova. Známějšími se staly až po vydání děl ruského disidenta Alexandra Solženicyna.
V současné době se v ruské Státní dumě zrodila myšlenka na obnovení gulagů. Navrhl to ruský poslanec Andrej Guruljov. Měly by sloužit pro všechny odpůrce režimu, kteří nesouhlasí s vládou nebo s invazí na Ukrajinu. Guruljov se netají s tím, že by nechal zlikvidovat všechny občany, kteří nechtějí podporovat ruského prezidenta Vladimira Putina. Nazývá je hnilobou, která musí být izolovaná. Za tyto výroky byl vyšetřován policii, která však nic závadného neshledala. Ruského poslance se zastala poslankyně a první žena ve vesmíru Valentina Těreškovová.
Zda se vrátí systém stalinských represí v podobě trestaneckých táborů není jisté, ale už teď existují nápravné věznice (tábory), které fungují na podobném principu. Je jen otázkou času, kdy se historie stane skutečností.
Zdroje:
