Článek
Bezpečí je klíčovým prvkem každého vztahu. A nejedná se pouze o nepřítomnost násilí. Bezpečí může mít mnoho různých podob, od důvěrné otevřené komunikace, přes absenci manipulace až po možnost mít prostor pouze pro sebe.
Co když ale v našich vztazích zažíváme také pocit ohrožení, či úplného odpojení.
Z hlediska našeho nervového systému je to zcela běžný stav. Pomáhá nám ho rozklíčovat naše schopnost neurocepce.
Neurocepce je termín zavedený Dr. Stephenem Porgesem v rámci jeho Polyvagální teorie. Popisuje nevědomý proces, kterým náš nervový systém vyhodnocuje prostředí, sociální interakce a vztahy z hlediska bezpečí, nebezpečí nebo ohrožení života. Tento proces probíhá automaticky, neustále a nezávisle na vědomém myšlení.
Neurocepce neustále vyhodnocuje signály z okolí a od druhých lidí (tón hlasu, mimika, řeč těla). Pokud systém vyhodnotí prostředí jako bezpečné, aktivuje se ventrální vagální komplex (část parasympatického nervového systému). Tento stav umožňuje klid, spolupráci, komunikaci a sociální propojení.
Pokud neurocepce vyhodnotí prostředí jako nebezpečné, aktivují se jiné části autonomního nervového systému podle úrovně vnímaného ohrožení, a to buď:
1. Sympatický nervový systém – Aktivuje se, pokud je vnímáno nebezpečí, které je možné zvládnout útěkem nebo bojem. Tělo se připraví na „boj nebo útěk“ zvýšením srdeční frekvence, rozšířením zornic, zrychleným dýcháním a mobilizací energie.
2. Dorzální vagální komplex – Pokud je nebezpečí vnímáno jako nepřekonatelné nebo extrémní, aktivuje se dorzální vagální komplex (starší část parasympatického nervového systému). Tento stav vede k tzv. „zamrznutí“ nebo „vypnutí“. Může dojít ke snížení srdeční frekvence, pocitu otupělosti, disociace nebo úplné nehybnosti.
Bezpečné spojení s druhými lidmi je samozřejmě ideální stav, ale je také zcela v pořádku, že v jednom vztahu zažíváme všechny tři polohy našeho nervového systému a tyto polohy se mohou libovolně prolínat, nebo střídat.
Je fajn si toto připomínat, a naučit se vnímat tyto naše proměny.
