Článek
„Mami, co teď budu dělat?“
„No lehneš si do pelíšku a budeš odpočívat, já ti uvařím čaj a přikryju tě, abychom toho bacila vyhnali, jo? Já půjdu ješte uklidit a vysát nahoru a pak do prádelny, tak tě tady chvíli nechám.“
„Aha, a proč nejdeš se mnou pod peřinu? Vždyť máš taky bacila a strašidelně kašleš.“
„No jo, to máš vlastně pravdu.“
STŘIH
Když naše děti onemocní, snadno se stáváme jejich laskavými opatrovníky, připraveni poskytnout jim veškerou lásku, péči a pozornost, kterou potřebují. A nejen to, vzdáme se spánku, abychom s nimi byli při úporných teplotách a kašli i přes noc. S citem neúnavně utíráme jejich nekončící nudle, držíme jim vlásky, když zrovna podesáté zvrací a ani moc neprudíme, když jsou posmrkané kapesníčky nastrkané po bytě úplně všude.
Ale pozor. Jakmile jde ve stejném případě o nás samotné, mnohdy nás tato láskyplná péče ani nenapadne.
Ve chvílích, kdy se cítíme unavení tak, že nás tíží jen oko otevřít, jsme nemocní, nebo nás trápí jiný diskomfort, máme nutkavou tendenci zanedbávat svoje vlastní potřeby, ba si dokonce umíme přesvědčivě vsugerovat, že jsme: „Úplně v poho.“ A děláme, že vůbec neslyšíme všechny naše naštvané části, které křičí: „Já teda v poho nejsem, koukej si jít lehnout!“ Nebo: „No jo, zase nic nestihneš udělat, viď?“
Jsme zkrátka ochotni kdykoli se postarat o druhé, ale když jde o nás, zapomínáme. Neslyšíme. Nevidíme. Možná je to tím, že jsme zvyklí dávat, starat se a mít nad vším kontrolu, ale nemáme zažito, že i my si zasloužíme laskavost, soucit a péči, nejen od našich blízkých, ale i sami k sobě.
Být soucitní k sobě znamená dopřát si čas na odpočinek, umět stejné soucítění a péči, kterou nabízíme našim dětem, přenést také na sebe. Cítit pokoru k tomu, že nemoc přišla a že se nás pokouší zastavit v kolečku nekonečných: „Musím tohle. A pak musím tamto. A toto teda určitě nemůžu.“ Pokoru, nesnažit se nemoc pohrdavě obejít.
Péče o vlastní fyzické zdraví a duševní pohodu není projevem slabosti, je to přesně naopak. Stojí za tím obrovská vnitřní síla, která ví, že když jsme v rovnováze, můžeme lépe pečovat o ostatní, včetně našich dětí. Poskytujeme péči, soucit a laskavost z přebytku. Nikoli z nedostatku.
Pojďme k sobě začít být laskavější a dopřát si chvíle, kdy se postaráme o sebe se stejnou samozřejmostí, jako bychom to udělali pro svého nejlepšího přítele.
Buďme sami sobě nejlepším přítelem.
