Článek
Ernest Hemingway jednou řekl:
,,V našich nejtemnějších chvílích nepotřebujeme řešení ani rady. To, po čem toužíme, je prostě lidské spojení – obyčejnou tichou přítomnost, jemný dotek.
Právě tato malá gesta jsou naše kotvy bezpečí, které nás drží v klidu, když je života až příliš.
Prosím, nesnaž se mě napravit. Neber na sebe mou bolest nebo neodháňej mé stíny. Jen si sedni vedle mě, když pracuju na svých vnitřních bouřích. Buď vlídnou rukou, po které můžu sáhnout, když hledám svou cestu.
Má bolest je na mně, moje bitvy jsou moje. Ale tvá přítomnost mi připomíná, že nejsem sám v tomto velkém světě. Je to tichá připomínka, že jsem hoden lásky, i když se cítím zlomen.“
Tolik laskavé pravdy od muže tak zlomeného.
Naše tichá podpora je ten nejcennější dar, který můžete dát.
Je to láska, která pomáhá vzpomenout si, kdo člověk je, když se stane, že na to sám zapomene.
Naší pouhou nehodnotící soucitnou přítomností můžeme být onou kotvou bezpečí někomu, kdo se právě na své cestě ztrácí.
