Článek
Když jsem potkal Kláru, myslel jsem si, jaký jsem to chlapák. V posilovně zvedám slušné váhy a s fyzičkou jsem na tom byl vždycky dobře. Jenže po pár týdnech mi došlo, že moje představy o „vášnivém vztahu“ byly v porovnání s realitou jen slabý odvar. Klára totiž neuznávala koncept únavy. Pro ni byl sex jako dýchání – přirozený, nezbytný a ideálně neustálý.
Výlety, které braly dech (doslova)
Plánování výletů s ní mělo vždycky dvojí tvář. Na jednu stranu milovala hory, na druhou stranu v ní čerstvý vzduch probouzel instinkty, které mě občas zahnaly do úzkých.
Vzpomínám si na náš výlet na Šumavu. Sotva jsme se vyškrábali k ledovcovému jezeru a já se těšil, jak si v klidu vydechnu a otevřu termosku s čajem, ucítil jsem její ruku pod svou bundou.
„Tady? Vždyť je tu deset stupňů a za rohem jsou turisti,“ šeptal jsem s úsměvem, který byl směsicí šoku a vzrušení.
„Právě proto,“ zamrkala na mě. Skončili jsme v hustém mlází, kde mě Klára přesvědčila, že termoprádlo se dá svléknout rekordně rychle. Domů jsem se vracel s jehličím v botách a nohama, co se klepaly víc než po výšlapu.
Rodinný oběd pod stolem
Vrcholem všeho byla návštěva u jejích rodičů. Seděli jsme u svátečně prostřeného stolu, její maminka právě servírovala svíčkovou a tatínek rozléval domácí slivovici. Atmosféra byla až neuvěřitelně korektní.
Jenže Klára se nudila. Cítil jsem, jak si pod stolem vyzouvá lodičku a její bosé chodidlo začíná velmi cílenou cestu po mém stehně směrem nahoru. Snažil jsem se udržet oční kontakt s jejím otcem, který právě rozebíral politiku, zatímco mi v obličeji naskakovala barva té nejčervenější řepy.
„Děje se ti něco, Tome? Vypadáš nějak zchváceně,“ zeptala se sladce její matka.
„Jen… horko,“ vykoktal jsem, zatímco se Klára vítězoslavně usmívala a dál si nerušeně krájela maso, jako by se nechumelilo.
Život v poklusu
Zvykl jsem si na to, že ráno začíná dřív, než zazvoní budík, a večer končí dlouho poté, co v televizi proběhnou závěrečné titulky. Být s někým, kdo má tak nevyčerpatelný apetit, je sice vyčerpávající, ale zároveň neuvěřitelně lichotivé. Naučilo mě to být připravený na všechno – od rychlovky v autě před nákupním centrem až po dlouhé noci, kdy se člověk propadá do polštářů s pocitem, že tohle tempo se prostě nedá vydržet.
A pak se na mě ráno podívá těma svýma rozzářenýma očima a já vím, že do té sprchy s ní stejně půjdu. Protože i když občas „nestíhám“, za nic na světě bych neměnil.
