Článek
Vstávání jsem z plánovaného 5:30 s radostí přesunul díky velké nechuti a nejistému počasí na 7:00, čímžtopádem jsem si mohl k snídani vychutnat vajíčka. Počasí se nelepšilo, spousta mraků, občas sluníčko, a tak to vypadalo, že cestu do sedla Hon, ze kterého jsou vidět Rakaposhi, Trivor, Spantik, Malubiting a další vršky a ledovce, nebudu muset absolvovat, protože to má cenu jen při dobré viditelnosti.
Baltit Fort z opačného pohledu, tedy z údolí řeky Hunza s částí Kárimábádu v popředí.
Cesta na Ultar Meadow se ihned za pevností Baltit nahoře v Karimabadu zařezává do velmi úzkého kaňonu s sleduje prudce do kopce řeku z ledovce Ultar, jehož koncová moréna se za chvíli objevuje.
Strmá dolina Ultar. Vlevo špižůr Bubulimating.
Na louce skoro 3 hodiny zevluji, poslouchám dunění lavin (fakt rachot), čekám, zda se počasí nezlepší a nakonec jsem rád, že jsem viděl alespoň Bubulimating. Ultar jsem neviděl vůbec. Když dozevluju a posilním se rybičkami, cibulí a čápátí, seběhnu dolů, kde u Baltit Fortu potkávám Kláru s Honzou s dalšími 2 Čechy. Chvíli povídáme, opět mi potvrzují, že Tibetem již nelze stopovat (na ulici mě poznává a zdraví čínský celník, který je zde na výletě s rodinou) a já pak jdu do Old Hunza Inn zaplatit a pak jedu Suzuki do Aliabadu na mikrobus do Minapinu. Ten tam kupodivu stojí, a tak se zanedlouho vezu na vlastní žádost na střeše ještě s jedním místňákem a 2 Němci, kteří si to až do Gilgitu pěkně užijí.
Pohled dolinou Ultar dolů. Vlevo je patrný ve skále vytesaný „vodovod“, či lépe přivaděč ledovcové vody z doliny na políčka nad Kárimábádem. Ukázkový případ využití síly přírody, neb každý ví, že nechat vodu téci z kopce je lepší, než ji čerpat z Hunzy do kopce.
Z křižovatky u Pisanu jsou to 4 km do Diran GH, kam dorážím za 45 min a vidím, že pověsti, které o guesthousu kolují, nelžou. Krásná společná ubikace se 4 lůžky (a 2 Belgičany), obrovská zahrada a sad a příjemní lidé – pohoda. Jo, a horká sprcha. Fakt bodla.
A ještě jednou fotogenický Bubulimating
Večeře se podávala v 19:30, byla výborná a sešlo se u ní pár zajímavých lidí, jako např. postarší manželský pár z Nového Zélandu, který do Minapinu přijel učit angličtinu. Jelikož nebyli povoláním učitelé, museli kvůli tomu absolvovat roční rekvalifikační kurs TESOL (Teaching English to Speakers of Other Languages) a dále zaplatit nehorázné peníze za pákistánská pracovní víza, které se jim za ten rok učení ani z poloviny nevrátí. Tomu říkám dobročinnost! Podle paní je 90 % žen v této oblasti starších 25 let negramotných díky izolaci celého území před postavením a otevřením Karakoram Highway. Další vzácný kout na Zemi, který pohlcuje civilizace. Pro Evropana je jen těžko představitelné, že ještě nedávno tu díky fyzické nepřístupnosti existovala relativně izolovaná komunita místních obyvatel.
