Článek
Zase mě oškubali, neřádi. Těžko řící, zda je to pravda, resp. obecné pravidlo, nebo jestli si takto přivydělávají, ale každopádně mi v hotelu naúčtovali ranní příjezd jako další den. Tvrdili, že zde platí 12 to 12 check-in check-out. Bránil jsem se a hádal s nimi asi 15 minut, ale stejně to nepomohlo, navíc tu chci nechat věci, tak jsem se nechtěl rozejít ve zlém, aby se mi na nich eventuelně nějak nepomstili. Prostě klasické strasti při nízkorozpočtovém cestování ve snaze ušetřit každou rupii.
Motorikša na ulici v Manali
Dopoledne jsem si dopřál lenošení, válení se v posteli a čumění na TV. Paráda (platit se mu nechce, ale válet se v posteli a užívat si telku, to ano! Kdo je tady vlastně neřád? :-)). V půl jsem se šel najíst vedle do Green Forest Café a rovnou vyrazil dolů do New Manali přes hinduistický chrám Hadimba Devi v lese na kopečku kousíček od hotelu.
Hinduistický chrám Hadimba Devi v Manali
Zjistil jsem, že všechny cybercafé ve městě jsou dražší než tady nahoře (50/45,- Rs), že public bus do Lehu stojí 400,- Rs a shared taxi, džíp Tata, jen 700,-, takže nebylo co řešit a koupil jsme lístek na Tatu. Dokonce jsem si mohl vybrat přední sedadlo a vyzvednutí v hotelu ve 2:30. Alespoň doufám, neboť jsem jim asi řekl špatné jméno hotelu.
Bohatá dřevořezba na chrámu Hadimba Devi v Manali
Ještě jsem poslal pohledy domů, zbavil se pěkné srajdy na čistých! (na poměry) záchodcích na autobusáku a šel zpět balit na hotel a čumět na bednu a kouřit beedies, protože normální levný cigára stojí 30,- Rs, což je docela dost.
Večer výlet na net, napsat text na web, pak do Green Forestu na čočku, rýži a čápátí a pak se pohádat do hotelu o tu stovku.
