Článek
Já se snad budu muset oholit a přestat nosit ten salwar kameez, protože v mikrobusu do Péšavaru jsem musel absolvovat další pokus o svou konverzi na Islám. Sice velmi mírný, ale zcela jasný. Už mně pozornost místních začíná obtěžovat.
A tak se z milého, usměvavého a velmi vstřícného sáhiba (to jako mně) stává sáhib zamračený, zpruzený a odtažitý a v mých očích z milých, báječných a ochotných Pákistánců jsou nepříjemní, vlezlí a otravní mohamedáni. Ne, tak vážné to samozřejmě není, ve skutečnosti je tomu tak, že jsem na rozdíl od minula přestal vyvolávat podněty a snažím se jim vyhnout, ale když už jsem osloven, je ze mě opět usměvavý (alespoň trochu) sáhib, který dbá dobrého vychování.
Po buchtičce k snídani se vypakovávám z rozpáleného pokoje, nechávám bágl v hale, což se mi vůbec nelíbí, ale je to prý úplně safe, a jen tak s pinglíkem (je to totální paráda, takhle nalehko) vyrážím do Péšavaru, i když se mi v podstatě vůbec nechce. Tím chlápkem, který se mě později snažil konvertovat, se nechávám posadit do mikrobusu, i když místa je tam žalostně málo, ale cena 65 Rs to kompenzuje a jede se na Péšavar.
Z autobusáku jdu pěšky po Grand Trunk road až k majestátné pevnosti Bala Hisar, kde je však vojenská posádka, a tak se do pevnosti smí jen organizovaně v sobotu a neděli, a pak pokračuji až na Khyber Bazaar, kde se ubytovávám v hotelu Shan.
Jdu hned obhlídnout vyhlášený Khyber Bazaar a moc se mi líbí. Asi snad ze všech bazaarů doposud nejvíc. Má v sobě takové nějaké charizma, není to jen o obchůdcích. Navíc se rozprostírá po úplně celém starém městě, a je fakt super. Škoda, že nemám lepší foťák1, neumím fotit a nejsem při focení drzý tak, abych byl schopen strčit foťák lidem přímo do obličeje. Je mi tak nepříjemné lidi svou touho po pěkném snímku obtěžovat, že to prostě nedokážu. Jinak by šly na bazaaru pořídit parádní fotky.
1 Kdybych byl býval tušil, že můj kodak již pěje labutí píseň, nikdy bych toto nenapsal
