Článek
Po dni lenošení zákonitě následuje den šlapání a tím pádem i okamžik rozloučení se s kluky. Vstávám brzy, vše spakuji a jdu se rozloučit. Kluci jsou rozespalí, přejeme si navzájem hodně štěstí, vracím Márovi péřovky, bez kterých bych asi umrzl, a vyrážím zamračeným ránem. Ještě si máváme z morény, odkud je naposledy vidět jejich základní tábor.
Postřeh ze současnosti. Na setkání s kluky mi v dnešní instantní mobilní on-line době, kdy se vše domlouvá, mění, ruší a přesunuje až na úplně poslední chvíli, připadá neuvěřitelné, že jsme si někdy na jaře řekli u piva, že se sejdeme v půlce června v basecampu pod K6 a skutečně se tam sešli bez jakéhokoliv dalšího domlouvání.
Scházím dolů k odbočce k základnímu táboru pod Amin Brakk, kde kvůli kravám schovávám batoh na strom, a jen nalehko vyrážím do brutálního stoupání k AB BC. Po cca 400 výškových metrech začíná stezka traverzovat loukami, které se táhnou pod celou stěnou Chengi Tower až nad K6 BC. S báglem však byla rozhodně lepší varianta, kterou jsem zvolil po poradě s kluky, a sice sejít dolů, nechat tam bágl vyšlápnout do AB BC a vrátit se do Nangmah Settlement, než vyšlápnou z K6 BC s báglem a traverzovat. I když teď těžko říci.
Cestou pod Amin Brakk, jehož vrcholek skrývají mraky.
Za necelé 2 hodiny nacházím prázdný BC druhé české partičky, která, jak o chvíli později po dosažení BC ruské expedice potvrzuje ruský fotograf, šla již lézt. Ruská expedice je taktéž celá ve stěně. Dostávám čaj a sušenky a na sirdárovi vysomrovávám cigáro, které si s chutí dávám. No, nevím, nevím, jak to bude s tím záchvěvem, že bych nekouřil po Márově vzoru. Zrovna teď při psaní deníčku bych hulil, až bych brečel.1
Fotograf mi na notebooku ukazuje fotky a já se pak na notnou chvíli usazuji na šutru s triedrem a pozoruji ruskije čelověki, kak lezou. Je to fakt strašná stěna (1.600 vertikálních metrů) a lezci jsou sotva vidět tím dalekohledem. Fakt nářez.
Autor v basecampu pod Amin Brakkem
Loučím se a cestou zpět opět bedlivě pozoruji malou stěnu, která je podle mě Bzang Brakk, kde by měly vést lehké cesty, a která tak skutečně vypadá. V soutěsce při sestupu vedle vodopádu zase bedlivě sonduji krásnou „tafonovitou“ stěnu, kde by šla nasekat nádherná dvoudélková klettergarten.
Nakonec docházím na nádhernou spasenou louku Nangmah, beru bágl ze stromu a tábořím na nádherném místě nedaleko od Korejce a jeho vůdce, kteří ani jeden (na vůdce jsem dost sázel) nekouří a tak pořád suším hubu a přemýšlím, kterou okolo rostoucí trávou bych asi tak mohl nahradit tabák.
Fantastické nocležiště v dolině Nangmah
1 Jak naznačuje další věta, předsevzetí nekouřit se absolutně neujalo a první věcí, kterou jsem koupil ihned v Kande, byla cigára.
