Článek
Ráno jsem odolal nabídce dát si v afghánské hospodě k snídani místo vajíček jointa hašiše za 60,- Rs a pokračoval jen s malým příručním batůžkem (je to naprosto super, cestovat jen tak nalehko, a kdybych nesměřoval do hor, cestoval bych takto) na suzuki, které mě dovezlo na nádraží mikrobusů do Dary. Zase mě zkoušeli ošidit při placení snídaně (chtěli 40, dal jsem jim 30) i v suzuki (chtěli 10, dal jsem 5), ale dostal jsem se do stadia otrkanosti a drzosti a jen tak se nedám.
V mikrobusu se mě naštěstí na islám nikdo obrátit nepokoušel, a tak si mě ve vesnici Darra Adam Khel odchytl „khussader“ neboli agent, který má na starosti, aby žádný cizinec nespočinul okem na výrobě replik zbraní, kterou je vesnice/městečko proslulé. Ve skutečnosti se však celá záležitost s khussadery má úplně jinak.
Po chvíli handrkování u čaje v jakési chatrči, kam mě agent odvedl, jsem cenu prohlídky celého procesu výroby nejrůznějších kvérů, převážně však kalašnikovů (které dokonce úspěšně modifikují a podařilo se jim původní samopal výrazně zkrátit), při které je průvodcem právě khussader, který má na starosti, aby cizinci výrobu neviděli :-), usmlouval z 300,- Rs za půl hodiny na 200 a „Tour de Darra Adam Khel“ mohla začít.
Chlapík mě provedl celým výrobním postupem, v každé chatrči mi ukázali nějaký jiný hotový kvér a polotovar, který tam právě vyráběli. Od kalašnikova přes „pumpovací“ brokovnice až po téměř uměleckou winchestrovku, až jsme skončili v krámku, kde lze kalašnikova, neboli AK-47, pořídit za 7 až 10 000,- Rs podle kvality. (3,5 až 5 000 tis. Kč), kde mě po obligátní fotografii s kvérem posadili do mikrobusu zpět. Prostě velmi dobře organizovaná záležitost. Celou prohlídku dokreslovala zvuková kulisa neustálé střelby (krásný byl kontrast se zpěvem dětí z místní školy), protože zbraně se přeci musí testovat, a tak mě cestou zpátky ani nepřekvapilo, že největší hřbitov, který jsem zatím viděl, je právě zde, V Daře. Musel jsem chlapíky, kteří na soustruzích, frézách a pilníky zručně tvořili zbraně, obdivovat, i když na všech zbraních, co mi dali do ruky, bylo tak trošku poznat, že se jedná o kopie.
Rozhodl jsem se, že v Péšavaru ještě zůstanu a ubytoval se opět v hotelu Shan, kde tentokrát měli jednolůžák za 110,- Rs. Prošel jsem si ještě jednou bazaar a pak jsem šel nasmolit další povídání na web a teď jsem rád, že jsem dnešek do deníku napsal, protože ten kus o Daře jsem psal již podruhé a vůbec se mi nechtělo.
Zápis o návštěvě, který jsem tenkrát poslal svým blízkým:
„… dalším cílem byla vesnice Darra Adam Khel, která je proslulá výrobou replik snad všech ručních palných zbraní, zejména kalašnikovů. Do městečka je cizincům vstup zakázán, ale cela věc funguje přesně tak, jak se traduje: každý ‚gringo‘ je zpozorován a vytažen z dopravního prostředku, kterým přijíždí, ještě dříve, než si uvědomí, že je na místě, tzv. khussaderem, tedy agentem, jehož jedinou povinností je zajistit, aby žádný cizinec neviděl výrobu zbrani, které se v Daře věnuje snad každý.
Agent se gringa zeptá, jestli má povolení, což většinou nemá, a to je podnětem k odchodu do ústraní na čaj, kam se postupně nahrnou další khussadeři a dohodnou se na bakšiši za prohlídku a popř. cvičnou střelbu z čehokoliv, z čeho si gringo bude přát střílet. Průvodcem po jednotlivých dílničkách, kde se v každé doslova na koleni pilníkem tvoří manufakturním způsobem jednotlivé součástky, není samozřejmě nikdo jiny než jeden z khussaderů, jehož jedinou povinností je zajistit, aby… Všude okolo se přitom rozléhají jednotlivé výstřely i celé dávky, proste zvuková kulisa jak na frontě, neb každý kousek musí projit přísnou výstupní kontrolou.
Vůbec mě tedy nepřekvapilo, že největší hřbitov, který jsem dosud v Pákistánu viděl, byl právě v Daře Adam Khel. Dlužno dodat, že průvodci-agenti mají prohlídku dokonale zvládnutou (na výběr je 30- nebo 60minutové kolečko), včetně patřičné terminologie (jinak je jejich angličtina dost bídná), až provedou hosta krásně celým procesem výroby, od soustružení a pilování, přes kompletaci za do obchodu, kde lze kalašnikova pořídit za 7-10.000 Rs,- (cca 3,5-5.000 Kč). Tam pak po obligátní fotografii s libovolným kvérem gringa posadí do mikrobusu a hajdy zpátky do Péšavaru. Já střelbu důrazně odmítl, ale prohlídku jsem si moc užil (zvlášť když první věcí, kterou jsem viděl, byl zbrojař loupající brambory k obědu) a musím agenty pochválit za DOBŘE ODVEDENOU PRÁCI!!!“
