Článek
Pata je v čudu. Zjistil jsem to, ještě než jsem vstal, když jsem se posunul na posteli. Z toho plyne, že žádný trekking nebude a budu moc rád, když se praskliny zahojí do Garhwalu. Též z toho plyne má pěkná zpruzenost, která odpoledne vedla k jakési krizi, zvláště když jsem zjistil, že cesta odsud nebude až tak jednoduchá, neboť džípem stojí 1.200,- Rs, což je moc, a místní bus na zítra byl již vyprodán, tak snad se mi podaří koupit lístek na autobus na pozítří ráno.
Leh s přeexponovaným pozadím a městu vévodící zříceninou královského paláce, Ladak, Indie
Když jsem toto zjistil, šel jsem hledat guesthouse, do kterého mě chtěl naverbovat nahaněč z autobusáku, ale je těžké hledat něco, o čem člověk neví, jak se to jmenuje ani kde to je. Každopádně jsem našel GH za 100,- Rs dvoják se společnou teplou sprchou od 7 do 12 hod. Možná je to dokonce ten, kam mě zval ten nahaněč.
Leh s opuštěným královským palácem. Ladak, Indie
Dal jsem tedy sprchu, povegetil v pěkném pokoji, pozabíjel pár much a šel po špičce levé nohy zkusit najít nějaký jiný bus do Manali. Zjistil jsem, že soukromé společnosti nejezdí denně a že tato varianta v ceně kolem 800-900,- Rs také není úplně jednoduchá.
Chození po špičce je pěkná dřina, a tak jsem se vrátil do GH orazit, k čemuž jsem si koupil Mirindu a dopřál luxus brambůrků, i když jsem se dobře najedl v hospodě nad autobusákem.
Leh a ještě jednou královský palác. Ladak, Indie
Večer jsem vypajdal ještě jednou na kopeček s čortenem, odkud byl pěkný výhled a odkud jsem šel dát ještě jeden pokus na autobusák. Cena džípů již šla dolů o „astronomických“ 100,- Rs na 1.000, což však pro mě bylo stále astronomicky příliš, a tak jsem se šel ještě jednou přesvědčit do kanceláře autobusové společnosti, neb mi řidič džípu, lhář jeden, řekl, že busy jezdí ob den. V kanceláři mě ubezpečili, že bus jede v úterý a lístky na něj budou zítra ráno.
Dal jsem si tedy v oblíbené hospodě Peace knedlíčky momo v polévce s nudlemi a dopajdal do GH. Po cestě jsem si ještě koupil 2 legrační igelitové pytlíčky s cigaretami biri.
Leh, Ladak, Indie
Úplně jsem zapomněl napsat, že z krize jsem se dostal tak, že mně došlo, že v Thajsku si snad budu moci normálně zalézt na parádních skalách u moře (Ton Sai), a tak jsem si v duchu představoval, jak bydlím na pláži a měsíc jen lezu. Realita bude asi jiná, ale představa je to velmi příjemná.
