Článek
Nevím, zda jsem přestěhováním do kempu v Islamabadu udělal dobře, protože menší vedro, jak jsem si sliboval, tu není, a tím že ve stanu nemám větrák, ze mě lije jako z konve. Navíc je tu strašná spousta komárů, takže musím být ve stanu „zavřený“. Nezbývá, než to brát jako trénink na tropy.
Jelikož jsem večer nemohl usnout, nechtělo se mi ráno vůbec vstávat, ale nebyl žádný spěch, tak jsem se vyhrabal kolem 10.00 a v pohodičce došel na autobus před 11.00 a nastoupil hned do prvního za 60,- Rs. Ten hajzl mě minule fakt lupnul o 40 rupií. O to víc lituji, že ránu pěstí od nespokojeného pasažéra, kterou jsem omylem schytal já, neschytal on.
Kurnik, lije ze mě pot takovým stylem, že svýma zpocenýma rukama deník dočista promáčím. Toto nepíši pro zvýšení dramatičnosti, ale proto, že psaní je téměř nemožné.
Cesta byla standardní jako minule, opět trvala skoro 4 hodiny, ale naštěstí bez defektů. Vystoupil jsem na Peshwar Mor a busem společnosti Varan č. 7 dojel na Saddar Bazaar, kde jsem nejdříve zjistil, že knižního průvodce Lonely Planet na Tibet nemají, ale jsou schopni ho objednat, a po neúspěšném pokusu vypálit CD v cybercafé, kde mi před tím řekli, že by to za pár dní, které již uplynuly, mohli umět, jsem zkusil štěstí v uličce počítačů.1 Dobře jsem udělal, protože hned na 1. pokus jsem narazil na sympatického chlapíka, který se úkolu vypálit fotografie z mého foťáku zhostil s velkou vervou a tím, že neměl Windows XP, musel asi hodinu a půl z webu instalovat driver pro Kodak.
Když si poté nějak nemohl poradit s kopírováním fotek na CD (před tím se usilovně modlil), tak trochu jsem ho od počítače vyšoupl a obě CD si vypálil sám.2 Nebyl čas pořádně zkontrolovat, zda jsou fotky v pořádku, ale kdyby něco, mám je zatím stále ve foťáku. Chlapík byl super a řekl si jen 60,- Rs za obě CD. Krása.
Došel jsem do Al Falahu pro bágl, jelikož bylo již pozdě, a stačil v kempu postavit stan za posledního světla. Nato jsem zaběhl zkontrolovat net, dát si něco k jídlu a pití a zpět se pařit do kempu. Opravdu studená sprcha byla super, ale na dlouho neochladila.
Ještě mě šéfík upozorňoval, že si mám dávat boty do stanu, protože, jak jsem pochopil, opruzují tady v noci psi. Šéfík ale neví, že když si dám boty do stanu, nevejdu se do něj sám, a tak myslím, že bude lepší, když psi budou očuchávat boty a totálně smradlavej salwar venku, než kdybych byl venku já a boty dal do stanu.
Teď normálně ten deník musím nechat uschnout, než ho zavřu.
1 Na Orientu je super, že se zde určité řemeslo stále koncentruje v určité části města. Vy pak nemusíte běhat z jednoho konce města na druhý , abyste něco sehnali nebo si obstarali. Viz titulní fotografie péšavarské motorové uličky, jak jsem si ji nazval. Nejiné to bylo před pár týdny se sháněním krejčího v Rávalpindí, když jsem potřeboval ušít návleky. Doma tento zvyk připomínají již jen názvy ulic (Platnéřská, Truhlářská) a bůhví, co s ním udělá dnešní „online“ doba.
2 Zatím ještě nevím, že fotky nepůjde Z CD zobrazit – to jsem ale „šikula“ :-)
