Článek
Dnešek (a nejspíš pár dalších dní) nelze charakterizovat jinak, než následujícími slovy: vedro, vlhko, pot a komáři. Ráno jsem se vzbudil na spcáku nacucaném vlastním potem, prostě humus.
Zašel jsem na Aabpara Market pro prášek na praní a čápátí k snídani, pojedl, vypral, počkal až přeprší, dal řeč s Italem, který jel do Saigonu z Itálie na skútru Vespa a nyní je na zpáteční cestě, a Němcem z Drážďan, který valí do Indie. Po dešti jsem dal sušit prádlo (ručník nedokáže uschnout a již zasmrádá - je to klasický froté ručník, neb „rychleschnoucí“ ručníky, kterými se zas na druhou stranu nejde pořádně utřít byly tenkrát vzácností), sprchu, net, nákup, jídlo, net, vaření (v jednu chvíli mě kouslo asi 20 komárů naráz do zad, když jsem krájel feferonky, tak jsem se samozřejmě podrbal – to byla bolest! Na chvíli jsem na komáry úplně zapomněl), sprcha, net, shami burger a do hajan, jak jinak než totálně splavenej potem. Fakt síla.
Ctění čtenáři prominou, ale nyní si na pár dní budou muset zvyknout a určitou strohost, monotónnost a nudnost zápisků, neb začíná období zařizování indického víza a čekání na jeho vystavení. Navíc nejsou k dispozici žádné snímky, kterými by šel text „nastavit“ - viz zápis před pár dny. Jsem rád, že nějaké „vyštrachám“ na titulní obrázek.
