Článek
Opět jsem nemohl usnout. povedlo se mi to až tak hodinu dvě před budíčkem ve 4:00. Prošel jsem totálně temným městem a hřbitovem na autobusák, kde se již nakládaly 2 autobusy, vše za svitu baterek (v Lehu se na noc vypíná proud). Podal jsem někomu na střechu bágl a šel se tlačit na své místo na nízkou sedačku s ocelovou trubkou jako držadlem nad opěradlem a s minimem místa na nohy.
Vyjeli jsme na čas (5.00) a hned po svítání ztratili pytel ze střechy. Při první zastávce jsem hned vylezl zkontrolovat na střechu svůj bágl a zhrozil se, jakým provázkem, spíše motouzkem, omotaným kolem kompresního řemínku dolní komory je můj batoh přivázán. Uvědomil jsem si tak, že zde v Indii to není jako v Pákistánu, kde batohy na střechu přidělává pečlivě (většinou) konduktér, ale žře zde si je na střechu musí každý přidělat sám. V tomto buse nebyly k dispozici ani provazy.
Místo, kde se lze na cestě z Lehu to Keylongu občerstvit. Kašmír, Indie.
Jen co jsme odbočili z údolí Indu, viděl jsem kozy, jak lezou minimálně 6 dle UIAA. Byl to démonický pohled. Nejprve jsem dokonce myslel, že jsou na skále přitlučené jako nějaká forma oběti. Vypadaly jako uschlé dokud se nepohnuly a nemastily ve stěně, jakoby se nechumelilo.
Cesta byla docela utrpení (ještě že jsem nejel přes ten Tibet, neb to by bylo to samé, jen tak 10× delší), zvlášť když jsem 2× trefil hlavou to ocelové madlo na opěradle před sebou. A že to byly pecky, neb hlava mi padala když jsem klimbal a autobus šel nahoru na terénní nerovnosti (seděl jsem v předposlední řadě). Naštěstí jsem trubku poprvé trefil mezi horním rtem a nosem a podruhé mezi dolním rtem a bradou. Mohl jsem také nakrásně mít vyražené řezáky nebo zlomený nos. Napříště jsem již klimbal jen směrem do uličky, kde proti mně nebyly sedačky, ale zadní dveře. To se mě málem stalo osudným, protože když jsem klimbnul pořádně, dostalo švuňk celé tělo a já málem několikrát „vypochodoval“ z autobusu. Při pohledu do propasti po ním to nebylo příjemné. Jinak cesta proběhla v naprosté pohodě, jen z Darchy do Keylongu jsem se po dlouhé době docela bál, protože řidič se nějak rozvášnil a dolů k Bhaga River to je ukrutná, několikasetmetrová šluchta.
Občerstvení na cestě z Lehu do Keylongu.
Také jsem si nějak v tom autobuse ráno, než jsme vyjeli (nejspíš tím, že autobusy jsou strašné rachotiny TATA, kterým podle mě nelze věřit), uvědomil smysl hlášky, kterou jsem někde slyšel nebo četl, a sice že není hrozné umřít, ale umřít sám.
V 19:00 jsme dorazili do Keylongu, kde mě hned odchytl naháněč a odvedl go guesthousu, kde chtěl za hrozný pokoj 150,-, tak jsem mu řekl, že víc jak 100, nedám, tak se chvíli smál a pak kývnul. Hlavně, že mají teplou sprchu.
Nejvyšším bodem silnice Manali – Leh je sedlo Taglung La 5.328 m n m. Potkávali jsme spoustu cyklistů, a to sólistů i dvojek, co si všechno vezou s sebou, ale i 2 skupiny švihačů na horských kolech jen tak nalehko s doprovodnými vozidly. Soudě podle značek biků šlo o Němce.
Jo, ten dnešní guesthouse má šílené jméno: „Mentokling“.
Též mě včera pobavila rada ženám trekařkám v průvodci: „The best is to keep vaginal area cool and dry.“ Jak to mají chuděry při pochodu pod rozpáleným horským sluncem udělat, o tom již průvodce mlčí.
