Článek
Dnešek zatím též nic zvláštního nepřinesl, snad kromě toho, že se právě v Islámábádu začíná konat juniorské MS ve squashi, což jsem se dočetl ze starých novin, do kterých mi ráno zabalili čápátí.
Další událostí byla dobrá zpráva z domova, že se „vízový anděl“ v česku pokusí ve věci mého indického víza něco podniknout.
K snídani jsem si dal svou oblíbenou buchtičku, která však zde v Islámábádu je o 10 Rs dražší než v Gilgitu, ale zato chutná úplně přesně jako naše bábovka. Nechal jsem si půlku na později, ale málem mi jí sežrali havrani, kterých je v kempu mnoho a kteří vystartují po čemkoliv, co není bez dozoru. Normálně rozvázali jídelní igelitku, vyndali si pytlík s buchtičkou, proklovli ho a pustili se do buchtičky, svině. Ehm, pardo, tedy havrani.
Též jsme s Italem a Angličany z náklaďáku, kteří v mezičase dorazili do kempu s dalšími několika lidmi, kteří s Angličany přišli z Passport Office, dali jointa a poklábosili.
Následoval net, jídlo (dal bhat) za 20,-, zmrzka a kemp.
