Článek
Navzdory pár komárům jsem se báječně vyspal, ani jsem dlouho nečetl, tak do 0.30. Probral jsem se do hodně zamračeného rána, mraky nejen že zakrývaly Sibyak, ale jejich cáry se válely i v Berastegi. Posnídal jsem špagety s Němcem v pohodové konverzaci – byl v Indonésii již před 30 lety, což musel být evidentně zážitek.
Navzdory počasí jsem se rozhodl pro výlet na sopku a nenechal se odradit ani mrholením, které začalo, sotva jsem vyrazil. Na trhu jsem si koupil kilo mandarinek, kterým i tady (již od Nepálu) říkají „oranges“.
Cestou na Sybiak
Po asfaltce připomínající mi Jizerky jsem vystoupal z Berastegi vzhůru do džungle a pokračoval v mracích, dokud nezačalo pršet opravdu silně. Stejně nebylo chvílemi vidět ani na 50 m, a tak jsem to otočil a vrátil se do GH. Využil jsem toho, že jsem byl z procházky zahřátý (úplně jsem zapomněl napsat, že je tu pěkná kosa chodím ve windstoprovce!) a dal si studenou (a zde to znamená skutečně studenou) polévací sprchu, resp. koupel v mandí, jak jinak se dá polévání se vodou z nádrž nazvat. Byla super. Následoval výlet na „lov“, či přesněji za potravinami, kdy jsem si v Číně dal vepřové se špenátem a jak jinak než dvěma porcemi rýže.
Ml jsem štěstí, neb po návratu z jídla, kdy jsem si cestou koupil durian, se dramaticky rozpršelo a pršelo až do večera. Konzumace ostnatého (docela ostře) durianu byla docela legrace, neb člověk z prodavačem naseknutého plodu vyloví slizem obalené jádro a sliz slíže. Sliz je navíc ještě pod jakousi blánou. Ale největší legrace je chuť. Napoprvé jsem asocioval chuť nějaké polévky, které, to si nemohu vybavit. Každopádně mi to připomnělo magi. Ale po několika jádrech jsem si zvykl a začal registrovat chuť exotického ovoce. Docela dobrota.
Kočka by se na této střeše neudržela, ani kdyby byla rozpálená (střecha, ne kočka). Za zajímavost stojí, jak se na stavbě snoubí tradiční tvary s moderním materiálem.
Zbytek odpoledne jsem strávil čtením a vydatným šlofíkem, kdy se mi zdálo, že jsem jel fandit Mrázovi na nějaké bouldrové závody.
K večeři samozřejmě nudle a banana pancake v GH. Zítra, když bude hnusně, vyrazím dle plánu do Medanu zabukovat lodní lístek Pelni do Jakarty, a když bude hezky, dám asi 2. pokus o dobytí sopky Sibyak. Mít tady „pytel“ (horolezecké slangové označení pro nedokončený výstup) by nebylo nic moc.
