Článek
V noci jsem asi nějak přechodil spaní, k čemuž přispěli bzučící komáři a diskutující sousedi, a tak jsem usnul až někdy kolem 5.
Ráno bylo opět těžce zamračené, a tak jsem se někdy 9 vyhrabal z pelechu na snídani s tím, že se vydám do Medanu zarezervovat lístek do Jakarty. Od cesty do Medanu mě však zachránilo děvče servírující snídani, které mi řeklo, že lístek na Pelni si mohu též v klidu koupit v jejich spřáteleném Losemnu Sybayak zde v Berastegi, kam jsem tedy ihned po snídani vydal.
Děvče nelhalo, a tak jediným negativem byla skutečnost, že Pelni z Medanu do J. nejezdí 2× týdně, jak jsem předpokládal, ale pouze jednou, a to v úterý, což je zítra. Po chvíli špekulování co a jak jsem se rozhodl pro zítřek, neb skejsnout týden na Lake Toba se mi nechtělo, zvláště když existuje reálná možnost, že se sem budu muset vrátit cestou zpět.
Berastegi
Chlapík nejprve nahodil cenu za ekonomi (deck) class 180 000, ale kolegyně ho opravila na 350 000, neb 180 000 je do Batamu. Doufám, že mě nevzali na hůl, ale neměl jsem žádnou šanci si cenu ověřit. Koupil jsem tedy lístek na druhý den + transport mikrobusem přímo do přístavu Belawanu za 20 000, čímž mi odpadne strastiplné kodrcání se přes Medan. Dostal jsem voucher, který mi snad řidič mikrobusu zítra vymění za plnohodnotný lodní lístek cestou do Belawanu. Dostal jsem též rady koupit si jídlo (i když jídlo je v ceně lístku, není však dobré a je ho málo) a cigára.
Jelikož cesta bude trvat 2 dny (48 hod), chtěl jsem dát vědět domů, že vše je O.K., a tak jsem se vypravil do Kabanjaha, kde jsem našel 2 netcafé, ale bohužel obě zavřené. Vydal jsem se tedy zpět do Berastegi, kde jsem na cestu nakoupil 2 kg mandarinek, sušenky, kondenzované čokoládové mléko (na to se těším!) a nudlovky. Snad budou na lodi dávat/prodávat horkou vodu.
Zbytek dne trávím čtením, resp. dočítáním Clancyho prokládané vydatnými šlofíky.
