Článek
Zdá se, že dnešní zápis bude kandidátem na vítěze soutěže o ten nejkratší. Vůbec nic zvláštního se nepřihodilo. Dočetl jsem Garden of Weapons, šel se najíst, na net, shami burger, zmrzlinka a do hajan.
Postřehy z cest: INTERNET A CESTOVÁNÍ
Internet připravil cestování o dvě zásadní věci. Alespoň podle mého cítění a vnímání, neboť jsem zažil cestování i před jeho existencí a dostupností.
První je určité „natěšení“, ten pocit v žaludku, nedočkavost a horlivost, se kterou se člověk v éře před internetem hrnul na poštu v hlavním městě země, ve které zrovna byl, v naději, že tam bude mít tolik vytoužené poste restante nebo aby si po týdnech šetření mohl dovolit nákladný telefonát domů, kdy roztřesenou rukou držel sluchátko a za boha si nemohl vzpomenout, co všechno chtěl tomu druhému na drátě sdělit. Internet též cestovatele připravuje o tolik nádherné opakované čtení a „žmoulání“ došlých dopisů v okamžicích, kdy jiných není, resp. kdy k další hlavní poště je ještě daleko. A to vůbec nemluvím o kvalitě psaní u dopisů s pečlivým koncipováním vět a omluvami za každý škrtanec.
Další věcí, pro někoho jistě pozitivní, pro někoho negativní, je jakési časté „vyprazdňování“ zážitků tím, že je člověk v poměrně krátkých intervalech, snadno a rychle napíše e-mailem nebo umístí na webové stránky. Měl jsem pocit, že dříve, když se ještě psaly dopisy, jejichž frekvence nebyla zdaleka tak četná jako dnes v době elektronické pošty, se člověk vracel domů jaksi „napěchovanější“ zážitky.
A dalším, ještě možná podstatnějším a opět pro někoho pozitivním, pro někoho negativním rysem internetu je jeho schopnost odizolovat cestovatele od reality, která zuří tam venku v krutém cizím světě za okny internetové kavárny a zároveň ho tak odizolovat od pocitů stesku.
Bez ohledu na to, v jaké zemi se nacházíte (určitě se najdou výjimky), dnes stačí navštívit cybercafé a na klávesnici vyťukat adresu serveru vašeho providera. Nejen že se před tím, než vám naskočí okno schránky vaší elektronické pošty, dozvíte ty nejdůležitější zprávy z domova i ze zahraničí (čímž zároveň odpadá těšení se na minimálně 14 dnů staré noviny na ambasádách a konzulátech), ale hlavně se dostanete do okamžitého kontaktu se svými bližními doma a vyřízením pošty se tak dostanete do jakéhosi „domácího“ transu, který vás naprosto vytrhne z reality. Někdy se až člověku z cybercafé nechce zpět na ulici a internetová kavárna se tak stává báječným krátkodobým útočištěm a jakousi pomyslnou oázou domova.
Podobně je to s digitálním fotoaparátem, který člověka připraví o onu radostnou cestu do fotolabu s očekáváním, co z toho bude. Zato ale zase člověk může umazávat méně povedené fotografie, když dochází paměť či ihned mazat ty úplně špatné. Také si člověk ve volných chvílích může své fotografie prohlížet. Vše má prostě své výhody i nevýhody.
Ve světle mobilních telefonů a rychlosti komunikace v dnešní době působí zamyšlení nad poste restante, internetovými kavárnami a možností umazávat fotografií z digitálního fotoaparátu až komicky, že?
