Článek
I když jsem byl ráno naprosto jiného názoru, protože mi bylo špatně, rozhodl jsem se, že tomu hnusnému sinťjangskému pivu dám ještě jednu šanci a koupil jsem si 2 kousky, při jejichž popíjení teď odpoledne píši deník.
Včera jsem se zmastil fakt dobře a ráno jsem měl pěknou škécu. Bodejť by ne, když to pivo vaří ze sněhu. „Brewed with purified mountain snow“ stojí na vinětě.
Jelikož s kocovinou přišel i hlad, vyrazil jsem ráno, resp. v poledne, do včerejší hospody na polévku. Známý podnik byl však narvaný k prasknutí, tak jsem šel vedle a opět narazil na totální jazykovou bariéru. Oni tady skutečně nerozumějí ani slovu anglicky. Tak to ale prostě je a je potřeba se tím smířit a zapojit končetiny, mimiku a další mimojazykové dorozumívací prostředky. Není chybou hostitelů, že neumějí jazyk hosta. Je chybou hosta, že neumí jazyk země, do které cestuje. Opět mě zachránila dvě děvčata, která mi objednala nudle s masem a tentokrát to skutečně byly nudle s masem. Zajímavé je, že nudle servírují studené (i když těžko říci, zda je to tak schválně, či omylem, ale byly tak studené, že mi to přišlo schválně, asi aby jídlo šlo hned jíst) a ty se zakydnou horkou směsí masa a zeleniny a omáčkou.
Ulice v „novém“ Kašgaru
Po jídle jsem si předepsal kapitolku o Číně a šel do hotelu to prdnout na net a vyřídit poštu. I když jsem na netu strávil dvě a půl hodiny, platil jsem jen za dvě hodny, a to 8 Rmb. Velmi příjemné. Cenou i délkou „internetové seance“.
Následoval výlet na mezinárodní autobusové nádraží, zjistit busy zpět do Pákistánu. Viděl jsem sleeper bus, tedy lůžkový autobus, a je to docela legrace.1
Cestou zpět jsem to vzal přes staré město, kde je i bazar a Náměstí lidu se sochou „nehynoucího“ Mao Ce Tunga, takže jsem vlastně prošel celý Kašgar, který je naprosto moderní město s novou zástavbou, neb Číňané starý Kašgar srovnali se zemí ve jménu revoluce za účelem zdecimování původní ujgurské populace.
Další mňaminu jsem si dal ve svém včerejším oblíbeném stánku na tržišti a za 5 Rmb se dobře najedl. Na nerezový tác ála Góvinda jsem dostal spoustu různých druhů krmi, včetně ryby a vše (kromě ½ porce rýže) statečně spořádal hůlkami, se kterými začínám být zručný. No a cestou zpět jsem si koupil ty 2 pivka, čímž se kruh dnešního vyprávění uzavřel.
Tržiště v Kašgaru
Psáno druhý den: Tak jsem si myslel, že dnes už žádné zážitky, které by stály za zaznamenání, nebudou, ale opak je pravdou. Dal jsem ještě jednu netovou seanci a telefon s domovem a pak jsem si ještě skočil pro jedno pivko, které jsem si užíval na svém oblíbeném místě na terase, když v tom kde se vzal, tu se vzal, na terasu vrazil malý, vymydlený a učesaný Číňánek, krásně se culí (na tom není nic divného, tady se culí všichni, i já) a přisedne si ke mně na bobek s tím, že je GAY! Normálně na férovku. Vtip byl ovšem v tom, že jsem jednoduché větě „I am gay“ díky jeho výslovnosti neprosto nerozuměl a tvrdošíjné na veškeré jeho pokusy, kterých bylo asi 5, odpovídal „I am Matej“ (alespoň se to jakž takž rýmovalo). Až teprve když jeho ručka neposedná začala jemně zpracovávat můj kotník, vše mi došlo a doslova jsem vyprskl smíchy „Oh, you're GAY! Tak to máš teda blbý, hochu, I am not!“ Krásně se na mě zaculil, tak jsem mu musel ručku bafnout a jasným gestem ho vykázat do patřičných mezí. Asi bych byl „za tátu“, protože Číňánek začal obdivovat samé maskulinní věci jako moje vousiska, velké nohy, velký nos, chlupy na nohou a asi mu imponovalo i to, že chlastám lahváče a hulím levná pakistánská cigára. Tak jsem mu ještě jednou a důrazněji naznačil, že nejsem správný objekt jeho zájmu, a on naštěstí již poslechl a s provinilým úsměvem se vytratil, až mi ho bylo líto. O to více, když jsem si hned uvědomil, že gayové zde určitě nebudou mít na růžích ustláno. Celá historka mě pobavila proto, že šlo o mou první zkušenost tohoto druhu vůbec a je nejspíše moc dobře, že takovéto setkání proběhlo s konstitučně mnohem subtilnějším Číňánkem, nad kterým jsem cítil jasnou fyzickou převahu, neboť být to dvoumetrový, dvousetkilový černoch, asi bych se tolik nenasmál a prdelku měl pěkně staženou.
Další věcí, která se přihodila, když jsem e-mailoval po netu, byl příchod M. Brunnera, vedoucího expedice na Mustagh Atu. Na kopec vylezli a on zjišťoval let do Islamabádu, protože si již vyčerpal všechny vstupy do Pákistánu. Jak se objevil, tak zase zmizel a bylo.
1 Historky o rozbitých hlavách při výskoku busu na výmolu teprve uslyším…
