Článek
V noci mě po výletě na záchod nenechalo usnout nějaké šustění a lomození u popelnic, asi pes. A tak, když jsem již zabíral, mě docela vyděsilo zašustění přímo u mě v boudičce, a tak jsem v domnění, že je to ten pes, a v rozespalosti 3× zaštěkal (huf, huf, huf). Nic tam však nebylo a tak se mi voják, co hlídal, ráno docela smál. Tak jsme se zasmáli spolu, protože zcela jistě nerozuměl ani slovu z mého vysvětlení.
Nepříjemným zjištěním byla bolest dásně u horní osmičky, kterou jsem diagnostikoval jako zánět dásně a ihned se pustil do jeho léčení „invazivní metodou“. Nejprve jsem dáseň rozšťoural interdentálním kartáčkem namočeným v Jodisolu a pak ještě pořádně normálním kartáčkem též vydatně namočeným v Jodisolu. Léčbu jsem sichroval vykloktáním a vykartáčkováním zubu slanou vodou, jelikož mo přišlo, že vnitřního užívání desinfekce k vnějšímu použití bylo již příliš. Celou tvář jsem pak (zvenku!) vydatně namazal ichtyolkou. Nejsem si vůbec jist, zda mast dokáže prostoupit tváří až k dásni. Zdá se však, že zákroky pomohly, neboť k večeru bolest ustoupila.
Dočetl jsem Koontze „Dragon Tears“ a musím konstatovat, že je to naprostá blbost. Knihu ve svých původních zápiscích označuji zcela jiným slovem, protože „blbost“ kvalitu knihy nevystihuje důkladně, ale editoři seznamu by mi pak museli psát, abych použil výraz jiný, tak jim rovnou takto šetřím práci, neboť si jí vážím a při pomyšlení na to, co všechno musejí chudáci přečíst - a teď nemyslím jen své vandrácké výplody - mi nezbývá než vyjádřit obdiv.
Večerní výlet na net jsem zakončil obligátním „shamíkem“, limčou a zmrzkou.
