Článek
Anketa
Tak ony verše, které mi večer přišly docela dobré, mi teď ráno za optimistické nálady přijdou docela na nic a banální, takže počkáme a uvidíme. Čas je často dobrým ukazatelem kvality.
Ráno je docela šrumec, a tak nespím déle než do 9.00 a pak se jdu několikrát podívat, zda v obchodě v Madině není šéfík, u kterého bych prodal íbíčka, pytel na vodu bez špuntu a pytlačku. Mapy jsem prodal včera za 1.500, a tak zbývají ještě tyto krámy. Chlápek není, a tak snídám „homemade“ jogurt s banány a mangem. Trochu mi to opět zahýbalo střevy, ale není to „vodička“, takže O.K. Jen mě trochu pobolívá žaludek a evidentně to má co dělat s tím průjmem.
Zevlování přerušuji výletem do města na nákup, kde přicházím na dobrou fintu, a sice když si na trhu u jednoho prodejce poručím málo toho, kterého druhu zeleniny, dají mi ji zadarmo! Prostě tu dvě mrkve, tam tři cibule. Kupuji vše na trek na 3-4 dny s tím, že něco snad budu moci nakoupit v Mastuji, pokud půjdu Owir An Trek, ještě před tím, než dojedu do Chitralu.
Po výletu do města vařím v „altánku“ čaj a dávám další kolo zevlingu, po kterém jdu na výlet do internetové kavárny Comsat, kde je net mnohem rychlejší a nechtějí člověka oholit tak, jako v North Café.
Po cestě zpět mě napadá udělat si k večeři úplně normálně míchaná vajíčka na cibulce (o slanině si člověk v Pákistánu může tak akorát nechat zdát), a tak nejprve v kuchyni v Madině vysomruji trochu oleje (ten zde v podstatě nejde koupit v balení menším než 5 l) a pak jdu koupit vajíčka, cibulku, cuketu na nastavení a rajčátka a papriky. No, je z toho véča nejvéčovatější a ta cuketa, ze které jsem měl strach, je tam super. Dokonce mi chlapíček z Madiny, když viděl, jak to tam klohním, přinesl pepř a sůl, takže jídlo skutečně nemělo chybu. Málem se mi tam vloudil jeden pukavec, ale naštěstí jsem ho do ešusu nevyklopil. Uklidit, hurá na net a teď číhám na telefon a moc se na něj těším.
Jo, úplně jsem zapomněl napsat, že cestou na nákup jsem prodal přebytečné věci za 600 Rs, tedy těžce pod cenou. S chlapíkem se vůbec nedalo smlouvat, a to jsem začal na dvou tisících. Ludrák jeden. Telefonní kontakt s domovem byl jak jinak než super, zvlášť když jsem se dozvěděl, že se rozjelo šílené harakiri kvůli mému vízu. Přišli jsme totiž na to, že by kamarád a kolega z práce mohl zaorodovat na ministerstvu zahraničí na nejvyšších místech.
V momentě usínání mě probudil komár a já usnul až někdy nad ránem po svítání, protože jsem ještě slyšet vyřvávat muezíny z gilgitských mešit.
