Článek
Ráno vstávám v 5.30 a opět mi trvá 2 hodiny, než se vykydám. Prostě to rychleji nejde (nespěchám však). A to jsem měl úplně suchý stan. Je krásně azůro a den vypadá slibně.
Nemohu se nějak dostat do tempa, resp. do vlastního sedla Chumarkan. Do kopce to docela jde, ale poté se nějak zasekávám a pořád přestávkuji. Navíc mě bolí koleno, kříž a později i palce a malíček. Po přechodu vlastního sedla, které není typické ostré sedlo ale jakási vlnící se nekonečná planina, sestupuji brutálním padákem k soutoku řek Chumarkan a Zagara, a tam za lávkou opět relaxuji, což znamená vyzutí z bagančat a schlazení znavených krchňaček v ledové vodě řeky. Chvíli jsem šel po špatné pěšině, což se vymstilo buď nutností návratu do kopce, nebo sestupem tím hrozným krpálem cestou necestou. Zvolil jsem druhou variantu.
Za hrozného vedra pokračuji již po lepší cestě údolím dolů do Chapali, kde naštěstí skoro ihned chytám stopa do Mastuje, neb jít tam pěšky by byl festovní vopruz.
Stop „platím“ vyslechnutím velmi zanícené přednášky o Islámu s tím, že „lektor“ (nejspíše imám) mě při loučení chce přimět ke konverzi. Laskavě se na mě díval a vlídně pravil: „…a ty fousy, ten salwar, vždyť ty už dokonce vypadáš jako muslim!“ Haha, tak jsem se slušně rozloučil, slíbil, že budu studovat islámské texty, a potěšen z toho, že můj převlek funguje, vystoupal jsem do pěkného krpálu k hotelu Tourist Garden, kde již byla Američanko-Libanonka Joyce a kde jsem se ubytoval.
„Vždyť ty i dokonce vypadáš jako muslim!“ Poslední argument imáma, kterým se snažil přesvědčit autora ke konverzi na islám. V potu tváře stoupám k Chumarkan Gol.
Následuje relax, registrace na policejní stanici, vaření čaje a opět relax, který je totálně narušen tím, že zjišťuji, že nemám čelovku, což mě totálně nasírá (že jsem fakt neschopnej, resp. schopnej ztratit čelovku). Když si však přehrávám všechny zastávky na treku, kde jsem se hrabal v kapse víka od báglu, uvědomuji si, že na poslední zastávce před Chapali, kde jsem se mazal krémem proti slunci, tam čelovka byla, protože když jsem krém vracel, provlékl jsem ho (je spojený smyčkou s lip balmem) právě čelovkou. Z toho vyplývá, že jí musel někdo šlohnout na korbě džípu, když jsem poslouchal přednášku. Přece jen si tím nejsem ale jist na 100 %. A to mě sere tak, že nemohu usnout.
