Článek
Měl jsem PIVO! První od výletu do Číny. Měl jsem vlastně dvě, ale pěkně popořádku.
Ráno vstávačka v 7 a hned jsem šel do langaru na snídani, která však nebyla, neboť servírovali pouze čaj. Tak jsem si dal čaj a šel si zakouřit na „svůj“ roh, kde človíček prodával banány, tak jsem si 4 koupil k snídani. Zpátky do ghurdwary, sbalit, nabrat studenou sikhskou vodu, dát dobrovolný příspěvek za bydlení a stravu a na rikšu na nádraží.
Tam mě z první Reservation Office poslali na General Inquiry, odkud do další booking office, kde mi již prodali lístek do Pathankotu. Půl hodiny jsem si poseděl na perónu než přijel vlak, ve kterém jsem zabral místo, jakmile se vyprázdnil. Přisedli si ke mně mladí kluci, muzikanti, kteří mi v půlce cesty přinesli čaj a rozdělili se se mnou o sušenky. Byli moc fajn a jeden z nich mě v Pathankotu dovedl na autobusák, kde se mi dokonce snažil sehnat autobus do Dharamsaly a málem na to chudák doplatil, protože chlápek, keterého se ptal, mu řekl, že do Dharamsaly žádný přímý bus nejede a chtěl mě posadit do nějakého s přestupem. Naštěstí tuto situaci nějak zaregistroval průvodčí přímého autobusu do Dharamsaly, který nás odlapil a mému dobrodinci začal nadávat, jaktože mě chce posílat nepřímým autobusem. Vše jsem vysvětlil a uvedl na pravou míru. Padouch byl ten první chlápek, který mému dobrodinci zatajil přímý autobus, jen aby mě dostal do svého, ze kterého bych musel přestupovat.
V busu již byli 2 gringové, Němci, což mě uklidnilo, a tak jsem hodil bágl na střechu a zabral místo. Cesta byla v pohodě, autobus nebyl v žádném okamžiku narvanej po indickém způsobu, a tak jsem měl většinu času trojsedačku pro sebe.
Velkým zpestřením byla ostrá, asi 15 min trvající rvačka konduktéra s pasažérem, který (jak si myslím) zaplatil méně, něž měl, a chtěl vystoupit na nestandardním místě. Nejdříve ho konduktér lapil „na útěku“, chvíli se mastili venku, pak ho zatáhl dovnitř (což nechápu), kde si fakt začali rozdávat pěsti, kopance, atp. Oba, zejména však pasažér, byli chvílemi velmi hysteričtí. Nejdřív jsem se vše snažil uklidnit houkáním: „hou, hou, hou“, když to ale nepomáhalo, začal jsem vyřvávat na celý autobus hlášky typu: „two minutes each for roughing“, ale nikdo se nebavil, protože lednímu hokeji narozdíl od pozemního vůbec nerozumějí, a hoši se rvali v klidu dál. V jednu chvíli jsem konduktéra musel držet, když rvačka vrcholila a on začal do pasivnějšího pasažéra (který však v tu chvíli zahájil hysterickou ofenzívu) kopat. Nakonec se vše uklidnilo až u bouračky autobusu (ne našho - jeho řidič to podle mého soudu nemohl rozchodit) s náklaďákem.
V Dharamsale po přesednutí do místního busu do McLeod Ganj jsem si plně uvědomil, že jsem opustil muslimský svět, když ode mě plně ožralej tibetskej děda vysomroval cigáro.
McLeod Ganj
Po prudkém, asi 10km stoupání borovicemi porostlými svahy jsme dorazili do McLeod Ganj, což je najedou úplně jiný svět. Tibetští mniši, stavby v kopci vzdáleně připomínající Lhasu, Dalajláma za rohem, prostě Little Tibet, jak se zdejšímu kraji s tibetskou exilovou komunitou přezdívá. Bohužel také strašná spousta turistů a s nimi souvisejících businessů. Takový další Karlštejn, ale mnohem sympatičtější než Karimabád. Zhruba třetina turistů jsou „zámožnější“ děcka na výletě, třetina baťůžkáři a třetina takoví, řekl bych, hledači spirituality. Bohužel začínám díky vousům asi vypadat též jako hledač spirituality, ale jediné, co jsem se snažil při výletě městem najít, bylo jídlo a u té příležitosti se mi podařilo najít i pivo, což mě šouplo do Nirvány bez jakékoliv spirituality navzdory ceně za lahev. Ta naštěstí byla vyvážena voltáží pivka, velmi vágně definovanou: „ceretainly exceeds 5% but in no event more than 8.25%“.
Pivo Godfather. Jak jinak než super strong. Na low-budgetové výpravě jde neustále o snahu nalézt ideální poměr cena/výkon.
Nevím, ale myslím, že se to blížilo k těm 8 %, neb jsem jí po prvním 650ml Thunderbolt Extra Strong měl jako z praku a to i když jsem nebyl úplně nalačno, protože jsem u něj zbodnul vynikající tibetský gáblík.
Po výletě na net jsem neodolal a vyzkoušel ještě další místní pivko „Godfather“, opět Extra Strong, které je v prodeji pouze ve státě Himachal Pradesh. Nenechal jsem se samozřejmě vystrašit varováním na etiketě, že: „consumption of liquor may be hazardous to health“. Nakonec jsem nepil liqor, ale pivko, že?
