Článek
Velmi dobrý den, plný spousty zážitků.
Cestu v poloprázdném autobusu jsem strávil skákáním do vzduchu v horizontální poloze na zadních sedačkách a oka jsem zamhouřil až těsně před Manali, kam jsme dorazili v 5 ráno. Ještě s mladým Angličanem Willem jsem se nechal ukecat od naháněče do hotelu Evening Star, za 100,- Rs s teplou vodou, televizí (HBO!), kterou jsem si však musel opravit a velkým pokojem s terasou a výhledem na Manali na klidném místě mezi New a Old Manali.
Z naháněče se vyklubal i průvodce Kim, který nám s Willem nabídl výlet na divoké konopné políčko a kurs užmoulání kuličky hašiše. Souhlasili jsme a po malém šlofíku se v 11 sešli v recepci, najedli se vedle v hospůdce a vyrazili půjčit motorku, resp. 2, protože ukázalo, že Kim mě přeci nepoveze na své vlastní a tak jel i jeho kámoš, který vezl mě na další půjčené motorce.
Chtěl jsem z toho vycouvat, neboť další motorkou a průvodcem se celá akce začala výrazně prodražovat, ale Will mě ukecal tím, že zaplatil ½ nájmu mé motorky plus všechen benzín a navíc mi bylo jasné, že chce moc jet a beze mě by nejel.
Full speed do hor na workshop „jak užmoulat kuličku hašiše“. Nízkou kvalitu snímku nechť prosím omluví to, že byl pořízen z jedoucího motocyklu.
Vyrazili jsme kamsi nad Manali, které strašně přírodou (vzrostlé borovice, tvar krajiny, zeleň) i architekturou připomíná Alpy, kde jsme na konci cesty nechali v pěkné vesnici se starými dřevěnými domy motorky a dál se vydali stezkou pěšky.
V kopcích nad Manali
Kim sliboval obrovské pole trávy, přišli jsme však na malé divoké políčko mezi žulovými balvany, kde jsme po krátké instruktáži začali v dlaních rolovat samičí paličky cannabis sativa a sbírat tak cenný lepkavý olejíček, který zůstává nalepen na dlaních. Po hodině nudné práce jsme se sešli na kameni a užasli nad množstvím, které se podařilo nasbírat Kimovi. Byl toho tak 1 tolar, což je 10 gr. Mé a Willovy výkony proti tomu byly dost ubohé. Kim nasbíral tzv. „cream“, což je čistá čistší varianta, neb před žmouláním se z rostlinky otrhají lístky a žmoulají se skutečně jen samotné paličky.
Ne, to se nemodlím.
Každý jsme plody své práce odrolili z dlaní a prstů svých rukou a pak z produktu užmoulali kuličky. Tedy přesněji řečeno, tak to udělal Kim, mně s Willem se z rukou drolil spíše prášek, z čehož jsme usoudili, že jsme při rolování příliš tlačili. Ale i nám se nakonec podařilo udělat si vlastní kuličku, a tak jsme po důkladném odrhnutí rukou u pramene (Kim si docela protiřečil, když nejprve tvrdil, že hulení je legální, a pak nás nabádal, abychom si ruce pořádně umyli, neboť by nám je ve městě mohli očuchávat policajti) jsme vyrazili k hotelu na jídlo.
Konopí v horách nad Manali
Dalším bodem programu byl výlet k horkým pramenům, na který jsme se s Willem oba moc těšili. O to větší bylo naše zklamání, když nás hoši zavezli do Vanshistu (v podstatě část Manali) do veřejných lázní z termálního pramene v areálu malého dřevěného a malebného hinduistického chrámku. Já i Will jsme totiž čekali romantické jezírko někde v horách. Voda byla fajn, trochu špinavá a dost horká, ale koupel byla obecně fajn.
Cesta zpátky vrátit motorky již za tmy byla opět cestou hrůzy, protože zrovna na naší motorce nesvítila světla.
Sen evropského pokrývače. Nabízí se parafráze reklamního sloganu „granit, střecha na celý život“ Kolik asi váží?
Následoval výlet na net, který kleknul právě když jsem zapisoval další kapitolu zážitků na web, tak jsem tam udělal schválně scénu a zaplatil pouze 20,- Rs. To byla naprosto fér cena za vyřízení mejlů.
A zlatý hřeb večera proběhl u Willa na pokoji, když ubalil výplod naší práce. Výbornej vysmátej model. Prostě nádhera. Navíc jsme oba měli naprosto stejný průběh zhulenosti, takže jsme se chvílu hihňali, chvíli nám myšlenky stejně zaostávaly a stejně jsme měli i munchies, které mě později ještě vyhnaly koupit sušenky.
