Jaká měla být správná manželka před 100 lety?

V mnoha minulých článcích jsme se zabývali životem žen na severočeském venkově.

Především ovšem z hlediska demografie. Tyto články jsme si minule shrnuli v „bilančním“ článku:

Samá čísla, samé grafy…

V dnešním článku ženské téma odlehčíme a podíváme se do jedné sto let staré knihy…

Jaká měla být správná žena před 100 lety? Na to nám odpoví paní Marie Trachtová.

Marie Trachtová se narodila v roce 1865. Vystudovala učitelský ústav a stala se industriální učitelkou. Posléze se stala první ředitelkou hospodyňské dívčí školy, zřízené na zámku Stěžerách u Hradce Králové, ředitelkou Státního pedagogického semináře pro vzdělání učitelek škol hospodyňských a inspektorkou odpovědnou za pedagogický dozor nad veškerým hospodyňským školstvím v Československu.

Hlavní prací, vydanou v průběhu necelých dvaceti let v pěti vydáních, byla kniha Domácí hospodářství, ze které budeme čerpat. Kormě toho redigovala časopis Česká hospodyně a přispívala do Ženských listů.

Odbornice na slovo vzatá!

První vydání knihy Domácí hospodářství vyšlo v roce 1909. Marie Trachtová zemřela v roce 1924. Poslední, páté vydání knihy , „upravil“ a v roce 1926 vydal Bohumil Kafka, autor „Domácího vševěda“.

Podíváme se do obou vydání…

Co se tedy v knize píše?

„Údělem velké většiny českých ženy byla vždy a jest až do dnes tichá, nehlučná, avšak velmi účinná a blahodárná práce v rodině.“

„Často bývá toto působení hospodyně zlehčováno, bývá prohlašováno za úmorné, prázdné dření, avšak přihlédneme-li k němu blíže, poznáme, že jest veliké důležitosti.“

Tolik první vydání z pera Marie Trachtové. Pan Kafka větu trochu poupravil a zdůraznil, že žena musí být „uvědomělá“. Jen taková žena může splnit všechny úkoly na ní kladené a „může nepřímo mnoho dobra způsobiti též svým spolubližním, své vlasti a národu“. Vlast a národ samozřejmě zmínila i paní Trachtová, byla taková doba…

„Tři velmi vážné úkoly ženy, které řádně pochopeny a provedeny býti mohou nejen platně, ale i rozhodně vyplniti její život a založiti blaho rodiny a tím přispěti blahu všeobecnému.“

To je ovšem formulace pana Kafky. Paní Trachtová tak patetická nebyla a jen poznamenala, že ke své činnosti žena „potřebuje netoliko přirozených schopností, ale i příslušného vzdělání, protože jenom žena opravdově vzdělaná dovede úplně pochopiti svá práva a své povinnosti a také je plniti“.

Tedy nejen povinnosti, ale i práva. Ta „práva“ jsou ovšem ve vydání z roku 1926, „upraveném“ panem Kafkou, vynechána…

„Denně pozorujeme, že štěstí a spokojenost manželskou můžeme nalézti jen tam, kde ovládá oba manžely úplný souzvuk duší, úplná shoda myšlenek, citův a přesvědčení.“

Kafka souhlasil, ale větu trochu pozměnil: „Je dávno uznanou pravdou, že žena je duší rodiny, že ona rodinu buď povznáší nebo ničí.“ Paní Trachtová o ničení rodiny nic nepíše!

Ale dále se oba shodují téměř týmiž slovy. Nejprve dáme přednost autorce a prvnímu vydání z roku 1909: „Neníť lepší věci, ni krásnější, nežli když dům spravují muž i žena a jsou oba stejné mysli!“ A pokračovat budeme panem Kafkou, který další slova paní Trachtové přepsal poněkud poetičtěji:

„A nechť pak vichr nehod bouří kolem takového krbu rodinného, nepodaří se mu štěstí toho rozvrátiti, neboť žena dovede tomu zabrániti duchem pravé lásky, dobrotou svého srdce a jasností svého rozumu.“

Vida, pan Kafka připisuje ženám „jasnost rozumu“ a „dobrotu srdce“, paní Trachtová se o rozumu a dokonce ani o srdci nezmiňuje a konkrétně zmiňuje jen tu jen lásku. Podle ní žena „slovy vlídnými a něžnými těší manžela, když byl v zápase o živobytí raněn a zneuznán, slovy láskyplnými krotí náhlé výbuchy jeho vášní“.

Ani paní Trachtová, ani pan Kafka se nezmiňují, zda by i muž měl „slovy láskyplnými“ krotit náhlé výbuchy manželčiných vášní. Asi to nikomu z nich nepřipadlo na mysl, protože „žena uvědomělá“ přece „náhlými výbuchy vášní“ trpět nemůže!

Paní Trachtová pokračuje v údělu ženy: „Žena náležitě vzdělaná, uvědomělá a nad všednost povznesená pečuje z lásky k manželu svému o domácnost, do které ji jako velitelku uvedl a a nic ji není obtížno a malicherno, čím by mu radost způsobiti mohla.“

Ach ta teorie… Asi bude dobré na tomto místě poznamenat, že paní Trachtová se nikdy nevdala a „výbuchy vášní“ manžela tak nikdy nezažila.

Pan Josef Kafka byl praktik, se ženou Magdalenou měl devět dětí, a jistě nějaké ty „výbuchy vášní“ zažil z obou stran. Přesto větu paní Trachtové o vášních a těšení manžela do nového vydání převzal beze změny a připsal větu další: „Taková dobrá žena stává se středem, vůdčí hvězdou pravým srdcem, pravou duší a požehnáním rodiny.“ Snad byla taková právě jeho Magdalena!

Paní Trachtová dále rychle přešla k úloze ženy jako hospodyně. Ale pak Kafka s tímto rychlým přechodem spokojen nebyl a do svého vydání vsunul kapitolky „Žena neuvědomělá a nezkušená“, „Spokojené a šťastné manželství“ a „Domov neklidný“.

„Žena neuvědomělá a nezkušená, v předsudcích a mylných názorech vychovaná, která při volbě svého manžela přihlížela více ku pomíjejícím, zevnějším věcem než k povaze jeho a vlastnostem duševním, která nevstupovala do manželství s plným vědomím svých úkolů, která se nesnažila za mlada své srdce zušlechtiti, svoje vědomosti rozšířiti, která jenom svoje vlastní já a chvilkové rozmary byly a jsou nejvyššími vůdci, je neštěstím a kletbou celé rodiny.“

Nádherná věta!

„Co úsilí a práce stojí pak takovou nezkušenou ženu, než se dostane přes úskalí nevědomosti…“ A tak dále. Tady vlastně Kafka vzletnými slovy rozšířil krátkou zmínku paní Trachtové o potřebě ženského vzdělání: „…nedostačuje to vzdělání, které dívkám škola obecná a otcovský dům poskytnouti může“. Proto měli rodiče dívky posílat do „škol odborných hospodyňských“. Tam již paní Trachtová, inspektorka hospodyňských škol, dohlédne, aby dívky dostaly potřebné vzdělání.

Zatím v knize nebylo moc zmínek o vlastnostech muže. Paní Trachtová se jim vyhnula úplně; snad až na onu zmínku o „stejné mysli“ muže a ženy.

Pan Kafka se problému jako muž postavit asi musel: „Ale šťastné a spokojené manželství je jen tam domovem, kde po boku uvědomělého a vzdělaného muže stojí uvědomělá, dobrá žena, která si je vědoma svých povinností a chce je také plniti.“

Tedy: muž - uvědomělý a vzdělaný, žena - uvědomělá a dobrá. Vzdělání ženy u pana Kafky jaksi vypadlo, na to kladla důraz jen paní Trachtová.

Kafka pak pokračuje: „Spokojenost rodinná spočívá z velké části v rukou ženy.“ A hned také dodává důvod: „Protože ona je to, která může i manžela neuvědomělého přivésti k vědomí jeho povinností, jež nejsou menší nežli její.“

Takže ani neuvědomělý muž není pro život ztracen, vybral-li si „uvědomělou, dobrou ženu“.

Ani tuto kapitolku paní Trachtová nepovažovala za potřebnou pro zařazení do knihy. Pan Kafka ano: „Žena neuvědomělá a sobecká vypuzuje muže z domu. Domov neklidný a nešťastný je toho důsledkem. Takovou domácnost muž opouští, vzdaluje se jí. Co ho má doma poutati?“

Psal-li bych článek bulvární, připsal bych větu: Copak, pane Kafko? Osobní zkušenost s Magdalenou?

Ale Magdalena byla jistě ženou uvědomělou a nesobeckou, takže v případě Kafkových jistě osobní zkušenost nepřipadá v úvahu.

Snad jen doplním staré přísloví: „Tři věci jsú, kteréž vyhánějí člověka z domu: dým, střecha děravá a žena zlá.“

Domy na rozdíl od středověku měly před 100 lety komíny, takže dým nehrozil. Střecha děravá možná ano, ale to byla mužova starost. Takže zbývala ta „žena zlá“ (rok 1475), „žena neuvědomělá a sobecká“ (rok 1926).

Škoda že pan Kafka nedal dívkám návod, jak si mají poradit, když "neuvědomělý a sobecký muž vypuzoval z domu ženu"…

Místo toho upozorňuje na trávení času: „Je zajisté potřebno, aby muž i žena časem z domu vyšli do společnosti lidí vzdělaných, aby výměnou myšlenek o předmětech jim známých mysl svoji zbystřiti, je potřebno, aby si ze styků společenských do domácnosti vnesli podněty radosti a jasu.“

Tím pan Kafka uzavřel své tři kapitolky o neshodách mezi manžely. A přešel ke kapitole „Žena-hospodyně“.

Tady ale pana Kafku opustíme a dáme opět slovo paní Trachtové.

Ta tento oddíl knihy nazvala:

Tak tedy:

To je osm bodů správné hospodyně podle paní Trachtové. Co pan Kafka?

Těchto osm bodů převzal, ale celou kapitolu rozšířil:

„Péče o domácnost, druhá hlavní povinnosti, kterou žena na se béře, vyžaduje na ní mnoho vědomostí, zručností a péče.“ Zdůrazňuje hlavní podíl hospodyně na zdraví rodiny: „Proto pečuje, aby obydlí poskytovalo všem zdravého, příjemného útulku.“

A hned přechází k jídlu: „(Žena pečuje) aby rodina měla chutně upravený, přiměřený a zdravý pokrm… Kde hospodyně odbývá rodinu stravou nevýživnou, ledabyle upravenou nebo nevhodnou, tam se často vedle různých chorob rozmůže i nestřídmé požívání lihovin.“

Chápu dobře, že za alkoholismus manžela může žena přípravou špatné stravy?

Pak pan Kafka pokračoval lamentací nad zhoubnými následky požívání lihovin, které se přenáší „s rodičů na dítky“ a končí výzvou hospodyním: „Hospodyně může řádným vedením domácnosti učiniti z ní buď místo štěstí a spokojenosti -pravý ráj, anebo místo nespokojenosti - peklo rodinné a dovésti je i ke zkáze hmotné.“

"Pracovitá a šetrná žena… je tou ženou statečnou a moudrou, o které mluví kniha přísloví, že šťasten je muž, který ji dostane; a na takovou se vztahuje i naše přísloví: „Nestojí dům na zemi, ale na ženě hospodyni.“

Trochu s podivem je, že do prvního vydání knihy Domácí hospodářství, takovou kapitolu paní Trachtová vůbec nezařadila. Jen tak na okraj poznamenala, že „pečliví a o blaho svých dítek starostlivý rodičové poznali“, se mají starat o vzdělání svých dítek.

V posledním vydání knihy již kapitola „Žena matkou“ zařazena je. A začíná vzletně:

„Nejvznešenějším úkolem ženy je býti matkou.“

Následuje kritika výchovy dívek v rodinách, protože „mnoho žen“ prý do sňatku v tomto ohledu nepřináší nic než „tělesnou způsobilost“.

A pan Kafka pokračuje:

„Přivésti dítě na svět je sice povinností manželky,“ a uznává, že je „i obětí životní“. Ovšem dle autora „není žádným uměním“.

I když to přímo takto neformuluje, za umění považoval, „aby toto dítě bylo zdravé, aby zdravým a silným bylo zachováno, aby si přineslo na svět zdravé sklony a dobré schopnosti“. Tedy - péče a výchova!

Ženám, kterým se toto podaří, autor ovšem vzdává obdiv: „Péče o dítě, počínající již v době početí (ano i dávno před ním!) a těhotenství, je věcí, která vyžaduje celého zájmu ženy a je věru obdivuhodné, dostojí-li hospodyně s plným zdarem i tomuto úkolu, aby si mohla říct, že rodině, národu a státu dala a odchovala zdravé a statné občany a občanky.“

Následuje kapitolka o výchově:

„Krásná a vznešená úloha je býti vychovatelkou svých dítek.“ To je první věta.

Dále autor pokračuje citátem: „Ruka, která houpe kolébkou, vládne světem.“

„Jak povznášející to vědomí pro matku, která děti své řádně vychovala! Hrdě může vyznati: (dále je v knize pro zdůraznění významu písmo proložené) Hle, to je má práce, v těchto mých dětech budou žít mé myšlenky, mé snahy a mé tužby i potom, až mne zde už nebude. Působením svých zachovala jsem ve svých dítkách lásku k svému stavu, lásku ke své vlasti a jazyku od praotců zděděnému.“

Tedy k češtině, samozřejmě. A k vlasti! V roce 1926 již samozřejmě k Československu, čímž také Kafka tuto kapitolku končí:

"Zvláště my, Čechoslováci, který se vytýká, že je nás málo, máme potřebí pevných, silných povah, čistých charakterů, abychom duševní převahou nahradili, co nám na množství schází. Již Neruda napsal: „Bude-li každý z nás z křemene, je celý národ z kvádrů.“ (Tučné písmo v originálu.)

Tím v podstatě kapitoly o poslání ženy končí a následují stati praktické. Ale přesto autor neopomenul před praktické návody k vedení domácnosti ještě předsunout kapitolku:

„Žena a radosti života“

Hned první věta jasně říká, co je největší životní radostí ženy: „Jak mnoho radosti a vnitřního štěstí plyne z plnění povinností.“

Ano - plnění povinností je onou životní radostí!

Ovšem, pan Kafka zná slabosti ženského pohlaví: „Je-li mladá, hledá rozptýlení v taneční síni…“ Ano, i takové ženy tehdy byly! Přitom málokterá žena „dovede užívat pravých radostí domova“.

„Již péče o to, aby ten domov byl krásný, vkusný, útulný, suchý, čistý, zdravý, všem milý, aby i zevně činil ladný dojem, aby k němu přiléhal pečlivě hleděný sad a krásná květinová zahrádka, aby dvůr byl úpravný, vždy čistý, to vše je podkladem jedné velké radosti života, která se zřídka chápe v celém rozsahu a významu.“

Tímto citátem jsem původně chtěl článek zakončit. Ale - křivdil bych panu Kafkovi!

Hned v dalších větách uznává i další „radosti“ života ženy: taneční zábavy, tělocvik, „lawn-tennis“, koupání, výlety do lesa nebo na „nějaké turisticky zajímavé, třeba blízké místo, kterého neznala“. Žena měla „vyhledávati dobré přítelkyně“, k čemuž ovšem autor ihned s vykřičníkem poznamenává: „ne pro pouhý bezvýznamný klep!“ A číst dobré knihy, všímat si poezie a hudby, „krátce všeho, co člověku může působiti radost“.

Tak aspoň tak!

V předchozích kapitolách toho bylo ženám naloženo dost…

Trachtová, Marie. Domácí hospodářství. Praha: Šimáček, 1909.

Trachtová, Marie. Domácí hospodářství. 5. vyd. upravil Josef Kafka. Praha: Šolc a Šimáček, 1926.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Marie_Trachtová

https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Kafka_(spisovatel)