Obnova zničené památky v Českém Švýcarsku

Před téměř 230 lety byla u obce Studený na jihovýchodním okraji Českého Švýcarska postavena boží muka. Po svém staviteli dostala boží muka jméno Toffels-Kreuz, česky Christofův kříž.

Krajinu kříž krášlil dalších 150 let, až se někdo rozhodl jej zničit. Snad kvůli ukřižovanému Kristu, snad kvůli německému nápisu na soklu.

Co bylo s velkými náklady a péčí postaveno, co bylo pracně desítky let udržováno, bylo v mžiku zničeno. Dnes, po mnoha letech zapomnění, se zrodila snaha o znovuzrození.

V malé obci Studený u severních hranic Čech žili byli sedláci Austenovi.

Předek rodu Martin Austen se sem s rodinou přistěhoval za třicetileté války někdy mezi lety 1621-1636, když koupil jeden z největších místních statků a stal se rychtářem. Martinovi tři synové - Paul, Christof a Elias - založili ve Studeném různé větve rodů Austenů, které pak ve Studeném žily až do odsunu. Nás bude zajímat větev Christofova…

Christof od svého staršího bratra Paula, který v roce 1660 od otce Martina koupil statek čp. 1 a stal se rychtářem, koupil téhož roku Paulův statek čp. 11, jeden z menších místních statků. Hospodařil na něm až do roku 1694, kdy jej prodal synovi Christofovi a ten pak v roce 1735 svému synovi Danielovi. Daniel zemřel v roce 1758 a o rok později statek čp. 11 prodala vdova Anna Elisabeth statek čp. 11 jejich nejstaršímu synovi Johannu Christofovi.

Johann Christof Austen se oženil krátce po koupi statku, jak tehdy bývalo zvykem: v říjnu 1760 si vzal mladší dceru svých sousedů Christiana a Elisabeth Vatterových Apolonii. V lednu 1762 se jim narodila první dcera Marie Elisabeth a po ní další děti; přestože některé děti zemřely, vychovali Austenovi osm dětí, šest dcer a dva syny. Také v hospodářství se Johannu Christofovi dařilo a statek splácel přesně podle smlouvy, což nebylo v tehdejší době zvykem.

Tak v lednu 1798 žil na statku ve Studeném čp. 11 sedlák Johann Christof Vater se ženou Apolonií a šesti dětmi, protože dvě nejstarší dcery již byly vdané.

Toho roku 1798 se Johann Christof rozhodl na své malé pastvině u cesty ze Studeného do Chřibské postavit boží muka. Co jej k tomu vedlo, nevíme, snad poděkování bohu za uzdravení někoho z rodiny z vážné nemoci, snad prostá zbožnost…

Ať tak či tak, v roce 1798 skutečně Johann Christof postavil kamenný sokl a na něm vztyčil kříž s ukřižovaným Kristem.

Datum zřízení kříže bylo zaznamenáno na zadní straně soklu. Na přední straně soklu byl snad již tehdy německý text, které v překladu zněl (asi) takto:

„Chceš-li s Ježíšem růže trhat,
nesmíš se trní bolesti bát.
Trpělivě nes kříž i strasti —
přivedou tě k nebeské slasti.“

I na bočních stranách soklu byly nápisy. Vlevo byl Ježíšův citát z bible (Matouš 16,24, také Marek 8,34 a Lukáš 9,23): „Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.“ (Cit. dle www.biblenet.cz.) Vpravo nápis v překladu znějící: „Pozdraven buď, svatý Kříži, jenž přivádíš navrátilce z cesty hříchu na cestu pokání.“

Pomáhal při výběru těchto nábožných slov českokamenický farář? Nebo je vybral sám Johann Christof Austen? Nevíme. „Hlupákem“ Johann Christof jistě nebyl: i když se narodil čtyřicet let před zavedením povinné školní docházky, jistě psát uměl. A dokonce bych řekl, že psal celkem často: Na rozdíl od řady svých sousedů, kteří se neuměli ani podepsat, a řady sousedů, kteří se podepisovali dost lopotně psaní nepřivyklou rukou, je podpis 54letého Johanna Christofa Austena na rozhodnutí o výkupu z roboty z roku 1789 téměř krasopisný, psaný rukou "vypsanou":

Kříži se říkalo „Toffels-Kreuz“. Proč "Toffel"?

To je místní německá domácí podoba jména Christof. Jako lidé i statky měly své přezdívky. A statku Austenových čp. 11 se říkalo „Toffels“ nebo „Beim Toffeln“, „U Kryštofů“. Jak stará tato přezdívka je, nevíme. Zřejmě pochází z druhé poloviny 17. století, kdy statek v letech 1660-1694 vlastnil praděda stavitele kříže Johanna Christofa Christof, či z počátku století 18., kdy v letech 1694-1735 statek vlastnil děda Christof. A přezdívka statku a jeho majitelům zůstala až do dvacátého století - v roce 1927 se zde narodila Margarete Stelzigová, které se, dle jejích vlastních vzpomínek, říkalo „Toffel-Gretel“, „Grétka od Toffelů“.

Johann Christof na svém statku po stavbě kříže již dlouho nehospodařil a v roce 1804 jej prodal mladšímu (nyní vlastně již jedinému, protože starší Josef zemřel o tři roky dříve jako teprve 30letý) synovi Franzovi. Johann Christof se přestěhoval na výměnek čp. 12, kde pak zemřel ve vysokém věku 83 let v roce 1809.

Spolu se statkem, poli, loukami, pastvinami a lesy „koupil“ Franz Austen ovšem také otcem postavený kříž. A převzal také péči o něj. A skutečně se o něj staral - v roce 1824 kříž nechal opravit, což poznamenal na zadní stranu soklu k datu zřízení kříže. Soupis sakrálních památek litoměřické diecéze z roku 1836 konstatoval dobrý stav kamenného soklu s železným krucifixem s plechovou siluetou Krista. Novou opravu kříže Franz zaplatil v roce 1844, což opět nechal poznamenat na zadní stranu soklu: "Renovováno 1824 a 1844 jeho (myšleno zřizovatele Johanna Christofa) synem a nástupcem Franzem Austenem.

Údržba kříže zůstávala povinností - snad ne nechtěnou - i dalších majitelů:

Dva roky po poslední opravě koupil statek Franzův syn Franz junior: to byl vnuk stavitele kříže Johanna Christofa, zároveň také 3×pravnuk Christofa Austena, který statek čp. 11 ve Studeném koupil v roce 1660 od svého bratra Paula Austena.

To byla kontinuita, která zavazovala!

A tak se kromě hospodářství a statku Franz junior staral i o kříž a v roce 1864 provedl další renovaci. Jako otec i on to zaznamenal na zadní stranu stranu soklu s poznámkou, že je vnukem stavitele kříže.

Franz pak statek vlastnil do ledna 1874. Vlastní děti neměl, a tak statek prodal svému synovci Wilhelmu Stelzigovi, synovi své sestry Judity, nyní provdané Stelzigové ve Studeném čp. 26. Po více než 200 letech tak skončila držba statku rodem Austenů, ale také novému majiteli Wilhelmu Stelzigovi kolovala v žilách jejich krev - byl vnukem Franze Austena, který statek vlastnil v letech 1804-1846, a tak i pravnukem stavitele kříže Johanna Christofa Austena a 4×pravnukem Christofa Austena, který statek vlastnil od roku 1660. I z otcovy strany byl Wilhelm „prapůvodním“ obyvatelem Studeného: Stelzigovi vlastnili ve Studeném dva statky a jeden domek už před třicetiletou válkou.

Takže opět kontinuita! Wilhelm si jí byl vědom, stejně jako svých předků Austenových. A tak v roce 1885 opět renovoval Toffels-Kreuz a stejně jako strýc i děda Franzové Austenové to nechal poznamenat na zadní stranu soklu: „Renovováno 1885 od jeho (myšleno stavitele kříže Johanna Christofa Austena) pravnuka Wilhelma Stelziga, Studený čp. 11.“ A znovu kříž zrenovoval o 20 let později v roce 1905.

Wilhelm statek vlastnil ještě v roce 1914, někdy mezi lety 1914-1919 zemřel; není přesně známo kdy, protože matrika ještě není přístupná.

A v lednu 1920 již statek vlastnil jeho syn Franz Stelzig, který si tehdy vzal Antonii Richterovou ze Studeného čp. 65.

Franz Stelzig byl prapravnukem stavitele „Toffelova“ kříže Johanna Christofa Austena a 5×pravnukem Christofa Austena, který statek v roce 1660 koupil od svého bratra Paula Austena; snad tento 5×praděda Christof byl oním „Toffelem“, po kterém se celému statku čp. 11 přezdívalo.

Franz se do opravy kříže za doby svého vlastnictví pustil hned dvakrát - v roce 1924 a v roce 1939; ve druhém případě se na zadní stranu soklu poprvé dostalo i ženské jméno: „(Renovováno) 1939 od Franze a Toni (tedy výše zmíněné manželky Antonie rozené Richterové) Stelzigových“.

Vícekrát již Stelzigovi, a ani nikdo jiný, kříž nerenovoval. Téhož roku 1939 vypukla válka, kterou následoval odsun Němců. Franz Stelzig, příslušník osmé generace pokrevních držitelů statku čp. 11 ve Studeném, odvozené od Christofa Austena, byl spolu s rodinou po válce odsunut…

Přišli noví obyvatelé a statek „Toffels“ - „U Toffelů“ dostal nového majitele. Už to ale vlastně nebyl statek „U Toffelů“, už to byl prostě statek čp. 11 ve Studeném.

Také „Toffels-Kreuz“ dostal nového majitele. Už to ale vlastně nebyl „Toffels-Kreuz“, už to byla prostě připomínka starých obyvatel. Nechtěná připomínka…

A tak musela tato nechtěná připomínka zmizet. Není známo kdy a jak, není to ale dnes ani důležité…

Co bylo s velkými náklady a péčí postaveno, co bylo pracně desítky let udržováno, bylo v mžiku zničeno. A tak dnes místo „Toffels-Kreuzu“ vypadá takhle:

Z kříže zbyla základová deska. Aspoň ty staleté lípy tu zůstaly stát…

V roce 2007 vzniklo úsilím několika obětavých lidí Občanské sdružení Studený a Lipnice, dnes transformované do „Spolku pod Studencem“. Jedním z původních cílů občanského sdružení byla záchrana rozhledny na Studenci, druhé nejstarší železné věže v Česku a kulturní památky, jež tehdy stála na pokraji zkázy. Povedlo se, stejně jako rekonstrukce či znovuobnovení celé řady dalších památek (o tom viz níže).

„V běhu“ je také obnovení „našeho“ Toffelova kříže. Bude vypadat takto:

A bokorys:

Důvody obnovování těchto památek „Spolek pod Studencem“ výstižně uvádí ve své prezentaci k obnově „Toffelova“ kříže:

„Během společné práce při obnovách památek, začínají lidé chápat, že místní krajina a její krajinotvorné prvky jsou součástí jejich vlastního domova. Vnímají, že je třeba znát místní dějiny a vážit si lidí, kteří zde žili své obyčejné životy dávno před námi. Právem se domníváme, že právě to vede k dalšímu sepjetí a upevňování vztahu k místu, kde žijeme. Hledání a vytváření identity, pocitu že sem patříme a máme to tady rádi… V našem vykořeněném regionu jde o nezbytný pocit, podobně jako zvyšování atraktivity malé obce a zlepšování obrazu našeho domova.“

Akce je finančně značně náročná a přes podporu obce Kunratice, pod kterou dnes Studený administrativně patří, a přes dary řady mecenášů schází Spolku pod Studencem stále část nutných finančních prostředků na odborné práce restaurátorské dílny (veškeré dobrovolnické práce budou všemi účastníky prováděny bez nároku na finanční odměnu).

Chcete přispět na dobrou věc? Obětovat pár korun, desetikorun nebo dokonce stokorun? Na obnovu „Toffelova kříže“ je vyhlášena veřejná sbírka. „Spolek pod Studencem“ bude vděčný za jakoukoli pomoc.

Zde je odkaz na sbírku: sbírka.

Za celou akcí, a také celé řady již dokončených, stojí především paní Jitka Tůmová, předsedkyně „Spolku pod Studencem“, která za svou činnost získala ocenění  „Osobnost města Česká Kamenice“ (článek).

Jak jsem zmínil výše, úspěšných projektů je celá řada: Především záchrana rozhledny na Studenci - psala o tom například Mladá fronta DNES ve svém článku; rozhledna na Studenci má také vlastní internetovou stránku.

Kromě rozhledny byla obnovena či rekonstruována celá řada dalších památek. Některé jsou uvedeny zde.

Jen namátkou tři z mnoha realizací Spolku pod Studencem:

Bauerskapelle před druhou světovou válkou:

Stav v roce 2023:

Bauerskapelle dnes:

Sv. Jan Nepomucký před druhou světovou válkou:

Stav v roce 1970:

Socha sv. Jana Nepomuckého po obnově v roce 2019:

Stelzigův kříž před druhou světovou válkou:

Stav v roce 2001:

Stelzigův kříž po rekonstrukci:

Akce je finančně značně náročná a přes podporu obce Kunratice, pod kterou dnes Studený administrativně patří, a přes dary řady mecenášů schází Spolku pod Studencem stále část nutných finančních prostředků na odborné práce restaurátorské dílny (veškeré dobrovolnické práce budou všemi účastníky prováděny bez nároku na finanční odměnu).

Chcete přispět na dobrou věc? Obětovat pár korun, desetikorun nebo dokonce stokorun? Na obnovu „Toffelova kříže“ je vyhlášena veřejná sbírka. „Spolek pod Studencem“ bude vděčný za jakoukoli pomoc.

Zde je odkaz na sbírku: sbírka.

SOA Litoměřice, fond Velkostatek Česká Kamenice a Sbírka matrik

NA Praha, fond Josefský katastr

SLAVÍČKOVÁ, Hana - TŮMOVÁ, Jitka: Krajina pod Studencem v proměnách doby, b.m. 2010.

TŮMOVÁ, Jitka: Život obyvatel v krajině pod Studencem v běhu času, b.m. 2021.

https://podstudencem.cz

http://www.obnovenepamatky.cz/index.html