Článek
Filip Turek má sice coby poslanec zákonem vymezený přístup k utajovaným informacím i bez bezpečnostní prověrky, ale jen v omezeném rozsahu nezbytném pro výkon funkce. Avšak k detailům zmíněného balíčku by neměl mít ani jako poslanec přístup. Navíc lze dohledat na webu Poslanecké sněmovny, že novým balíčkem protiruských sankcí se dosud nezabýval ani sněmovní zahraniční výbor a ani sněmovní výbor pro evropské záležitosti, jejichž členem je i Filip Turek. Tzn., že ani na jednání těchto sněmovních výborů nemohl Turek získat tyto utajované informace.
Nejen Filip Turek tedy představuje i bezpečnostní riziko, ale ještě větším bezpečnostním rizikem je samotný premiér Babiš, který je odpovědný za svou vládu
Jaký pán takový krám. Detaily nových protiruských sankcí totiž projednává výhradně vláda. Byť se Filip Turek pasoval do role samozvaného ministra životního prostředí, dle zákona však není právoplatným ministrem a tím ani ne členem vlády. A to i přesto, že zasedl na MŽP ministerskou kancelář a jezdí do Bruselu za MŽP na jednání, neboť je pouhým vládním zmocněncem. Na tuto funkci se zvláštní přístup k utajovaným informacím v žádném případě nevztahuje. Na věci nic nemění ani to, že má bezpečnostní prověrku, ale pouze na nejnižším stupni, kterou mu navíc udělilo jim ovládané ministerstvo životního prostředí. Přesto ale, podle jeho vyjádření ví o informacích, které jsou v utajeném režimu, což vyplývá z jeho slov pronesených v nedělní debatě, kdy řekl: „Jsou tam tvrdé sankce ve vztahu k Rusku, které jsou ale v utajeném režimu, takže je tady nemůžu říkat.“
Zásadní otázkou tedy je, jak Filip Turek k těmto utajovaným informacím přišel? Nabízí se několik možností. Počínaje tím, že v průběhu případného projednávání protiruského balíčku na vládě národní katastrofy jej chaotický mikromanažér Babiš neposlal za dveře jednací místnosti a konče tím, že mu utajovanou informaci protiprávně vyzradil některý ministr, což by mohl být větší problém. V případě této druhé hypotetické možnosti, pokud by se tomu tak stalo úmyslně, je na takové nezákonné jednání pamatováno i v trestním zákoníku. A to konkrétně v ustanovení § 317 Ohrožení utajované informace, ve kterém je mimo jiné uvedeno – cit.: „… nebo kdo takovou utajovanou informaci nepovolané osobě úmyslně vyzradí, …“ přičemž z výše uvedeného vyplývá, že Filip Turek není ve vztahu k podrobnostem aktuálního protiruského balíčku osobou povolanou.
Pokud tedy utajovanou informaci nesdělil Filipu Turkovi jen tak mimochodem mezi telefonáty s Lavrovem maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó, což by ale pravděpodobně narazilo na jazykovou bariéru Filipa Turka, a pokud tedy Filip Turek coby nepovolaná osoba skutečně zná podrobnosti o novém protiruském balíčku, jeví se jako pravděpodobné, že je neoprávněně získal v rámci Babišovy vlády národní katastrofy.
Za vládu jako celek nese politickou odpovědnost Andrej Babiš
Ať se Andrej Babiš vymlouvá, ať se vykrucuje či ať se tváří, že se ho některé koaliční problémy netýkají, je to jedině on, kdo jako předseda vlády nese za ní odpovědnost. Tzn. odpovídá před veřejností nejen za své poddané ze svého privátního hnutí ANO 2011, ale i za ministry svých koaličních partnerů a vládní zmocněnce pak obzvláště. Tzn. nese odpovědnost i za činy samozvaného ministra životního prostředí Filipa Turka a tím i za jeho případné seznámení se s utajovanými informacemi.
Samotný Babiš představuje pro Česko významné bezpečnostní riziko
Avšak samotný premiér Babiš představuje pro Českou republiku významnější bezpečnostní riziko. Byť lavíruje mezi cestou východním směrem spojenou se snahou orbanizovat politické poměry v ČR a mezi snahou kamarádit se s některými západními politiky, a to obzvláště s Donaldem Trumpem, pravdou je, že Česká republika si pod jeho vedením významně polepšila v ratingu kremelských vládců, co se týče přístupu k Rusku. Bohužel, jelikož o co lépe si stojí ČR v žebříčku zemí s vstřícným vztahem k Rusku, o to více ztrácíme důvěryhodnost mezi evropskými partnery.
Nelze přehlédnout, že Babiš směřuje proces orbanizace vůči základním pilířům demokracie v Česku. Kromě pevného zakotvení mezi proevropskými státy si jeho vláda národní katastrofy prioritně vzala na paškál veřejnoprávní media, která si chce podmanit k obrazu svému prostřednictvím jejich zestátnění. V souvislosti s tím jsou u současné koalice v nemilosti nejen někteří novináři, jako je Václav Moravec, ale i některá média jako celek, například Seznam Zprávy. Babišovy snahy zavést v České republice politické poměry v duchu Viktora Orbána a Roberta Fica směřují i proti občanské společnosti, a to včetně neziskových organizací.
Na Babišovy záměry orbanizovat Česko nebude mít v podstatě významný vliv, zda v blížících se maďarských volbách vyhraje Babišův protievropský soukmenovec Orbán či jeho oponent Péter Magyar. I když Magyar slibuje vyměnit všechny Orbánovy loutky, nelze očekávat v Maďarsku zásadní změny ve vztahu k Evropě, jelikož určujícím faktorem z pohledu maďarských voličů je zde vztah k vizi Velkého Maďarska. Takže v případě vítězství Pétera Magyara, jinak dlouholetého souputníka Viktora Orbána, by pouze došlo k nastolení „orbanismu s lidskou tváří“. I v této variantě je velmi pravděpodobné, že by si Babiš souzněl s Magyarem, a to zejména ve snahách, aby se národovecké síly pod heslem „Národovci všech zemí spojte se!“ pokusily ve střednědobém horizontu několika let zcela ovládnout Evropskou unii.
Jelikož samotný premiér Babiš představuje pro další demokratický vývoj v Česku významné riziko, možná i to největší, nelze se divit, že nepovažuje ani svou poradkyni pro svobodu projevu Natálii Vachatovou za bezpečnostní riziko. Normálně usuzující člověk by se mohl divit, proč si český premiér slovenského původu jí vůbec vybral za svou poradkyni. Ale u Babiše je všechno možné, a tak mu dělá poradkyni osoba, která se v minulosti netajila kladným vztahem k Rusku a která byla aktivní členkou facebookové skupiny Přátelé Ruska v České republice. V té zastávala proruské postoje, kdy například hořekovala nad tím, proč Rusko nezasáhlo proti Ukrajině již v průběhu Majdanu. Pravděpodobně se již nedozvíme, zda zmíněná facebooková skupina nebyla financována z Ruska, ale pro Babišovu poradkyni je příznačné, že se v rámci Babišovy vlády podílela na přípravě sporného zákona o financování neziskových organizací.
Byť je bezpečnostním rizikem i samozvaný ministr životního prostředí Filip Turek, kdy na MŽP pod jeho vedením to probíhá tak, že nejprve se chodí se vším do ministerské kanceláře za pouhým vládním zmocněncem a teprve pak poté do nějakého kamrlíku za ministrem Igorem Červeným. Významné bezpečnostní riziko pro Česko totiž představuje samotný premiér Andrej Babiš. Jelikož výraznými postavami vlády národní katastrofy je na jedné straně její premiér Andrej Babiš a na straně druhé Petr Macinka a Filip Turek, potom nelze vyloučit, že s námi tito čelní představitelé současné vlády hrají poněkud nechutnou hru na hodného a zlého politika.
Anketa
Vše nasvědčuje tomu, že tyto nečisté hrátky, jakož i nekončící excesy koaličních partnerů, Babišovi vyhovují. Jednak to prvotně odvádí pozornost od jeho vlastních problémů, jako je Čapí hnízdo. Zejména to společně s tím, že svým věrným voličům kromě hesla: „ANO bude líp!“ předhodí záměry zestátnit veřejnoprávní média a vypořádat se s neziskovkami, odvádí jejich pozornost, že Babišova vláda národní katastrofy porušuje své předvolební sliby, a to včetně slibů svým nejvěrnějším voličům z řad penzistů týkající se důchodové reformy, jakož i slibu snížit firemní daň z 21 na 19 procent.
