Důchodci na tripu: Na kole po Dánsku

Vysoká životní úroveň v Dánském království se mj. opírá o více jak staletý vliv odborů, a to zejména při vyjednávání kolektivních smluv s podnikatelskými svazy. Co se týče samotné exekutivy, byť i zde se o slovo hlásí protiimigrační uskupení, lze považovat dánský politický systém za velmi stabilní, neboť se v rámci politické soutěže střídají u vlády tradiční strany, které disponují vysokou mírou koncensu. Což by mohlo být pro české politiky natolik inspirující, že by si stanovili povinnost pro vstup na českou politickou scénu absolvovat zde stáž, aby pochopili, jak se skutečně dělá politika pro lidi. Prostě, vyrazit ze zapšklého českého dvorečku do světa na zkušenou.

Jinak cesta do Dánska je dalším dokladem, že i důchodci mohou po světě cestovat za poznáním jen tak na vlastní pěst s minimálním jazykovým vybavením. Tj. v našem případě ve věku přesahujícího 60, resp. 70 let. Pokud pak při cestě vlastním vozem jedou dva rovnocenní řidiči, kteří se po dvou až třech hodinách jízdy pravidelně střídají, neměla by být pro penzisty problémem ani poněkud delší cesta autem.

Dánsko nabízí turistům úchvatnou krajinu a zajímavé památky, ale i vynikající podmínky pro rybolov v moři

Základní informace o dané zemi pak poskytují turistické průvodce či zveřejněné zkušenosti jiných světoběžníků, jakož i případně statistické údaje zveřejňované v rámci EU. Ubytování lze zajistit před odjezdem nebo v průběhu cesty pomoci bookingu a internetového bankovnictví. Do chytrého mobilu lze uložit mapy s tím, že od letošního roku lze stáhnout mapy z Mapy.COM (dříve Mapy.CZ) vícero zemí najednou pouze po zaplacení poplatku ve výši 229,- Kč. Při cestě do Dánska se kromě mapy České republiky jednalo v rámci Spolkové republiky Německo o mapy severních zemí a dvou městských aglomerací a samozřejmě pak i mapy cílového Dánska. Chytrý mobil zároveň zajišťuje i navigaci. Do chytrého mobilu lze stáhnout i jazykové překladače jako pojistka pro nás jazykově nedostatečně vybavené. Inu, pokrok v podobě umělé inteligence se již nezastaví.

Naše cesta do Dánska krystalizovala delší dobu. Významným impulsem byla před několika lety cestovatelská přednáška evangelického faráře z nedaleké obce, který si navýsost oblíbil dánský ostrov Bornholm. Sem směřoval i náš původní záměr, jenž v poslední fázi získal podobu cesty vlastním autem a s koly. U využití přepravy vlastním autem a kol jsme nakonec zůstali i při letošní návštěvě Dánska, a to na základě podobného záměru našich známých. Navštívit s koly ostrovy v centrální části Dánska.

Dánsko se svou průměrnou nadmořskou výškou 30 m n.m., kdy nejvyšší „dánská hora“ Mollehøj dosahuje úctyhodných 170,86 m, poskytuje svým způsobem optimální terény pro cyklisty – důchodce. Obzvláště pak, když i ve vyšším věku stále šlapeme za své. Tzn. nepoužíváme elektrokola.

Avšak vzhledem k mírně zvlněné krajině se až na výjimky cesty podél mořského břehu nejedná o jízdu po rovině. Prostě povětšinou na cyklistu čekají malé terénní vlnky. Chvilku šlapat do kopce a pak si zase odpočinout při jízdě z kopce. Při první vyjížďce dlouhé zhruba 40 km, kdy jsme začínali v kempu umístěném 2 m n.m. a nejvyšším bodem byla kóta 38 m n.m., celkové převýšení přesáhlo dvě stě metrů. Možná i z tohoto důvodu jsou zde mezi cyklisty ve významné míře zastoupena elektrokola. Je tedy až s podivem, že zhruba šestimilionový stát, jehož obyvatelé žijí na „placatém“ území, dokáže vygenerovat řadu vynikajících cyklistů, jako je dvojnásobný vítěz Tour de France Jonas Vingegaard, který letos skončil na Tour druhý, a mistr světa z roku 2019 a vítěz celé řady etap na Grand Tour Mads Pedersen.

Jelikož Dánsko je bezesporu zemí blahobytu, kdy mezi výdobytky tohoto sociálně zaměřeného státu mj. patří i nejvyšší minimální mzda na světě, potom nejen český penzista musí při cestě do Dánska počítat v přepočtu s vyššími cenami. Jestliže si Dánské království zajišťuje v rámci Evropské unie vysokou míru národní svébytnosti mj. i tím, že nepřijalo euro a platí se zde dánskými korunami (DKK), nechá se v určitém zjednodušení pro porovnání konstatovat, že ceny v nominální hodnotě jsou stejné jako u nás. I zde za točené pivo zaplatíte 50 až 60 korun, ale v tomto případě dánských, přičemž aktuální kurz je zhruba 3,30 Kč za jednu dánskou korunu. Pravdou je, že jsme nezatěžovali další měnou a absolvovali jsme celý dánský pobyt bez jediné dánské koruny. Buď jsme platili kartou nebo eury, přičemž přepočet z dánských korun na eura byl konstantní, tj. 7,5 dánských korun za jedno euro. Eury jsme např. zaplatili i za kávu a místní zákusek na jednom odlehlém a osamoceném statku, kde nám milá paní za eura vrátila zpět eura.

Vzhledem k tomu, že jsme Dánsko navštívili vlastní autem, částečně jsme vyšší ceny eliminovali pomoci vlastních zásob a plynového vařiče. To však neznamená, že bychom každý den neokusili něco z dánské kuchyně. Počínaje sendvičem smørrebrød až po rybí speciality, byť jsme za místní jídla zaplatili od 90 do 250 dánských korun za jednu porci.

Co se týče ceny benzínu, jeho cena zde byla pravděpodobně nejen v letošním červenci vyšší než v ČR. A to v přepočtu v konstantní výši mezi 44 až 45 Kč/l, ale tato cena však byla významně nižší než v sousedním Německu, kde jsme tankovali pojistnou zásobu Naturalu 95 v přepočtu za 55 Kč/l. Takže při cestě do Dánska vlastním vozidlem se vyplatí natankovat plnou nádrž na české straně někde před německou hranicí. Přitom např. při cestě přes Ústí nad Labem však existují významné cenové rozdíly. V průběhu naší cesty do Dánska stál Natural 95 u čerpací stanice Tank ONO v Ústí nad Labem 31,90 Kč/l, kdežto u poslední české čerpací stanice před německou dálnicí podstatně více, a to 38,90 Kč/l.

Stejně jako v Německu se jezdí po dánských dálnicích bez dálniční známky. Poplatky se vybírají jen za přejezd mostů Storebæltsbroen a Øresundsbroen. Ve městech a zastavěných oblastech je povolena maximální rychlost 50 km/h. Mimo obce pak 80 km/h, kdy s ohledem na menší šíři vozovky je běžně snižována na 60 km/h nebo 70 km/h, a to i vzhledem k tomu, že po stejné komunikaci často vede cyklostezka. Na dálnicích je maximální rychlost 130 km/m, přičemž je na exponovaných úsecích snižována na 110 km/h.

Co se týče cenového porovnání, pravděpodobně pro našince bylo největší zátěží vstupné do památek, muzeí, parků a dalších pamětihodnosti. Pokud sazba pro návštěvu nevelkého zámeckého parku byla 100 dánských korun, rovnala se tato částka v přepočtu hodnotě vstupenky pro celodenní vstup do palácového komplexu Alhambra v andaluské Granadě. Pravdou je, že jsme to v případě dánského parku zjistili až při odchodu, že je u brány nenápadný ceník a malá kasička určená pro vstupné ve výše uvedené hodnotě. Za tuto cenu bychom desetiminutovou prohlídku parku neabsolvovali. Avšak za vstup do zámku do vodního renesančního zámku Egeskov jsme zaplatili 265 dánských korun, kdy za vstup pouze do parku bez prohlídky zámku se platila obdobná částka 225 dánských korun. Do domu H. Ch. Andersena v Odense koncipovaného jako muzeum bylo vstupné 165 dánských korun.

Co se týče vlastní cesty, jsou naše cestovatelské možnosti ovlivněny s ohledem na péči o nemohoucí osobu kapacitou odlehčovací služby. Z tohoto důvodu jsme do Dánska vyrazili vlastním autem o dva dny dříve před našimi parťáky s tím, že jsme od počátku věděli, že se naopak musíme vrátit domů dříve. Možná ke své škodě jsme jaksi opovrhli návrhem cesty doporučovanou aplikací waze, která pravděpodobně reagovala na aktuální situaci na komunikacích směřujících do Dánska. To se nám vymstilo v pomalu jedoucích kolonách u Hamburku kvůli stavebním pracím na dálnici. Nakonec jsme tedy zvolili klasickou variantu: Praha – Ústí nad Labem – Drážďany – Lipsko – Magdeburk – Hamburk – Dánsko s přestávkou na přespání za Hannoverem v obci Wedemark.

Konkrétně se jednalo o bývalý hostinec z devatenáctého století přestavený na penzion. Při průjezdu obcí Wedemark jsme byli fascinováni domy, které byly postaveny z neomítnutých cihel. Jako bychom byli někde v Holandsku nebo Belgii. V útulném penzionu jsme se pak setkali s německým fenoménem, který před léty řešil i německý soud. Problém tak trochu ve větším měřítku připomíná zápletku ze staršího českého filmu „Vzbouření na vsi.“ V německém případě se rovněž jedná o spor mezi muži a ženami. A to, zda muži mohou doma, ale i na veřejných záchodcích močit do záchodové mísy ve stoje. Německý soud pravomocně rozhodl, že ano. Při pobytu v penzionu nás tento fenomén dostihl v podobě piktogramu s přeškrtnutým mužem močícím do mísy ve stoje, a naopak odsouhlasenou pozicí pro výkon malé potřeby v sedě.

Ráno jsme za deště a místy i lijáku vyrazili přes Hamburk směr Dánsko. Konkrétně do kempu na okraji města Rudkøbing na západním břehu ostrova Langeland. V samotném Dánsku nás pak v okouzlující krajině kromě zajímavých cyklistických terénů zaujala celá řada zajímavostí. Již po příjezdu do Rudkøbingu jsme si všimli, že domy jsou zde ve významné míře nižší než u nás, a to včetně těch patrových budov. Další den při prvním cyklistickém výletu po ostrově Langeland jsme pak byli fascinování poznatkem, že velká řada venkovských stavení má zde doškovou střechu.

Domy s doškovými střechami jsme při svých cyklistických výletech potkávali ve větší míře nejen na ostrově Langeland, ale i na ostrově Aero, jakož i v některých částech ostrova Fyn. Jelikož tato stavení byla oproti našim nižší a menší, potom uskupení několika dánských stavení opatřených doškovou střechou obklopených květinami na nás tak trochu působilo dojmem nějakého Hobitína.

S ohledem na skutečnost, že jsme zde viděli i zcela nové doškové střechy a běžně pak na řadě těch starších nové doškové hřebenáče, je zřejmé, že řemeslo pokládání doškových střech je na dánském venkově stále živé. Jelikož jsme na dánské ostrovy přijeli na začátku žní, kdy jsme při našich cyklovýletech projížděli třpytivě zlatými lány ječmene a o něco tmavšími lány pšenice, není zde tedy nouze o zdroj obilné slámy. Takže i tak bohatý národ jako jsou Dánové se na venkově dodnes drží při údržbě svých stavení tradičních způsobů jako jsou doškové střechy.

I s ohledem na všeobecný dánský blahobyt by bylo nanejvýš ošidné a kontraproduktivní zpochybňovat na základě významného podílu doškových střech na dánském venkově prosperitu a vyspělost této severské země. Dánsko totiž patří mezi premianty nejen, co se týče výše minimální mzdy. V rámci EU si trvale Dánské království udržuje přední příčky v indexu prosperity, kdy v letech 2022 až 2025 se vždy umístilo na 2. místě. Česká republika naopak aktuálně klesla na 16. místě, přičemž s ohledem na naše zaostávání v řadě oblastí náš výsledek vylepšuje oblast rozvoje zdraví a bezpečnosti, kde jsme se umísťujeme na 1. místě.

Avšak ve vztahu k doškovým střechám na dánském venkově Česko patří v EU v úrovni bydlení se svým 23. místem mezi propadlíky, přičemž Dánsko je na tom se svým 11. místem v této oblasti podstatně lépe. Přitom Dánsko aktuálně poskočilo na 1. místo v oblasti dostupností bydlení, kdy na pořízení bydlení zde vynaloží 6,8ročních platů, kdežto u nás i přes určité zlepšení stačí 12,9ročních platů opět na nelichotivé 23. místo.

Když jsme zabrousili do statistického porovnání naší země a Dánského království měly by být pro nás a zejména pak naše politiky inspirativní výsledky v oblasti Solidarita a důvěra ve společnost. Dánsko je v této oblasti v rámci EU aktuálně na 1. místě v segmentu Svoboda tisku (ČR pak na 13. místě) a v segmentu Vnímání korupce (ČR 16. místo). Na druhém místě je pak Dánské království v segmentu Index štěstí (ČR 9. místo) a segmentu Důvěra vládě s 56,2 % (ČR 17. místo s 29,3 %).

Vzhledem k tomu, že stébla slámy jsou dutá, lze usuzovat, že vrstva slámy o tloušťce zhruba 25 až 30 cm vytváří mj. i tepelnou izolaci, která zamezuje úniku tepla střechou. Pravděpodobně ze stejných důvodů je řada zdejších staveb významně nižší, a to i s ohledem na obklopení rovinatého území Dánska mořem a vystavení zdejším krajiny silným větrům. Takže doškové střechy by mohly být v oblastech s přebytkem slámy spíše inspirací než důvodem k sebemenšímu opovrhování. Otázkou však je, zda by se u nás našel někdo, kdo by uměl kvalitní doškovou střechu položit.

Jelikož jsme se převážně pohybovali po dánském venkově, vnímali jsme místní obyvatelé jako velmi pracovité. Přitom u celé řady stavení byl umístěn miniobchůdek s kasičkou, kde byly nabízeny u vchodu nejen zemědělské přebytky, ale i další věci. Ve městech jsme u vchodů do obydlí viděli samoobslužný stojan s oblečením, a to povětšinou s ženskými šaty. Vedle pak byl v dánštině nápis: „Kus za 20 DKK.“ Našim parťákům se podařilo na závěr kodaňského pobytu sehnat lístky do opery na muzikál, a tak si zde tímto způsobem pořídili za 40 DKK pěknou pánskou košili, protože měli s sebou pouze sportovní oblečení.

U některých venkovských stavení byla nabízena káva a domácí zákusky, a to povětšinou u těch, kde nabízeli i své další produkty. Jako např. med, výrobky z včelího vosku či popřípadě s přídavkem mateří kašičky. Co se týče pracovitosti, bylo inspirativní pozorovat některé Dánky jak v kempu či na trajektu pletou. To prakticky u nás již vymizelo.

Pravdou rovněž je, že za celou dobu pobytu jsme zde zaregistrovali pouze jediný dům, v jehož okolí byl nepořádek. Tím, že jsme museli odjet dříve, byli jsme ochuzeni o prohlídku Kodaně a jejího okolí. V této aglomeraci žijí dvě třetiny obyvatel Dánska. V souvislosti s tím lze považovat za významné, že naši parťáci, kteří Kodaň po našem odjezdu navštívili, v průběhu několikadenního pobytu v této aglomeraci narazili pouze na jednu osobu, která na ně působila dojmem bezdomovce. Jinak všude jsme potkávali usměvavé lidi a na ulicích bylo čisto a domy měly povětšinou bohatou květinovou výzdobu.

Cyklotoulky po ostrově Langeland

Ostrov Langeland má rozlohu 285 km2 a je známý produkcí obilí, ale i jako rekreační oblast. Největším městem na ostrově je právě Rudkøbing, rodiště známého fyzika, chemika a filosofa Hanse Christiana Ørsteda. Ten se natolik proslavil výzkumem elektromagnetismu, že je po něm pojmenována jednotka intenzity elektromagnetického pole. Při pobytu v německém penzionu ve Wedemarku jsme si po zohlednění všech souvislostí jako je cena, ale i reference zajistili ubytování právě v Rudkøbingu, a to malou chatku vybavenou nejen ledničkou, ale i kuchyňkou. Dvě noci pro dvě osoby zde přišly v přepočtu 1578,- Kč.

Z Rudkøbingu jsme vyrazili napříč ostrovem do přístavu Spodsbjergu. Od počátku cesta jsme se obdivovali nejen místním venkovským stavením s doškovou střechou, ale i „kloboukovým kopcům“, které dle informací v průvodci vznikly v rámci konce poslední doby ledové. Pouze učenci dodnes neví, proč se tomu tak stalo.

Ve Spodsbjergu došlo na první koupání v Baltském moři a následně pak na v přístavu přišly na řadu rybí pochoutky. V přístavu nás od sousedního stolu poněkud zaskočila čeština, kdy na nás česky promluvil mladý Angličan. Ten se před léty seznámil s Češkou, se kterou žije v Praze. Zde však byl společně se svými rodiči na každoročních prázdninových cyklotoulkách po Evropě. V místním přístavu jsme měli zároveň možnost pozorovat vyloďování a naloďování trajektu mířícího i s našimi nenadálými anglickými známými do Kodaně.

Ze Spodsbjergu jsme pokračovali podél východního břehu Langelandu do malebného městečka Tranekaer, které je obklopeno okouzlující přírodou. Zde se nachází na ostrůvku uprostřed jezera Borgso i půvabný zámek, který je však jako soukromé sídlo nepřístupný. Takže jsme se mu mohli obdivovat pouze při pohledu zvenčí. Pod zámkem jsme si vychutnali i kávu, která nás v přepočtu přišla na 85,- Kč. Kolem jezera Borgso je pro pěší vyznačena i turistická stezka. My jsme však vyrazili do nedaleké zahrady s expozicí léčivých bylin a rostlin. Vstupné 10 €.

Po prohlídce Tranekaeru jsme se vydali podél západního břehu Langelandu zpět do Rudkøbingu. Celá trasa našeho prvního cyklovýletu měřila zhruba 40 km. To není mnoho, ale cestou jsme se kochali zdejší přírodou a rovněž došlo i na koupání. Pro ty zdatnější cyklisty trasa z Rudkøbingu až severnímu cípu Langelandu a zpět měří zhruba 90 km. My jsme po návratu do kempu absolvovali podvečerní procházku městem s prohlídkou místního kostela, větrného mlýnu a přístavu. V kostele jsme pak poprvé narazili na místní zvyklost spočívající v zavěšení makety obchodní plachetnice uprostřed kostela.

Druhý den jsme museli nejprve vyřešit dvě zásadní věci. Jednak po snídani check out z kempu a zejména pak opravu píchlé pneumatiky u našeho auta. To jsme po vyhledání místního pneuservisu zvládli za dánské ceny za necelou hodinu. Jelikož jsme však v tomto případě chtěli skutečně navštívit jižní cíp Langelandu, přejeli jsme autem do městečka Humble. Teprve odtud jsme vyrazili na kolách, a to tentokrát západní trasou. Cestou jsme se opět kochali malými domky s doškovou střechou a „kloboukovými kopci“, ale i místními jezery místy plnými vodního ptactva. Po více jak 12 km jsme dorazili do malého přístavu Bagenkop. Zde jsme po prohlídce kostela, ve kterém visely hned dvě makety třístěžníků, navštívili místní přístav. Zde opět došlo na ochutnávku dánské kuchyně.

Po malém posilnění jsme pokračovali směrem k jižnímu cípu Langelandu. V závěrečné části jsme opustili cyklostezku a po modré turistické značce určené pro pěší jsme se přesunuli na kolách na břeh moře, kde pod námi táhl pás útesů. Jednalo se o písčité srázy vysoké zhruba 5 až 50 m, které poskytovaly útočiště velmi početným koloniím jiřiček. Nejvyšší útesy byly Gulstav Klint a Dovns klint.

Zpět do Humble jsme se vraceli zpočátku jinou trasou. Po několika kilometrech jízdy jsme najednou narazili na zámek Broløkke Herregård. Ten býval sídlem místních statkářů, přičemž tehdy na něj navazoval hospodářský dvůr. V současnosti je vše přebudováno na hotel s nádherným parčíkem uprostřed, kdy z původních stájí a chlévů byla vybudována restaurace. Po návratu do Humble jsme pak autem vyrazili na ostrov Fyn, kde jsme se nedaleko města Svendborg měli setkat s našimi parťáky v kempu Syltemae Camping. Ten však na nás působil poněkud nepřívětivě a stísněně. Zcela přeplněný ubytovanými a s velkým poplatkem za auto přímo v kempu. A tak jsme se po krátkých dohadech přemístili blíže k Svendborgu do Ratzausminde Camping.

Cyklotoulky po ostrově Fyn a a ostrově Aero

Kemp v Ratzausminde nás ze všech navštívených kempů nadchl nejvíce, a to včetně těch, ze kterých jsme raději vycouvali. Vládla zde velmi přátelská až rodinná atmosféra, kdy právě zde jsem si poprvé všiml dvou Dánek, jak v podvečer u svých karavanů pletou. Auto jsme měli přímo u stanu v rámci poplatku za vymezené kempovací místo, které poskytovalo pro naše kempování dostatek prostoru. Za tři noci jsme zde zaplatili 90 € za dvě osoby. Lze pouze usuzovat, co vedlo k přeplnění Syltemae oproti pohodlnějšímu a levnějšímu kempu v Ratzausminde. Oba byly umístěny na břehu moře, a tedy snad jedině lepší podmínky pro koupaní v moři.

Druhý den jsme vyrazili na kolách již se svými parťáky do města Faaborg. Tento cyklovýlet byl již delší, a to celkem 60 km a s vyšším převýšením, kdy při některých výšlapech došlo i na prostřední přední kolečko. Když při jízdě do prudšího kopce po kamenité cestě došlo k ustřelení předního kola, skončilo to i tlačením kola. Celkové převýšení na této trase činilo necelých 400 m a nejvyšší bod na cestě se pyšnil 69 m n.m.

Jinak nás doprovázel stejný kolorit jako na ostrově Langeland, tj. nádherná venkovská stavení s doškovými střechami. Po ochutnávce místních specialit a piva ve faalborgském přístavu došlo i na lokální bouřku. Tu jsme částečně strávili při kávě ve vstupní hale místního muzeu, kde došlo i na stolní hru zvanou Dáma. S nerozhodným výsledkem. Následně jsme vyhodnotili, že déšť má lokální charakter a že ve směru našeho návratu je jasno, a tak jsme vyrazili zpět do našeho kempu.

Následující den byl věnován výletu na ostrov Aero. Zpočátku byla návštěvě tohoto ostrova doprovázena značným zklamáním, neboť jsme podcenili možnosti trajektové dopravy. Večer při objednání jsme zjistili, že k dispozici jsou jen lístky pro cestu tam s odplutím v 8:00 hod. a pro návrat byly k dispozici již pouze lístky na 12:30 hod. Tzn. s délkou plavby necelé tři hodiny na prohlídku nejbližšího okolí přístavu Aeroskobing. Nic moc na takovou nádheru, kterou poskytuje tento pohádkový ostrov.

Těsně před vyplutím z přístavu Svendborg se vše v dobré obrátilo, jelikož se objevily lístky na návrat v 20:30 hod. Tím se vytvořil prostor pro případně objetí celého ostrova majícího rozlohu 88 km2 a měřícího napříč necelých 30 km. Jelikož právě zde vygradovala okouzlující atmosféra dánského venkova a nabízelo se zde několik možností vykoupat se v moři, nakonec jsme zvládli pouze cestu do městečka Søby a zpět měřící necelých 40 km. Prostě jsme si do sytosti užívali podmanivé kouzlo tohoto malého ostrůvku. Navíc před návratem do Svendborgu jsme při večeři vychutnali místní speciality a velmi osvěžující pivo.

Další den na nás čekal přesun auty směrem k poloostrovu Hindsholm. Cestou jsme se stavili ve Svendorgu, kde jsme si prohlédli historické centrum včetně místních kostelů. Ze zvědavosti jsme v sousedství prvního kostela zabrousili i k sídlu místní farní komunity, kde nás farníci pohostili kávou a dezertem. Přitom se nás vyptávali odkud jsme a jak se nám líbí v Dánsku. Do druhého kostela sv. Mikuláše jsme dorazili těsně před uzavřením. Přesto nás nechali si kostel v klidu prohlédnout. I zdejší evangelický farář vyzvídal, odkud jsme. Po odpovědi se pochlubil, že jeho neteř ráda jezdí do Prahy, kde se jí líbí nejen pražské památky, ale je nadšena cenovou relací vyplývající z přepočtu dánských a našich korun v poměru zhruba jedna ku třem.

Ze Svendborgu vyrazili k renesančnímu zámku Egeskov (překlad „dubový les“). Hodnota vstupného v dánských korunách je uvedena výše. Platili jsme zde kartou, vstup nás vyšel v přepočtu na 900,- Kč. Egeskov je považován za nejlépe dochovaný vodní zámek v Evropě z období renesance, přičemž jeho historie sahá až do 14. století. V krásné zahradě je umístěna celá řada atrakcí určená především pro děti: velkoplošní nafukovací skákadlo, lanová dráha v korunách stromů, bludiště, skluzavky a další. V objektech nacházejících se v parku je umístěno několik muzeí včetně sbírky starožitných automobilů, letadel, panenek (domečků), módy, motocyklů a hasičských vozů.

Samotný zámek stojí na ostrůvku uprostřed jezera. I když každý prochází zámkem sám, na vstupu je kontrolována vstupenka, zda není pouze pro vstup do parku. Při koupi vstupenky jsme obdrželi QR kód umožňující přístup k průvodcovským informacím. Jelikož v budově zámku je volně přístupná wifi, nemuseli jsme pro stažení aplikace používat data. Navíc nám chytrý mobil nabídl překlad do češtiny, takže jsme si prohlídku zámeckých expozicí náležitě užili. Pouze se uměla inteligence občas spletla. Např. když slovo půda ve smyslu prostoru pod střechou přeložila jako strop. Právě v půdním prostoru byly hned tři expozice. Dětské hračky, nádobí z 19. století a model železnice. Modely vybavených zámeckých místností byly umístěny v prvním patře. Jinak ostatní místnosti obsahovaly klasické zámecké exponáty: obrazy, nábytek apod. přičemž bylo znát, že v areálu zámku bydlí jeho majitelé, a tak ladění expozicí bylo provedeno s velkým vkusem.

Od zámku Egeskov vyrazili naší parťáci před námi. A tak obhlédli na poloostrově Hindsholm nejprve kemp v Kerteminde. Ten na ně však působil ještě více odstrašujícím dojmem než kemp Syltemae, a tak přejeli do kempu Hverringe. Ten je veden na vysoké profesionální úrovni a jeho odlehlost na břehu moře je řešena tím, že v jeho areálu je prodejna se základními potřebami a vedle kempu pak restaurace. Za dvě noci ve stanu jsme zde zaplatili pro dvě osoby 2078,- Kč.

Následující den po přejezdu jsme vyrazili na další cyklovýlet. Pro nás poslední. Naším cílem byl severní mys Fyns Hoved u městečka Korshavn. Cestou jsme se opět kochali dánskou krajinou. Na parkovišti na úžině Halsen jsme museli kola zaparkovat a dále pokračovat podél písčitých útesů pěšky až k samotnému severnímu cípu mysu. Při návratu do kempu nás okouzlil další „skanzen“ v obci Viby (nezaměnit se stejnojmenným městečkem u Kodaně), tj. obce se zachovalými venkovskými staveními opatřených opět doškovými střechami.

Původně poslední cyklovýlet byl plánován na další den. Ale hluboká tlaková níže nad jižní Skandinávii doprovázená vytrvalým deštěm byla proti. S ohledem na nepříznivou předpověď počasí jsme tedy dopředu naplánovali jiný program. Naší parťáci pokračovali ještě do Kodaně, a tak zůstali v kempu. My jsme sbalili mokrý stan a vyrazili jsme přes Kerteminde, Odense do starobylého městečka Ribe. V Keterminde jsme si prohlédli místní pamětihodnosti včetně kostela.

Následně za nějakých 160 DKK jsme navštívili v nedaleké obci Ladby Vikingmuseum Lagby, kde je expozice o životě Vikingů, a zejména pak expozice věnována pohřbení vikingského náčelníka v roce 925 včetně jeho majetku počínaje lodí, 11 koňmi a několika psy, a především pak jeho bohatstvím do pohřební hory. Bohatství bylo nedlouho po pohřbu v roce 930 vykradeno, a tak zde místní zemědělec při orání narazil v roce 1935 na vstup do pohřební hory, ale již pouze se zbytky lodě a kostrami. Takže od roku 1938 je zde místní muzeum.

V deštivém Odense jsme nejprve vyhledali místo na zaparkování v parkovacím domě, kde jsme za více jak dvě hodiny parkování zaplatili kartou zhruba 40 DKK. Potom jsme navštívili Dům Hanse Christiana Andersena. Následovala prohlídka centra a místních kostelů, přičemž v jednom jsme viděli hrobku krále Knuta IV. Dánského. Jinak Odense se svými 185 tisíci obyvatel je třetí největší dánské město a jeho název má přímou spojitost se severským bohem Odinem.

Ribe je nejstarším dánským městem

Po občerstvení v čínské restauraci jsme po dálnici odjeli do nejstaršího dánského města Ribe na západním břehu Jutského poloostrova. V areálu místního hradu je pomník dánské královny Dagmar – dcery českého krále Přemysla Otakara I. Jinak Ribe má zcela odlišný charakter než sídla na východních ostrovech. Budovy jsou zde vystavěny z neomítnutých cihel. Vzhledem k tomu, že není nikterak veliké, lze jím projít za několik málo hodin.

Poslední noc v Dánsku jsme strávili v chatce kempu Enderupskop za velmi příznivou cenu na dánské poměry. Tak končilo naše letošní dánské dobrodružství. I přes vyšší ceny chceme do Dánska minimálně ještě jednou přijet, kdy chceme navštívit především Kodaň a okolí. Po návratu domů jsme se shodli s těmi, co do Dánska jezdili na ryby, že jsou zde nejúchvatnější venkovské chaloupky s doškovými střechami a dále pak dánská krajina jako celek.

Další den nás čekalo domů nějakých 1100 km, rozhodli jsme se, že se budeme se ženou v řízení pravidelně střídat, a tak jsme po necelých dvanácti hodinách jízdy s několika přestávkami na občerstvení a tankování benzínu dorazili až domu.

Dánsko – Wikipedie

Dálniční poplatky Dánsko 2025 → Cena, kde koupit, placené úseky

Muži mají právo doma močit vstoje, rozhodl německý soud - Novinky

Langeland – Wikipedie

Ærø – Wikipedie

Fyn – Wikipedie

Index prosperity Česka

Hrad Egeskov - Wikipedie, otevřená encyklopedie

Vikingmuseum Ladby | Navštivte Vikingmuseum Ladby v Dánsku

Ribe – Wikipedie