Článek
Vlády jedné strany jsme díkybohu již zbavili. A tak vlády přicházejí a pak zase odcházejí. Často i s ostudou. Jeden má na hlavě Čapí hnízdo a na krku krácení daní z korunových dluhopisů či nátlak za pomoci zajišťovacích příkazů, druhý pak na hlavě silně žluklé máslo z kauzy Dozimetr, třetí za sebou táhne těžkou kouli ukutou mj. z darů falešných sponzorů Lajose Bácse a Radjiva M. Sinhy, afér lobbisty Marka Dalíka, kauzy Opencard, aféry ProMoPro a kauzy Nagyová, čtvrtý se dodnes nemůže chlubit sedmi miliony v krabici od vína či kauzou sportovních dotací a pátého tíží kauza Feri.
Výše uvedený výčet je pouze ilustrativní a ani nezahrnuje všechny politické subjekty, které se po listopadu 1989 namočily do nějakého politického skandálu. Pokud bychom šli do historie, poznali bychom, že korupční skandály doprovázely i prvorepublikové vlády. A pokud bychom opustili českou kotlinu, skandály a korupce se vyskytují i za našimi hranicemi. A to včetně Evropské komise a Evropského parlamentu. Prostě, jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet a třetí v nejlepším případě za třikrát šest. Před volbami všichni slibují modré z nebe, aby ihned po volbách použili naše hlasy jako toaletní papír. A tak se po sečtení volebních výsledků volební sliby změní na prozaickou činnost – hrabat, hrabat a ještě jednou hrabat. V důsledku této hrabivé činnosti je pak na místě mnohé polistopadové vlády charakterizovat jako kleptokratické.
I v případě Občas Demokratické Strany platí, že starého psa novým kouskům nenaučíš
Základním pilířem současné vlády je ODS. Jestliže bájný pták Fénix povstal z popela, pak ODS vyrostla na tunelování hospodářství v rámci privatizace a poněkud našedlé ekonomiky. Oficiálně se vždy prezentovala jako liberálně konzervativní strana vyznávající zcela ušlechtilé principy své činnosti, a to mj. poctivou práci a nízké daně. Avšak s ohledem na velký počet amorálních, korupčních a protiprávních afér a kauz spojených s touto stranou bylo na místě o ní hovořit jako o Občas Demokratické Straně, ale hlavně pro sebe, své stoupence a velké sponzory. Řadoví občané skutečně se živicí svou poctivou prací byli vždy pod vládnutím ODS odkázáni na drobečky, které k nim spadly z „přeplněných stolů“ byznysu. V lepším případě na nějakou tu již poněkud „ohlodanou kost“.
Strmý pád ODS byl logickým vyústěním afér a skandálů této strany
Politické aféry a skandály ODS, jakož i její vnitřní rozštěpenost v rámci vnitrostranické boje, která frakce si pro sebe urve větší podíl moci nad pěnezovody z peněz daňových poplatníků, vedly vyjma první Klausovy vlády z roku 1992 vždy prozatím k tomu, že každá vláda pod vedením ODS (druhá Klausova, Topolánkova a Nečasova) skončila své vládnutí předčasně. Po ostudném pádu Nečasovy vlády se ODS v roce 2013 smrskl volební výsledek z původních 35 % (naposledy v roce 2006, to už je pěkně dlouho) na 7,7 % (pouhých 16 mandátů), tj. blízko k hranici volitelnosti.
V této prekérní situaci se v roce 2014 ujal role spasitele zubožené ODS erudovaný politolog a současný premiér Petr Fiala. Ve volbách v roce 2017 si ODS pod Fialovým vedení poněkud polepšila na 11,3 % hlasů. Avšak ani tento výsledek a zejména pak následné volební preference potácející se mezi 9 až 15 % nedávaly ODS šance na toužebně vyhlížený návrat do Strakovy akademie. Ten přinesl až projekt koalice Spolu ve spolupráci s další koalicí Piráti/STAN.
Současná garnitura ODS se stala špatným prorokem poprvé
Poprvé se současná vládní garnitura ODS stala špatným prorokem ještě před svým návratem do vládních lavic, a to v roce 2020, kdy se společně s vládnoucí ANO a populistickou SPD podílela na zrušení superhrubé mzdy. V době, kdy dluh České republiky v důsledku kovidových ekonomických opatření strmě rostl a i když tehdy sice nikdo nemohl předpokládat ekonomické dopady z následné ruské agrese na Ukrajině, bylo na místě myslet i na budoucí naplnění rozpočtu na příjmové stránce. Dnes by se oněch zhruba 100 miliard vládě jaksi hodilo pro zajištění menšího schodku státního rozpočtu.
Současná garnitura ODS se stala špatným prorokem podruhé
Za stavu, kdy ministr Stanjura zoufale hledá sebemenší úspory, dnes by se vládě hodilo i těch několik miliard ze zrušeného EET. Navíc EET mohlo vládě poskytnout analytické údaje při krocení nadměrné inflace, kdy aktuálně je Česká republika druhá nejhorší v rámci EU. Zrušení EET byla politicky motivovaná úlitba ODS středním a malým podnikatelům, aby si opět mohli pohrát s daněmi a vytvářet černé fondy nejen pro zaměstnávání bez pracovních smluv, resp. pro odměňování zaměstnanců mimo rámec zákonných odvodů, ale i pro případné úplatky, jelikož stále platí, že za peníze v Praze dům. V tomto jsou nejen střední a malí podnikatelé velice kreativní.
V době, kdy jedním z hlavních cílů současné vlády je digitalizace, zrušení EET vedlo k paradoxnímu stavu, že v řadě restaurací a dalších provozoven nelze platit pomoci bankovní karty, ale pouze cash. Ono totiž z hotových peněz lze právě na rozdíl od peněz přijatých z bankovních karet na účet opět v rámci šedé ekonomiky vytvářet černé fondy a hrát si tak s tím, co si podnikatel ponechá a co odvede státu.
Současná garnitura ODS se stala špatným prorokem potřetí
Zcela špatným prorokem se současná vláda stala při predikci výnosů ze zdanění nepřiměřených zisků energetických společností a bankovního sektoru. Byť odborníci vycházející mj. z daňové kreativity podnikatelského sektoru již v době přijetí varovaly před optimistickými výhledy, ministr Stanjura deklaroval, že mimořádné zdanění nadměrných zisků přinese státnímu rozpočtu výnos v roce 2023 ve výši 85 miliard korun. Kde jsou?
Skutečnost pro státní pokladnu dopadla žalostně. Dochází k propadu výnosů, jak při zdanění energetických firem, tak i bank. Banky v rámci daňové optimalizace obešly zdanění mimořádných zisků a z této daně udělaly ostudný propadák. Původně mimořádné zdanění bank mělo přinést 33 miliard korun, ale výsledkem podtrhujícím neskutečnou blamáž ministra financí Zbyňka Stanjury budou „drobné“ ve výši několika málo miliard.
Současná garnitura ODS se stala špatným prorokem počtvrté
Současné vládě se nepovedla ani prognóza vývoje inflace. Nákladová inflace vyvolala neřízenou byznysovou inflaci, pomoci které podnikatelská sféra dosahovala rekordních zisků. V tomto jaksi zklamala i základní hospodářská strategie ODS. Tj. podporovat byznys, kdy podle představ této strany má část bohatství „prokapat“ středním a následně i nízkopříjmovým vrstvám.
Do portmonek řadových daňových poplatníků toho tedy prokapalo žalostně málo. Větší část vytvořeného kapitálu nenávratně opustila českou kotlinu a podílela se tak na vytváření blahobytu za hranicemi naší země. Jelikož očekávané miliardy ze zdanění mimořádných zisků se scvrkly, navýšení energetických nákladů podnikatelské sféry jsme nakonec z velké části zaplatili my. A v rámci byznysové inflace pak byly z našich peněženek vysáty nemalé finanční prostředky na zahojení propadů podnikatelské sféry z dob kovidové pandemie a na vytvoření jejich rezervy pro roky příští (nikdo neví, co současná chaotická vláda ještě vymyslí), jakož i na to, aby si podnikatelé řádně namastili kapsy.
Současná garnitura ODS se stává špatným prorokem popáté
Jedním z výstupů konsolidačního balíčku je zdražení elektrické energie od roku 2024. Už se nám to blíží. Předpověď, že se toto zdražení obyčejným lidem zvýší náklady pouze o několik málo procent, je jaksi lichá. Hovořilo se i pouhých dvou procentech. Tomu již asi nevěří ani současná vládnoucí garnitura, jelikož následně byl v rámci nekoordinované komunikace vlády vypuštěn do éteru údaj o deseti procentech. A v současné době jsou prezentovány i návrhy na kompenzace energetických nákladů pro podnikatelský sektor.
Jaká bude tedy skutečnost pro řadové občany? Za prvé, po zrušení zaplatíme po zrušení regulační poplatku na obnovitelné zdroje odpovídající navýšení z důvodu našeho odběru elektřiny. Za druhé, zaplatíme v cenách výrobků zvýšení nákladů energií pro podnikatelský sektor. Za třetí, zvýšení nákladů na energie zhorší konkurenceschopnost českých podniků na světových trzích a lze zcela reálně očekávat, že v cenách výrobků zaplatíme i exportní propady českých výrobců. Za čtvrté lze očekávat opětovný nárůst inflace v České republice, tzn., že ceny mohou být rozkolísané a pro podnikatelskou sféru může být opět lákavé přilepšit si v rámci druhého kola byznysové inflace na úkor našich peněženek.
Co skutečně zaplatíme za elektřinu v roce 2024 za elektřinu, ukážou naše účty. Ale vládou původně předpovídané navýšení plateb o několik málo procent je pravděpodobně jejím dalším špatným proroctvím.
