Článek
V rámci nekonečného příběhu vyšenského Čáryfuka jsme se již letmo seznámili s bývalým hostinským Františkem Šestákem. Konkrétně Františkem Šestákem starším, který ještě před tím, než začal po restituci provozovat vyšenskou hospodu, pracoval v sousedním vápencovém lomu jako střelmistr. Přestože již jméno Šesták umožňovalo výstižně pojmenovat místní hospodu např. názvem U Šestáků, dodnes je vyšenská hospoda i po mnoha letech známá pod názvem U Rumcajse. O její název se právě zapříčinil místní hospodský František Šesták st., který jako by z oka vypadl legendární postavě loupežníka Rumcajse z autorské dílny Václava Čtvrtka a Radka Pilaře. A včetně těch vousů.
Vyšenská hospoda byla v dobách, kdy za pípou stal jako šenkýř Franta Šesták st. alias Rumcajs, velmi vyhlášenou hospodou. Z krumlovských kasáren bylo do hospody U Rumcajse blíž než do krumlovských restaurací. A tak jí ve vzájemné symbióze navštěvovali jak lampasáci, kteří sedávali vpředu u oken přímo v lokálu, tak i záklaďáci, kteří se schovávali buď za hospodou pod košatým ořechem nebo v případě nepřízně počasí na zadní chodbě. Prostě, aby se pokud možno nepotkali se svými veliteli. Co se týče důstojníků, z krumlovských restaurací mohla konkurovat Rumcajsovi pouze ta u nádraží. A co se týče vojáčků, z kasáren pravidelně putovaly spojky s várnicemi, které po naplnění pivem spojky odnášely zpět přes autopark do kasina na jednotlivé roty.
Vyšenská hospoda U Rumcajse je na plánku vyznačena pomoci piktogramu znázorňujícímu pullitr.
V hojném počtu však výšenskou hospodu navštěvovali i krumlovští řemeslníci. Po skončení práce si vzali taxíka, ani se nemuseli převlékat z montérek, a vyrazili směr Vyšný. A to z podobného důvodu jako lampasáci. Vyšenská hospoda byla totiž daleko od veškerého turistického ruchu, a tak se zde jednak nepotkávali s davy turistů a jednak zde byly ceny nižší než v turisticky exponovaném centru Českého Krumlova. Prostě, kdo měl peníze, mohl se zde dekorum nedekorum zkoulovat do němoty bez ohledu na to, zda je v montérkách či důstojnické uniformě, aniž by byl na očích zvídavých turistů v okamžiku, kdy zvrací, protože to občas někdo vysloveně přehnal, a tak někdy došlo i na nějakou tu šavli. Úderem půlnoci si přespolní návštěvníci zavolali taxíka a nechali se odvézt domů do hajan.
Pravdou je, že se zde jednou za měsíc v rámci odpoledního setkání scházeli na kafe rovněž krumlovští taxikáři. Nesmíme zapomenout ani na místní občany včetně opilců jako byl Čáryfuk. Za Rumcajse tedy bývalo ve vyšenské hospodě plno a o zábavu či občasné konflikty zde nebývala nouze. Nezapomeňme, že kolem hospody vedly i turistické trasy směřující od Kleti do Českého Krumlova, takže běžně do ní zabloudil i nějaký ten pocestný. Za Franty Šestáka st. tedy teklo pivo a kořalky ve vyšenské hospodě proudem. Opačným směrem do Rumcajsovy kasírtašky pak stejným způsobem utržené peníze. Pravdou je, že i samotný Rumcajs se rád napil, a tak vyšenská hospoda byla běžně otevřena až do rána.
Než Rumcajs pověsil řemeslo hostinského na hřebík a následně pronajímal vyšenskou hospodu jiným provozovatelům, potkával se s ním Čáryfuk zejména v hospodě. Nezapomeňme, že právě v hospodě byl ještě za působení Rumcajse prvopočátek únosu Čáryfuka z Českých Budějovic do Prachatic. Potom se Čára potkával s Rumcajsem především u jeho domu, který si postavil kousek za prostřední zátočinou ve stráni situované k východu a jihu. Jelikož Rumcajsův dům byl v prudkém svahu, garáž byla inovativně vybudována v úrovni prvního patra a zajíždělo se do ní a vyjíždělo z ní na sousední afaltku přes ocelobetonovou lávku.
Jednou v zimě si to Čáryfuk vykračoval směrem ke svému obydlí. Tentokrát to výjimečně nebylo z hospody, jelikož ta byla dopoledne ještě zavřená, a tak se v ten čas vydal pro cigarety do obchodu. Samozřejmě, nezůstalo pouze u cigaret, ale v krámě vypil i dva lahváče. Čára spokojeně pochodoval do kopce, slunce svítilo, krystalky sněhu se třpytily a sníh mu křupal pod nohama. Za prostřední zátočinou potkal Rumcajse, jak vyjel autem z garáže a chystal se zavřít garážová vrata.
Normálně by se Čáryfuk dal s Rumcajsem do řeči. Ale ten den jaksi pospíchal. A tak ho pouze bodře pozdravil a pokračoval dál po zasněžené cestě k domovu. Zhruba v polovině cesty k Pavlíčkům uslyšel Rumcajsův výkřik: „Stůj, počkej!“ Otočil se a uviděl, jak Rumcajsovo auto pomalu jede po silnici z kopce a za ním běží Rumcajs, který však na ujeté silnici uklouzl po sněhu a spadl. Na svůj věk se však hbitě zvedl a běžel dál za autem s výkřikem: „Stůj, proboha, počkej,“ přičemž následně upadl na sněhu podruhé.
V první okamžik si Čáryfuk pomyslel, že s autem vyjel mladý Franta, tj. Rumcajsův syn, a Rumcajs mu chce ještě něco říct. Potom však s hrůzou zjistil, že auto jede z kopce po zasněžené vozovce samo bez řidiče. Jelikož Čára byl v podstatě dobrák od kosti, hlasitě zavolal: „Počkej, Rumcajsi, já ti ho chytím,“ a dlouhým čapím krokem vyběhl rovněž za autem. Když Rumcajs se zoufalou vidinou, že jeho auto nenávratně skončí u Franty Kneifla na dvorku, který byl v hloubce čtyř metrů pod úrovni silnice ohraničený kamenným tarasem, upadl po třetí, Čáryfuk ho v ten okamžik předběhl, a tak jako první uviděl, co se s ujetým autem stalo.
Franta Kneifl měl opěrnou zeď vyvýšenu zhruba o patnáct čísel nad terén mezi silnicí a dvorkem, aby mu do baráku netekla voda z okolních strání. Auto levým předním kolem přeskočilo tento obrubník a zde ukončilo svoji jízdu. Prostě zde uvízlo, aniž by došlo k jeho totální devastaci. Čára vítězoslavně zavolal na Rumcajse: „Je to dobrý. Auto je celý.“ Mezitím se na místo činu přibelhal i samotný Rumcajs a suše prohodil: „To jsme to, Čáro, vymňoukli.“
Jelikož na Čáru od mala sváděli i prohřešky, které neudělal či za ně nemohl, přičemž byl i za ně bit otcovým bejkovcem, byl Čáryfuk velmi háklivý na to, když jej někdo spojoval s něčím, za co nemohl. Proto Rumcajsovi rázně odvětil: „Kurňa, co jsem komu zase udělal? Za všechno může zase Čáryfuk. Ale já jsem, Franto, nic nevymňouk. To ty jsi nezatáh pořádně ruční brzdu.“ Rumcajs zkušeným okem bývalého střelmistra vyhodnotil, že oni dva s jeho Octavkou nic nezmůžou, a tak prohodil: „To se dneska k doktorovi nedostanu. Ale máš pravdu, Petře, dopadlo to na tu bídu dobře.“
Příhoda, kdy Čáryfuk honil s Rumcajsem jeho auto, které však nedohonili, měla definitivní konec až odpoledne, když se chlapi z okolních domů vrátili domů z práce. Prostě šest vyšenských siláků kontrolovaně přeneslo levé přední kolo přes obrubník a Rumcajsovo auto tak bylo opět pojízdné.
Toliko devatenáctá povídka z nekonečného příběhu o Čáryfukovi. Pro ty, kteří nezachytili ty předchozí povídky, tak ta osmnáct byla zveřejněna před týdnem pod názvem „Čáryfuk se vrací na scénu a hned vyráží na Kleť.“ Ve všech těch předchozích povídkách jsou pak postupně odkazy na všechny předcházející povídky
