Článek
Krkonoše jsou významným centrem letní a zimní turistiky. Avšak stejně jako ostatní česká a moravská pohoří nabízejí podmanivé kouzlo i na podzim. Navíc v mimosezónním období se zde sežene snáz ubytování a za nižší cenu. Krkonošské chodníky a chaty pak nejsou přeplněné. Zároveň nebývá problém sehnat místo na parkovišti. Ani autobusy nejsou narvané.
Jestliže v tomto ročním období není nouze o inverzní situace, potom dole v české kotlině může být pošmourno a návštěvník nejvyššího českého pohoří jedoucí např. lanovkou z Jánských Lázní na Černou horu může lkát, co tam nahoře v té psotě bude dělat, když je tak beznadějně zataženo. Potom lanovka přijede k předposlednímu sloupu a vše se jako mávnutím proutku změní na neskutečnou pohádku. Člověka zde nad hranicí inverzní oblačnosti přivítá nádherné azuro a na hřebenech na něj čeká prosluněný pobyt na podzimních horách.
S podzimem je zároveň spojen další fenomén. Začíná se totiž zbarvovat listí, kdy obzvláště za slunečního svitu lesy a stráně září barvami, a to nejen na horách. Pravidelné výlety do podzimních Krkonoš máme již po několik let spojeny s jednou prozaickou činností. Jelikož si každoročně do zelňáku nakládáme na zimu krouhané zelí, jezdíme si do Vysokého nad Jizerou pro vysocké zelí. Klasické vysocké zelí je specifické nejen svým špičatým tvarem, ale zejména pak svou jedinečné křehkostí a chutí, přičemž záznamy o pěstování jednoho z nejlepších zelí v ČR jsou již 350 let staré. A tak si odvážíme nejen 25 kg krouhaného zelí, ale i nějaké hlávky jak bílého, tak i červeného zelí, jakož i špičatou cibuli a zhruba 40 kg neprané mrkve na uskladnění na celou zimu.
Ranní výhled na podzimní okolí Rokytnice nad Jizerou od našeho ubytování
Povětšinou se jednalo o jednodenní návštěvu podzimních Krkonoš. V tom případě vyrazíme po ránu a večer se vracíme se zelím a další zeleninou, jakož i se zážitky z horské túry v okolí Rokytnice nad Jizerou nebo Pasek nad Jizerou či Rezku. Letos jsme spojili nákup zelí se dvoudenním pobytem v Rokytnici nad Jizerou. Prostě jsme s ohledem na datum zahájení prodeje vysockého zelí a předpověď počasí našli ve vhodném termínu vynikající ubytování s výhledem na protější svahy, jakož i horské partie nad Dvoračkami za 400,- Kč za osobu.
Mapa západních Krkonoš
A tak jsme letos v rámci nákupu zelí zvládli hned tři prosluněné túry. První dvě zhruba patnáctikilometrové s převýšením cca 600, resp. 500 m a poslední měla při odjezdu z Rokytnice charakter pětikilometrové procházky. Zdatnější turisti určitě zvládnou i delší výšlapy, ale pro mě to byla první větší zátěž po nedávné devastující neuroborelióze, kdy jsem v polovině letošního září měl problémy s tím se vůbec podepsat a kdy mě unavilo i deset minut obyčejné činnosti.
Základním cílem v okolí Rokytnice nad Jizerou jsou Dvoračky
První den jsme fascinováni barevnými svahy nad Rokytnicí vyrazili k jejímu hornímu konci. Odtud jsme si to namířili spíše otevřeným terénem po lukách a sjezdovkách, ale i horských cestách směrem ke Dvoračkám. Hned na první louce pod restaurací Pod Lipami jsme měli neskutečný zážitek. Ještě jsme nebyli ani v polovině posekané louky, když jsme zhruba ve 13 hodin zahlédli v její horní části, jak tam něco skáče. V prvním okamžiku mě napadlo, kde se tady vzal klokan. Při bližším pohledu se však ze skokana vyklubal statný lišák, který se zde několika opakovanými skoky snažil ulovit nějakého hraboše. Jak se odrážel ze zadních tlap do výšky a přední měl skrčené, aby se pomoci nich zmocnil loveného hraboše, na zlomek sekundy to byl „klokan“. Žena si zpočátku říkala, co je to za divnou srnu. Lišák pak po úspěšném lovu přeběhl louku směrem do blízkého lesíku.
Mapa okolí Rokytnice nad Jizerou
Možná si někdo řekne, proč jsme se na Dvoračky (1140 m n.m.) plahočili na krkonošské kyselo i po sjezdovkách. Prostě jsme chtěli jít, pokud možno, otevřeným terénem a do sytosti si v prosluněné přírodě užívat podzimních barev. Ale od Rokytnice směrem ke Dvoračkám si člověk nevybere. Tam čeká strmé převýšení prakticky vždy. Závěrečný úsek jsme absolvovali od Světlanky po horské asfaltce, přičemž zde je na vzdálenost 1,2 km k okraji lesa u Dvoraček převýšení 206 m. Tzn. záživné stoupání 17 % a podobné sousedním sjezdovkám. Navíc jsme při naší cestě spatřili, jak vlekaři na sjezdovce z Lysé hory již letos zasněžují.
První sníh v rámci zasněžování na sjezdovce z Lysé hory
Pokud si však odmyslíme počáteční sešup pod Dvoračkami, potom jsme nejméně strmou cestu směrem k Rokytnici zvolili pro návrat. Tj. červenou turistickou značku od Dvoraček směrem k Jablonci nad Jizerou. V případě, že je zde člověk autem, tato cesta se nabízí i jako nástupová pro túry směřující za Dvoračky. Např. k prameni Labe či Kotelními jámami na Mísečky. Samozřejmě pak zpět k autu, které lze obzvláště pak na podzim zaparkovat na parkovišti u autobusové zastávky pod Františkovem.
Opět na Dvoračky a tentokrát z Harrachova
Druhý den jsme opět vyrazili na Dvoračky, ale zcela jinou cestou, a to za využití linkového autobusu z Harrachova. Před jeho odjezdem jsme si stihli prohlédnout místní kostel sv. Michala i uvnitř, jelikož byl k našemu překvapení otevřen a přístupný tak veřejnosti. Díky tomu jsme zde mohli s ohledem na blížící se Dušičky zapálit svíčky se vzpomínkou na naše blízké. Z Harrachova vedou ke Dvoračkám dvě základní varianty. Delší po modré okolo Mumlavského vodopádu na hřeben k rozcestníku U Čtyř pánů a následně svahem Kotle sejít na Dvoračky. My jsme zvolili kratší, pozvolně stoupající variantu.
Rozcestník u Ručiček
Konkrétně po zelené údolím Ryzího potoka přes Rýžoviště nahoru na Ručičky (975 m n.m.) a odtud opět až na Dvoračky. Tedy přesně na Štumpovu boudu, jelikož na sousední Dvorské boudě stále probíhá rekonstrukce. Zde došlo i na borůvkové knedlíky. Tentokrát jsme to však vzali dolu sešupem po modré do údolí Huťského potoka, kolem Huťského vodopádu a následně s odbočkou přes louky a pastviny směrem k restauraci Pod Lipami. Lišáka jsme zde již nepotkali, ale jak jsme si zkracovali cestu přes pastvinu s mladými býky oběma se nám podařilo šlápnout do kravince. Mně více. A to kvůli tomu, že den předtím nás pivo na Dvoračkách neoslovilo, a tak jsme hledali zdroj jiné značky. A pravdou je, že jsme jej našli.
Dvorská a Štumpova bouda
Nádherné vyhlídky na okolí Rokytnice nad Jizerou poskytuje vrch Stráž
I když poslední den bylo po ránu zataženo, vyrazili jsme po snídani a sbalení věci do auta směrem k vyhlídkovému vrcholu Stráž (785 m n. m), kam jsme dorazili opět již za sluníčka. Zde je od roku 2021 přístupný komplex čtyř vyhlídek umístěných na skalních sucích a pojmenovaných podle postav rokytnického městského znaku: Liška, Medvěd, Ovce a Horník. Co se týče pohledu do okolní krajiny, návštěvníka uspokojí Liška, ze které je vidět na Rokytnici, okolní svahy a horské partie nad Dvoračkami včetně Lysé hory (1344 m n. m.) a již zmíněného Kotle, jakož i částečně směrem k Pasekám, a dále pak Horník s nádhernými výhledy směrem k Pasekám a Vysoké nad Jizerou. Medvěd se složitým výstupem a Ovce mají výhled zakrytý okolními stromy.
Pohled ze Stráže, konkrétně z vyhlídky Horník, směrem k Pasekám nad Jizerou
Jelikož vysocké zelí již intenzivně kvasí a je předpoklad, že až do jara budeme mít zásoby kysaného zelí, přičemž v souvislosti s jeho nákupem jsme si v okolí Rokytnice nad Jizerou užili tří nádherné podzimní dny, určitě se do této části Krkonoš znovu vrátíme. Svým ubytovatelům jsme dopředu avizovali, že máme zájem o návštěvu příští září, a to s ohledem na to, že zde bývá v okolních lesích plno hub.
Podzim se svými barvami však poskytuje velké zážitky nejen v Krkonoších. Jelikož z Prahy se našinec dostane autobusem do Krkonoš včetně Rokytnice nad Jizerou a zpět za jediný den a nemusí jet autem, přičemž má i v tomto případě k dispozici na šest hodin na túru, stačí si počkat na příznivou předpověď počasí. Ale podzimní zážitky nemusí člověk hledat v českých a moravských pohořích, jelikož podzim se svými barvami nás čeká i za našimi humny. A to obzvláště ve sluneční den. Jen prostě vyrazit.
