Článek
Průměrný starobní důchod dosáhl v letošním březnu 21 793 Kč. Tj. meziročně o 741 Kč více, přičemž na konci prvního čtvrtletí vyplácela ČSSZ přes 2,3 milionu starobních důchodů. K tomuto číslu je nutno připočítat ještě penze vyplácené přímo ministerstvy vnitra, obrany a spravedlnosti. Jestliže k 31. březnu 2021 byl průměrný důchod ve výši 15 351 Kč, potom za posledních pět let se zvýšil o 42 %, Takže převážná část tohoto navýšení jde k dobru vlády Petra Fialy. V současné době většina českých důchodců pobírá důchod v rozmezí 19 až 24 tisíc korun.
Někteří čeští důchodci jsou nespokojeni s výši svého důchodu
Část českých důchodců je však se svým důchodem nespokojena. Něco o tom vypovídá i dosavadní výsledek ankety v článku „Je dobře, že Babišova vláda nemá dost peněz na nehorázné uplácení důchodců“, kdy 10 dní po jeho zveřejnění, tj. k datu 7.5.2026, času 16:41 hod, odpovědělo na anketní otázku: „Považujete důchod ve výši průměrného důchodu za dostatečný pro zajištění běžných nákladů domácnosti?“ celkem 4 700 čtenářů, tj. 10,8 % z celkového počtu čtenářů. Z toho 68,2 % hlasujících odpovědělo NE, tzn. nepovažuje průměrný důchod za dostačující, a pouze 31,8 % odpovědělo ANO.
Tyto údaje však samy o sobě nevypovídají o případné nespokojenosti důchodců s výši penze, jelikož solidárně nebo naopak nesolidárně se do ankety mohly zapojit i osoby, které si říkají: „Mládí je pryč a do důchodu ještě daleko.“ Navíc řada penzistů sice mohla odpovědět na výše uvedenou otázku záporně, avšak v rámci své zodpovědnosti vůči budoucím generacím si na výši svého důchodu nestěžuje, jelikož si uvědomuje, že stát by neměl dělat dluhy na úkor našich vnoučat. A tak se buď tito důchodci uskromní nebo si do důchodu našetřili dostatečné rezervy, popřípadě si i v důchodovém věku aktivně něco přivydělávají či pobírají nějakou rentu, např. z pronájmu nemovitosti.
V každém případě je výsledek výše uvedené ankety diametrálně odlišný od srovnávací studie OECD, ze které vyplývá, že Česko společně s Polskem, Rumunskem a Španělskem patří mezi čtyři evropské země, kde státní penze v současné době pokrývá běžné náklady domácnosti. Z tohoto srovnání je sice zřejmé, že v řadě ekonomicky vyspělých zemí jsou důchody vyšší, ale v nich jsou vyšší i životní náklady.
Pokud tedy vezmeme do úvahy pouze průměrné důchody v nominálních hodnotách, potom na první pohled si na tom nejlépe stojí Lucembursko, Norsko a Dánsko. Avšak tyto země zároveň patří k těm nejdražším, což finančně zatěžuje tamější důchodce natolik, že musí životní náklady částečně pokrývat i z jiných zdrojů. K dobrému výsledku Česka v hodnocení OECD, ale i Polska přispělo, že velká část obyvatel v těchto zemích žije ve vlastní nemovitosti. To má mj. i pro české penzisty zásadní význam, neboť vlastnictví bytu či domu je pro ně tou největší záchranou před chudobou.
Každý důchodce by měl přistupovat k výši své penze realisticky
S ohledem na zmíněný výsledek ankety nejprve příklady pozitivního a realistického přístupu k výši vlastního důchodu. Herci a moderátorovi Pavlu Zedníčkovi byl před deseti lety přiznán důchod 10 140 Kč, který i po všech valorizacích je dnes stále pod úrovní průměrného důchodu. Avšak on sám to osobně bere s nadhledem. Jednak i jemu k zajištění života pomáhá, že s partnerkou žijí ve svém domku. Zejména pak je i ve svých 75 letech stále vitální a nadále věnuje moderátorské činnosti.
Realisticky a aktivně přistupuje ke své penzi ve věku 83 let i rocker Petr Janda, byť jako hlava rodiny se dvěma nezletilými dcerami konstatuje, že by jej jenom penze neuživila. Navíc Petr Janda ve svém vyjádření k výši důchodů uhodil hřebíček na hlavičku, když zmínil, že si v mnoha případech lidé mohou za nízké penze sami, protože v produktivním věku pracovali načerno nebo systém různě obcházeli, aby odváděli státu co nejméně peněz.
Z podrobného prostudování dostupných informací vyplývá, že si na svůj důchod nestěžoval ani již zemřelý herec a bavič Jiří Krampol. Ten ve svém vyjádření pouze věcně konstatoval, že za dvacet až pětadvacet tisíc člověk v Praze nevyžije. Obzvláště pak v centru, kde se v té době taková částka platila za nájem. Právě i on prakticky do konce svého života byl aktivní a zajišťoval si další příjmy pomoci vystoupení po celé republice.
Já osobně si realisticky uvědomuji, proč nemám důchod o dva až tři tisíce vyšší a jsem s důchodem v průměrné výši spokojen
Jelikož si jako puntičkář vedu od roku 2016 v Excelu osobní účetnictví, svůj názor, že důchod ve výši průměrného důchodu postačuje k zajištění běžných nákladů, opírám o své účetní údaje, jelikož povětšinou převádím nevyčerpané přebytky do následujícího měsíce, abych je zcela nebo částečně použil na cestování či koncem roku na vánoční dárky, resp. v souvislosti s provozem auta.
K upřesnění svého názoru uvádím, že jsem příjemcem důchodu v průměrné výši, kdy se mi důchod po několika valorizacích překlopil z lehce nadprůměrného nepatrně pod průměr. Aktuálně činí 99,5 % průměrné hodnoty. Přitom jsem si velmi dobře vědom, proč nemám důchod o dva až tři tisíce vyšší. Mj. k tomu přispělo i to, že nějaké období kolem roku 2000 jsem v tíživé situaci přistoupil na podmínku zaměstnavatele, kdy jsem polovinu výplaty dostával oficiálně a druhou polovinu mimo výplatní pásku.
Jelikož následovalo ještě těžší období, ze kterého jsem se potom z nejhoršího vyhrabával dalších šest let, jsem vděčný a spokojený, že beru důchod v průměrné výši, jelikož kdybych se nevyhrabal z životního marastu, mohl jsem dopadnout neskonale hůř. V souvislosti s tím si vždy vzpomenu na dědu, který byl celý život vrchním zahradníkem ovocných školek u Kinských a který měl poté, co mu v roce 1953 znehodnotila celoživotní úspory měnová reforma, důchod 400 Kč v době, kdy byla běžná výplata zhruba 1500 Kč. A navíc nás vyhnali z domku, který měl děda k dispozici od Kinských, jelikož ten spadal pod jejich znárodněný velkostatek. Oproti němu bych si byl dnes schopen pořídit z důchodu například šestkrát a v akci až osmkrát více lahvové desítky.
Pravdou je, že se mi po tři roky daří přivydělat si zhruba tři až pět tisíc měsíčně psaním článků na Medium, za čímž je však ukryto mnoho hodin práce a úsilí. Navíc je to trochu taková loterie. S nějakým článkem se „mazlím“ několik dní a pak na provizích dostanu pět korun. Jiný „vymlasknu“ za tři hodiny a radost se dostaví, jelikož provize je o dva až tři řády vyšší. Takže závěrem k otázce pokrytí běžných nákladů uvádím, že žiji s partnerkou v rodinném domě, tzn. nemusíme platit nájem a máme na běžné náklady dva důchody, kdy navíc nám rozpočet zlepšuje i chov slepic a králíků, jakož i vypěstování nějaké zeleniny (rajčata, celer, česnek, pórek, fazole, hlávkový salát a pod) a ovoce (zejména jablka a rybíz) na malé zahrádce.
Protože jsem se naučil v životě pořizovat si pouze to, na co mám příjem, jsem důsledným zastáncem názoru, že považuji za neskutečnou hanbu, když narůstající dluhy našeho státu budou muset za nás splácet naše vnoučata. A tak ani náhodou nejsem příznivcem nezodpovědného navyšování důchodů. Takže Babišův předvolební úplatek v roce 2021, tj. mimořádný příspěvek k důchodu ve výši 5 000 Kč, jsem ihned po obdržení odvezl v celé výši do nejbližšího Klokánku. Patřím tedy k těm důchodcům, které si populista Babiš nezíská ani upatlanými koblihami ani žádnými finančními úplatky.
Veškerá sláva polní tráva, neboť na základě slávy se důchody nepřiznávají
Jako důchodové plačky jsou mediálně, jakož i zprostředkovaně prostým lidem v podhradí vnímány zpěvačka Helena Vondráčková a herečky Jaroslava Obermaierová a Veronika Žilková. Helena Vondráčková je taková sudička, avšak ne ta pohádková, která novorozencům předpovídá jejich budoucnost. Prostě, na základě jejího přístupu k životu by bylo možno parafrázovat název knihy Zdeňka Galušky Slovácko sa súdí na Řitka se soudí.
Slatiňanská rodačka je totiž profláklá žalobami na stát, tisk, novináře, hudební kritiky, Martu Kubišovou, rozhlasové stanice, ale i na podpis Anticharty či svého rodného bratra. A někdy šlo i o miliony, když například v roce 2011 neúspěšně požadovala po státu 14 milionů, že nečinně přihlížel útokům bulvárních časopisů. Tentýž rok se opět neúspěšně soudila s rozhlasovými stanicemi, že málo hrají její písničky. Hlava to občas nebere a pak se člověku honí hlavou myšlenky o hamižnosti.
Není tedy divu, že se Helena Vondráčková soudila i o výši svého důchodu. Soud jí dal částečně za pravdu, když jí ČSSZ musela po upřesnění odpracovaných let doplatit 817 531 Kč, avšak její důchod, který měl na základě zveřejněných údajů vloni činit necelých 19 tisíc, jí nezvýšil a dochází tak nadále pouze k jeho valorizaci. Odborníci na výpočet důchodů by možná lépe vysvětlili, že o výši důchodu nerozhoduje sláva či množství peněz odvedených na daní z příjmů, ale na základě zákonem stanoveného algoritmu a pravidel je rozhodující výše odvedených peněz na sociální pojištění a počet prokazatelně odpracovaných let.
Dalším hlasitým kritikem výše důchodu je věčně nespokojená herečka a neúnavná podporovatelka bolševických ideálů Jaroslava Obermaierová. Jestliže jí před léty vyměřili důchod v podobné výši jako Čmáňovi, který vše bere s úsměvem od ucha k uchu s nadhledem, Obermaierová je jiného ražení. Avšak opět brečí na špatném hrobě. Jestliže v minulosti platilo, že si umělci či sportovci nemuseli platit sociální pojištění, tak to nedělala ani ona, takže nebylo z čeho důchod vyměřit.
Co se týče nespokojenosti s výši přiznaného důchodu, je bezesporu třetí v řadě do party plaček nad špatným hrobem herečka Veronika Žilková. I ta se již přesvědčila o tom, že ani skutečnost, že patří dlouhodobě k nejobsazovanějším českým herečkám a ani to, že hrála v desítkách filmů a seriálů nemá vliv na výši jejího starobního důchodu. Takže na téma naříkajících celebrit již pouze závěrem, že za jejich nízkými důchody pravděpodobně stojí na jedné straně nižší úroveň finanční gramotnosti a na straně druhé liché očekávání, že důchod se přiděluje na základě jejich slávy a nikolivěk podle evidence a výše odvodů.
I v komentářích k výše uvedenému článku se objevila nespokojenost s výši důchodu
K článku „Je dobře, že Babišova vláda nemá dost peněz na nehorázné uplácení důchodců“ bylo dosud zveřejněno 1017 komentářů. I v řadě z nich je vyjádřena osobní nespokojenost s výši starobní penze. V některých jsou pak i výpady proti mně jakožto autorovi, přičemž někteří diskutující ani nepostřehli, že jsem ve věku 71 let důchodce, který je na jedné straně spokojený se svou penzí v průměrné výši a který na straně druhé má obavy z nehorázného zadlužování našich vnoučat.
Osobně jsem však s výsledky diskuze spokojen až mile překvapen. Celkem 46 % komentářů bylo totiž vyhodnoceno, že čtenáři v nich kriticky pohlíželi na populistické sliby týkající se důchodů. Tyto komentáře kritizují politické sliby, které nejsou finančně kryté a slouží spíše jako nástroj politického marketingu. Lidé v nich vyjadřují obavy, že tyto sliby povedou k prohlubování dluhu a nejsou dlouhodobě udržitelné. Tím z mého pohledu článek splnil svůj účel na výtečnou.
V souvislosti s tím dalších 18 % komentářů vyslovilo obavy, že současný důchodový systém je neudržitelný bez reforem. Diskutující se ve svých komentářích obávají, že beze změn důchodového systému budou budoucí generace zatíženy vyššími daněmi nebo omezením výdajů. V dalších 13 % komentářů si pak čtenáři vzali na paškál rozpočtovou politiku, a to jak současné vlády, tak i té předchozí. Lidé vyjadřují nespokojenost s tím, jak jsou veřejné finance spravovány, a volají po vyrovnaných rozpočtech.
Anketa
Ve 23 % komentářů diskuze odhalila rozdíly mezi generacemi v pohledu na důchody a finanční zabezpečení. Starší generace často zdůrazňovaly svou zodpovědnost a své finanční příspěvky do systému, zatímco mladší generace vyjadřovaly obavy o svou budoucnost a zadlužení. Není rovněž divu, že právě v tomto segmentů komentářů zaznělo nejvíce projevů osobní nespokojenosti s výši starobního důchodu.
Pojem nehorázné uplácení důchodců měl směřovat do svědomí těch, co volili populistické sliby hnutí ANO
Osobně mě v diskuzi zároveň zaujaly projevy nevole s použitím termínu „nehorázné uplácení důchodců“. Ten jsem prvotně opřel o skutečnost, že ve věkové kategorii 65+ volilo 54 % voličů a ve věkové kategorii 75+ pak 56 % voličů populistické hnutí ANO. Přičemž jsem vzal do úvahy i to, že z Babiše coby původně rozpočtově odpovědného politika učinilo rozhazovačného populistu okopírování německých zkušeností, že o výsledku voleb rozhoduje to, komu se podaří ve volbách získat na svou stranu většinu penzistů. Německé zkušenosti hovoří o tom, že volby vyhraje ten, kdo získá více jak 40 % voličů z řad penzistů. Takže nesouhlas některých diskutujících, pravděpodobně penzistů, beru v tomto směru tak, že mohlo být zasaženo jejich svědomí.
Samozřejmě úplatkářský charakter mělo i oněch pět tisíc v souvislosti s volbami v roce 2021, které jsem do haléře odevzdal potřebnějším, tj. dětem v nejbližším Klokánku. Obdobně budu například postupovat i v případě slibované slevy na jízdném pro důchodce, tj. ze současných 50 % na 25 %. Jelikož si vedu osobní účetnictví, tak nebudu mít žádný problém každý měsíc poskytnout úplatkářské navýšení slevy na jízdném potřebnějším. Například neziskovým organizacím.
Obzvláště v případě nás důchodců je na každém z nás a našem svědomí, zda dáme hlasy populistickým slibům, které povedou k nehoráznému zadlužení našich vnoučat. Pravdou je, že nespokojenost se starobním důchodem obecně roste s výši příjmu v aktivním životě, obzvláště pak, pokud dotyční nemysleli na zadní kolečka a například spoléhali na to, že výše důchodů bude v budoucnu stanovena na základě jejich slávy.
Nechceme koblihy, vzkázaly seniorky Babišovi. Ten prozradil, s kým chce a nechce mluvit
