Článek
Jelikož pro většinu Vánoce ztratily původní charakter a staly se z nich svátky spojené s přejídáním a dáváním dárků, občas člověk najde pod stromečkem nějaký ten nechtěný dárek. Pro nás při minulých vánočních svátcích byly spíše nechtěným dárkem dva lístky na červnové vystoupení talkshow „7 pádů Honzy Dědka“. Darovanému koni však na zuby nehleď.
V tomto duchu jsme spíše ze slušnosti k dárcům a pod jejich dohledem vyrazili na výletní vystoupení rádoby zábavné talkshow „7 pádů Honzy Dědka“. Naše obavy se naplnily. Až na pár světlých okamžiků bezezbytku. Pro celkové zhodnocení naší účasti na této rádoby talkshow pravděpodobně nejvýstižnější myšlenky nabízí český klasik Jaroslav Hašek ve své povídce Reelní podnik. Ocitujme jednu za všechny: „Lidi jsou volové, čím větší pitomost nebo hloupost, tím více lidí sáhne do kapsy, aby se také mohli podívat.“
Podstatou Haškova Reelního podniku tedy bylo nalákat důvěřivé občany, aby se za lidové vstupné dvaceti haléřů šli podívat na nějakou hovadinu. Vrcholem Reelního podniku pravděpodobně byla nabídka překvapení v uzavřeném stanu. Prostě, když dychtivý divák po odevzdání vstupného vstoupil do zatemněného stanu, dostal od najatého zápasníka pořádnou facku a než se stačil ve tmě vzpamatovat, silné paže zápasníka jej vyhodily ven ze stanu zadním vchodem. Někteří byli z této atrakce natolik překvapeni, že obětovali dalších dvacet haléřů, aby se šli přesvědčit, že slibované překvapení přece nemůže spočívat pouze ve facce a neurvalém vyhození ven ze stanu. Spočívalo. Ke škodě nevěřících Tomášů.
V případě vyletní produkce „7 pádů Honzy Dědka“ se nejednalo o lidové vstupné. V nejlepším případě by bylo možno považovat vstupné ve výši 590,- Kč za obvyklé, jelikož za obdobnou cenu mohli zájemci v té samé době navštívit divadelní představení na Kunětické hoře či koncert Raduzy. Tj. skutečná kulturní představení, a nikoliv zlatokopeckou imitaci zábavného pořadu naplňující odkaz Haškova Reelního podniku. Tj. pomoci až neskutečné zhovadilosti vytáhnout z kapsy dychtivých diváků co největší obnos.
Konkrétně našeho vystoupení se mohlo odhadem zúčastnit zhruba 1000 až 1500 diváků. Bylo by však značně zjednodušující konstatovat, že 600 až 900 tisíc Kč za vstupné shrábli pouze účinkující. Neboť zajisté značná část vstupného skončila na účtu pořádající agentury VM ART production s.r.o. Tato agentura má ve svém portfoliu širokou nabídku kulturních pořadů. Od Lucie Bílé až po divadelní vystoupení.
V našem případě kromě toho, že uhradila nájem uzavřené části zámecké zahrady, musela na své náklady zajistit podium včetně ozvučení, zázemí pro účinkující a židli pro každého diváka. Dále něco padne na mzdy zaměstnanců a zejména pak její podnikatelská činnost musí zajistit finanční přínos vlastníkovi této agentury, tj. spíše neznámému hudebníkovi a zpěvákovi Michalu Kindlovi. Skutečnou ekonomiku pořádající agentury však nelze zjistit, jelikož neplní svoji zákonnou povinnost a neohlašuje v obchodním rejstříku svoji účetní uzávěrku. Naposledy vykázala za rok 2017 nepatrnou ztrátu.
Vstupné 590,- Kč představuje zjištěné letošní maximum za „7 pádů Honzy Dědka“. Za tuto cenu pořádala minimálně v jednom případě i agentura LECCOS.TV s.r.o. Ta pořádá talkshow „7 pádů Honzy Dědka“ od konce srpna i ve Švandově divadle, přičemž cena vstupenek bude v rozmezí od 210 do 470 korun. Podstatné je, že za agenturou LECCOS.TV s.r.o. se skrývá jako producent samotný Jan Dědek se základním kapitálem 10 000 Kč. Tzn. skutečně společnost s ručením velmi omezeným. Opět taktéž nelze nahlédnout do ekonomiky ani této agentury, jelikož naposledy vykázala v obchodním rejstříku ve výsledovce za rok 2017 zcela zanedbatelný zisk, byť prokazatelně nadále vyvíjí svoji podnikatelskou činnost a dle zákona by měla mít zveřejněny výsledky hospodaření minimálně až do roku 2022.
Neprůhlednost ekonomiky obou kulturních agentur jednak vzbuzuje podezření, co se s penězi za vstupné děje. Tzn., zda jsou řádně plněny daňové povinnosti. Dále lze jen stěží odhadnout, kolik přistane na účet jednotlivých protagonistů za jejich půlhodinovou „kulturní onanii“. V našem případě se této role zhostili zejména Tomáš Matonoha a Veronika Žilková. Dalším účinkujícím byl herec Robert Jašków (čti Jaškův). Rozhodně to však účinkující zadarmo nedělají.
Přitom pouze půlhodina Roberta Jaškówa snesla poněkud přísnější měřítka s jeho líčením, jak získává při koupi slevu, resp. objasněním, jak postupně zjistil, že v Polsku má hned dvoje nevlastní sourozence. Tomáš Matonoha částečně obstál vytvořením veršů na sedm slov a téma básně zadaných diváky. Jinak z jeho vystoupení zračilo, že je častým účinkujícím zájezdní produkce „7 pádů Honzy Dědka“. Moderátor pořadu Honza Dědek mu totiž neustále skákal do řeči, když pravděpodobně ze znalosti životních příběhu Tomáše Matonohy jej neustále doplňoval, resp. mu napovídal.
Vrcholem kulturního zoufalství byla půlhodinka Veroniky Žilkové. Ta jednak vylíčila, jak v roli influencerky, resp. účasti v reklamách vydělává na hlouposti lidí. Dále barvitě předhodila divákům příběh, jak na ní jednou vyrukoval v roli sexuálního loudila Karel Gott. Zejména pak se soustředila na to, aby si svůj mrzký honorář zasloužila použitím sprostých slov včetně vulgárního označení pánského a ženského přirození. Prostě vystupování hodné servírky zaplivané restaurace čtvrté cenové kategorie. Není divu, že někteří diváci při jejím vystoupení prostě odešli.
Tímto se dostáváme k samotnému Honzovi Dědkovi. K jeho osobě lze na internetu dohledat toliko různých profesí, že to bezezbytku stačí k naplnění staročeského rčení: „Devatero řemesel a desátá bída.“ Onou desátou bídou je bezesporu moderování talkshow „7 pádů Honzy Dědka“. Pravdou je, že ani samotný Honza Dědka se za moderátora nepovažuje a své vystupování v tomto pořadu hodnotí tak, že pouze zve hosty, aby dělali srandu. Dost málo muziky za tolik peněz. Pravdou je, že Honza Dědek se svým „reelním podnikem“ tahá z lidí peníze již od roku 2011, kdy prvními účinkujícími byli hudebník Jaroslav Uhlíř, pornoherečka Tarra White a tehdy začínající písničkář Tomáš Klus.
Coby absolvent SPŠ stavební tak dle slovníku cizích slov naplňuje význam slova diletant. Tj. člověka, který vykonává určitou činnost bez formálního odborného vzdělání. Byznys je však byznys, a tak hlavně, když to sype. A hlavně, když se najde dostatek lidí ochotných za předváděné zhovadilosti platit. Chtít tedy po Honzovi Dědkovi alespoň nějaké charisma či moderátorský ostrovtip, to by bylo asi moc. Osobně si myslím, že jeho kšandy vyzařují o dva řády větší charisma, než on sám osobně. Holt, se mu podařilo najít v rámci zábavného byznysu skulinu, že u významné části populace lze prezentovat jako talkshow předvádění dopředu připravených nejapných scének. A bude tomu tak i nadále, pokud lidi budou ochotni za to platit.
Je asi pravdou, že se obdobná pokleslá zábava řadě lidí líbí. Alespoň soudě podle reakce jednoho diváka před námi, kterého obzvláště každé sprosté slovo uvádělo do neskutečné extáze. Pozitivně se při skončení vyjadřovali i okolo jdoucí diváci. Zajisté se jednalo i o upřímné hodnocení, jelikož patřili mezi konzumenty jednoduché zábavy. Proti gustu žádný dišputát. Otázkou však s ohledem na Haškovu povídku Reelní podnik je, zda mezi nimi nebyli i tací, co si nebyli ochotni přiznat, že za takovou zhovadilost dali 590 korun. My osobně doufáme, že o letošních Vánocích obdobný nechtěný dárek nedostaneme.
Na otázku, co lidem na talkshow „7 pádů Honzy Dědka“ může líbit, jsem odpověděl, že je to obdobné, jako když lidi volili Miloše Zemana a dnes Andreje Babiše. Holt, někomu stačí jednoduchá či spíše bezduchá kultura a řadě dalších pak jednoduchá populistická řešení. Pravdou je, že Honza Dědek se svojí talkshow začínal s několika desítkami diváků a dnes jich má statisíce. Inu, tristní doklad naší kulturnosti.
