Článek
I třetí díl seriálu Sedm schodů k moci se nadále odehrává ve stínu tzv. toskánské aféry. Ta byla skutečnou součástí reálné české politiky. Avšak diváci by neměli opomenout, že samotný seriál je fikcí, byť inspirovanou skutečnými událostmi. Proto je bezpředmětné přemýšlet nad každou seriálovou postavou, jakého skutečného politického činovníka má představovat.
Premiér Dub na tiskové konferenci bezprostředně po toskánském setkání s podnikateli a lobbisty prohlásil, že se tak stalo náhodou. Jak jinak.
Údělem každého vrcholového politika je mj. schopnost předstoupit před novináře i v nepříjemné situaci a předložit jim a jejich prostřednictvím i veřejnosti nějakou, alespoň na oko důvěryhodnou verzi mající často podobu výmluvy hodnou žáka pátého ročníku zvláštní školy. Premiérovi Dubovi poté, co jej „dotěrní a vlezlí“ novináři nachytali v Toskánsku v nedbalkách či spíše bez nich, nezbývalo tedy než na tiskové konferenci prohlásit, že v průběhu jeho dovolené byli zcela čirou náhodou na dovolené v nedalekých toskánských letoviscích i čeští oligarchové a lobbisti.
Na hrubý pytel hrubá záplata.
Jestliže již ve druhém dílu seriálu nám Anna Malá předvedla faleš a podpásovou intriku vůči své kolegyni, aby získala její lepší místo, potom ve třetím dílu si osvojila za pomoci bulvárního novináře Krčky i bezostyšné vydírání. A to hned v několika případech. Novinář Krčka zároveň ve třetím dílu prezentoval svoje profesionální krédo slovy: „Na svini platí být větší svině.“ My, staročeši to známe i v podobě přísloví: „Na hrubý pytel hrubá záplata!“, popřípadě pokud bychom zůstali u toho vepřového dobytku tak ve verzi: „Na každou svini se vaří voda!“
Jinak třetí díl přinesl další ukázky všudypřítomného lobbingu, jakož i sexuální predaci ze strany politických exponentů. A to konkrétně v podání asistenta poslance Hadraby. Veškeré nekalé praktiky včetně Anny Malé byly prováděny bez jakýchkoliv výčitek svědomí a uzardění s cílem získat osobní prospěch. Pokud pro někoho třetí díl neměl spád jako předchozí díly, já osobně jej vnímám jako oslí můstek přechodu Anny Malé do hájemství ministra kultury Vichra.
Dále je nutno vzít v patrnost, že seriál Sedm schodů k moci není pouze fiktivní zpracování chování ministrů a dalších politiků, ale že v podstatě vypovídá o příslušné době a podává obraz i o nás samotných. V souvislosti s tím bylo předchozí pojednání o druhém dílu doplněno i dvěma anketami. První byla zaměřena na problematiku běžné korupce, jež je součástí našich životů. A druhá pak byla věnována nekalým praktikám v rámci života obyčejných lidí. Každý se může při aktuálním otevření článku přesvědčit, jaký je stav hlasování. Zajímavé je, že počet hlasujících se prakticky ustálil hned po prvním dnu. Stejně tak bylo každý den přibližně stejné procentuální rozvrstvení jednotlivých odpovědí.
V případě korupční otázky došlo k ustálenému zastoupení odpovídajících na zhruba 3,5 % z celkového počtu čtenářů, kdežto v případě druhé anketní otázky to bylo přibližně 2,5 %. S ohledem na procentuální zastoupení jednotlivých odpovědí je nutno vnímat významnou převahu kladných odpovědí, že tedy v prvním případě čtenáři nebyly účastníky korupčního jednání (ca 75 až 77 %) a v rámci druhé ankety, že se nikdy nesklonili v rámci mezilidských vztahů k nekalým praktikám (ca 81 až 82 %).
Je však na místě svým způsobem ocenit i odpovědi těch zbývajících účastníků obou anket, jelikož ty dokladují, že korupční jednání je součástí našich životů nebo, že dokážeme v mezilidských vztazích použít i různé nekalé praktiky. V souvislosti s tím nelze pominout, jak dopadli na ministerstvu spravedlnosti a ministerstvu doprava dva oznamovatelé protiprávního či korupčního jednání. Vše zůstalo při starém, ale oběma oznamovatelům zrušili za pomoci vlády místa.
Ve třetím dílu tedy nenávratně odstartoval strmý vzestup Anny Malé k politickým výšinám. Pěkně jeden schod po druhém, přičemž ve třetím díle využila jako výtah k moci poněkud infantilního poslance Vladimíra Hadrabu. Vzhledem k tomu, že seriál je fikcí, je zbytečné přemýšlet, který skutečný poslanec se ukrývá za postavou poslance Hadraby.
Spíše je nutné vnímat postavu poslance Hadraby jako symbol doby, že se do parlamentu dostávali i zástupci lidu, kteří v soukromém, ale i politickém životě byli v područí někoho jiného (poslancova matka, poslancův bratranec coby jeho asistent). Prostě pouhé loutky klátící se ve větru ze strany na stranu a nevěda proč. A pro poslance Hadrabu to skončilo naprostým fiaskem, když se pokusil svoje infantilní postavení nahradit samostatným rozhodováním a jednáním.
Proti protřelým praktikám však neměl sebemenší šanci. Svým naivním jednáním se tak dostal do neudržitelné situace, v důsledku které rezignoval na svůj poslanecký mandát. Ze zdravotních důvodů. Opět jak jinak. Navíc při odchodu z poslanecké sněmovny dostal výchovný pohlavek od bývalé kolegyně, proti které rozpoutal prostřednictvím její dcery hanebné intriky s cílem zajistit její hlasování v režii představ lobbistů.
V okamžiku svého nenávratného pádu přestal být pro kariéristku Annu Malou zajímavý, jelikož již nebyl schopen plnit roli výtahu k moci. Není proto divu, že jej ihned odhodila. Podobně jako se odhazuje použitý prezervativ. Pro Annu Malou představoval poslanec Hadraba pouze první schod k moci. I takto je třeba vnímat postavu poslance Hadraby. Tedy jako symbol prvního stupínku k moci pro Annu Malou. Jako schod pouze na jednou použití. Hadrabův pád se však dotkl i samotné Anny Malé. Ta ale již v rámci svých intrik a bezohledného vydírání nashromáždila dostatek kompromitujících údajů proti své nadřízené. Tj. proti osobě, která jí chtěla vyhodit z poslanecké kantýny. A použila je ve svém zájmu v ten správný okamžik.
Vítězoslavný odchod Anny Malé z parlamentní budovy v samotném závěru třetího dílu dával na vědomí, jak pomocí ministra kultury Vichra skutečně dopadl souboj mezi Annou Malou s její nadřízenou. Zejména pak vítězoslavný pohled Anny Malé ozřejmoval, že ve čtvrtém dílu pravděpodobně bude druhým schodem k moci její přestup do týmu ministra kultury Vichra. Někdo se může podivovat, proč budoucímu premiérovi byla prozatím předurčena nevýznamná pozice ministra kultury. Osobně to vnímám jako další symbol doby. Tj. symbol svědčící o nízké politické kultuře. Takže mě osobně neirituje, že Vichr je pouhým ministrem kultury a není ministrem vnitra či ministrem financí.
Jelikož patřím mezi ty diváky, kteří v neděli večer poctivě čekají na vysílání každého dalšího dílu, jsem svým způsobem napjatý, zda ve čtvrtém dílu bude v neděli 18. února již toskánská aféra ukončena pádem Dubovy vlády. Tzn., zda se pro Annu Malou otevře brána vedoucí k mocenskému vrcholu.
