Článek
Na Silvestra dodržujeme dvě tradice. Uvařit ovar, který pak tvoří hlavní součást silvestrovské večeře. Silvestrovský ovar se následně z části transformuje v novoroční boršč a sulc. Holt naše opotřebované klouby vědí, po čem touží. Další tradicí na závěr roku je silvestrovský výlet. Povětšinou se jedná o pochod v rozmezí dvanácti až dvaceti kilometrů pokaždé v jiném místě, přičemž konkrétní možnosti, kam vyrazit na silvestrovský pochod, zásadním způsobem limituje omezení veřejné dopravy ve večerních hodinách, neboť cílem je dostat se po jeho absolvování domů.
I když preferujeme výlety do lokalit, které nejsou turisticky exponované, letos došlo na silvestrovskou Prahu. Tento záměr v nás zrál již delší dobu, až letos uzrál. Rozhodnutí zásadním způsobem ovlivnil náš zájem navštívit v Jízdárně Pražského hradu výstavu VLTAVA slavná & splavná, která zde probíhala od 5. září 2025 do 4. ledna 2026 a mimo jiné připomínala 150. výročí od prvního uvedení symfonické básně Bedřicha Smetany Vltava. Takže v průběhu přípravy silvestrovského výletu nám k její návštěvě již zbývalo několik dní.
Mapa okolí Pražského hradu
Jelikož čas reálného příjezdu do Prahy byl v 10:30 hod, a naopak zpět domů jsme museli odjet z pražského Hlavního nádraží mezi šestnáctou a sedmnáctou hodinou, potom jsme pro plánování tohoto výletu museli vzít v potaz, že na zmíněné výstavě strávíme minimálně dvě hodiny, jakož i to, že v místech pražských turistických lákadel, jako je Pražský hrad, Malá Strana, Karlův most, Staroměstské a Václavské náměstí, bude obzvláště pak na Silvestra plno lidí. Tzn. museli jsme počítat s tím, že se místy budeme pohybovat vysloveně loudavě s neprostupným davem turistů. Takže na prohlídky dalších pražských památek a pamětihodností se zastávkou v kavárně nám reálně zbývaly dvě hodiny. Maximálně dvě a půl hodiny.
Praha nabízí celou řadu památek a pamětihodností, a to i s bezplatným vstupem
Z tohoto důvodu jsme do itineráře svého posledního silvestrovského výletu nezařadili Anežský klášter, Židovskou radnici a synagogy na Josefově a kostel Panny Marie Vítězné na Malé Straně se soškou Pražského Jezulátka a výstavou betlémů z různých zemí světa, jakož i různé pražské galerie, do kterých je vstup zdarma nebo dobrovolný. Mezi ně patří: Galerie Lapidárium (barokní sochy významných mistrů, historická „graffiti“ i současné výtvarné umění); Galerie Rudolfinum (současné české a zahraniční umění); Galerie Kooperativy (sbírky českých děl 18., 19. a 20. století); Galerie České televize (expozice „Telka slaví 70“); Galerie Vinohradská 12 (historická expozici vývoje rozhlasového vysílání i různé výstavy uměleckých děl).
Zajímavé výstavy s bezplatným vstupem nabízí pro veřejnost i Česká národní banka, kde lze navštívit expozice „Za měnou“ a „Lidé a peníze“. Návštěvnické centrum ČNB je otevřeno od úterý do soboty, avšak vzhledem k omezené kapacitě je třeba si zarezervovat návštěvu na konkrétní čas. Od dubna do října jsou každou sobotu volně přístupné vybrané prostory Valdštejnského paláce, který slouží jako sídlo Senátu. V tomto významném barokním komplexu s bohatou historií a uměleckými díly lze každý poslední pátek v měsíci absolvovat komentované prohlídky. Tímto výčet pražských památek, pamětihodností a výstav nekončí.
Ve stověžaté Praze je tolik památek, pamětihodností a zajímavostí, že i za několik málo hodin lze jich spatřit či navštívit celou řadu
S ohledem na časové omezení jsme po příjezdu do Prahy využili služeb metra a z Hlavního nádraží jsme přejeli do stanice Malostranská. Jelikož oba spadáme do kategorie 65+, přepravovali jsme se na občanku, tj. bezplatně. Prakticky ihned po vystoupení ze stanice metra jsme se mohli kochat pohledem na pražské památky.
Pohled na Prahu ze Starých zámeckých schodů
S davem individuálních návštěvníků či výprav vedených průvodci jsme vyrazili k Pražskému hradu po Starých zámeckých schodech. Již zde byly výhledy na Prahu směrem k jejímu centru. Nejlepší výhled pak byl na začátku Jiřské ulice. Na něj jsme si museli chvilku počkat, až se uvolní místo u hradeb. Do areálu Pražského hradu jsme se dostali stráženým průchodem pod Černou věží a pokračovali jsme dále Jiřskou ulicí k historické budově Rožmberského paláce, kde v minulosti sídlil Ústav šlechtičen.
Zde jsme se na chvíli ohřáli při neplánované prohlídce výstavy Dary pro prezidenta z daleka i blízka prezentující protokolární dary předané na Pražském hradě současnému českému prezidentovi Petru Pavlovi. Výstava zahrnuje předměty vysoké řemeslné a umělecké hodnoty, ale i dárky osobního rázu, například dětské obrázky s upřímným poselstvím. Někoho zde mohla zaujmout zlatá medaile z vítězného mistrovství světa v ledním hokeji konaného v roce 2024 v České republice a či dres kapitána vítězného mužstva Romana Červenky. Mne osobně zde zaujal nejvíce dar od filipínského prezidenta, tj. kámen se stříbrným stromem a domečkem na větvi. Teprve až po návratu domů jsme se z internetu dozvěděli, že jsme tuto výstavu neplánovaně navštívili v poslední den jejího konání.
Některé exponáty z výstavy Dary pro prezidenta z daleka a blízka
Po prohlídce této výstavy jsme se dostali kolem baziliky sv. Jiří ke klenotu české historie a státnosti, tj. ke katedrále sv. Víta. I když je všeobecně známá pod tímto názvem, její celý název zní katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Zde, ale i u dalších objektů Pražského hradu se vinuly fronty návštěvníků čekajících na vstup. My jsme se však promotali přes jednotlivá hradní nádvoří až k Prašnému mostu a přes něj pak k budově Jízdárny Pražského hradu.
Stěžejním bodem našeho silvestrovského výletu byla výstava VLTAVA slavná & splavná
Zde následoval zlatý hřeb loňského silvestrovského výletu. Po zaplacení vstupného jsme se dvě hodiny věnovali prohlídce výstavy VLTAVA slavná & splavná. Na této výstavě bylo vidět více jak čtyři sta exponátů. Minulý čas je ve vztahu na místě, jelikož končila 4. ledna. Ke spatření byly nejen obrazy a sochy inspirované ikonickou českou řekou, ale i literární památky a rozličné archivní dokumenty, jakož i přírodní památky, jako jsou jedinečné vltavíny a různá technická díla spojená s Vltavou. Mezi exponáty pravděpodobně převládaly obrazy. K jejich autorům mj. patřili Egon Schiele, Jakub Schikaneder, Bohumil Havránek nebo Oskar Kokoschka.
Obraz Václava Špály s krajinou u zaniklé obce Červená nad Vltavou
Mě osobně zde nejvíce oslovily tři obrazy od Václava Špály zachycující různé motivy krajiny v okolí Červené nad Vltavou. Tuto obec bychom dnes již marně hledali, jelikož ji zaplavila Orlická přehrada. Tyto tři vystavené obrazy spadají do Špálova modrého období, které představuje vrchol jeho tvorby při malování přírody. Kromě vlastního uměleckého zážitku Špálovy obrazy seznámily návštěvníky s tím, jak vypadala krajina na březích Vltavy v okolí zaniklé obce před vybudováním Orlické přehrady. Pravděpodobně ze stejného důvodu mne zaujal i obraz Jana Minaříka s názvem Staré ústí Botiče, který rovněž zachycuje zašlé časy naší historie.
Obraz Jana Minaříka s názvem Staré ústí Botiče
Avšak každý si na této výstavě mohl vybrat, co mu nejvíce líbilo. Někoho mohly oslovit Kokoschkovy obrazy a jiného pak vystavené gobelíny či exponáty vltavínů. Jedna starší paní však působila dojmem, že exponáty jaksi nevnímá, jelikož chodila od jednoho k druhému a všechny bleskurychle fotila, aniž se u nich na chvíli zastavila. Prostě přišla, zmačkla spoušť a ihned šla k sousednímu.
Přes Nový Svět, Malou Stranu, Karlův most a Staroměstské náměstí zpět na Hlavní nádraží
Po shlédnutí výstavy jsme vyrazili přes Hradčanské náměstí a Kanovnickou ulici k poněkud opomíjenému hradčanskému klenotu tvořeného u někdejších městských hradeb malebnými zákoutími s křivolatými uličkami a malými domky v okolí ulice s názvem Nový Svět. I když tato část leží stranou turistického ruchu, obě kavárny na této ulici byly na Silvestra obsazené, a tak jsme po prohlídce této části Prahy s neopakovatelnou atmosférou pokračovali dále k Loretě a Nerudovou ulicí dolu k dominantě Malé Strany, tj. ke kostelu sv. Mikuláše. Na Malé Straně zavalené davy turistů jsme objevili i jednu kavárnu, kde byla volná poslední dvě místa. Takže došlo i na zaslouženou kávu.
Malebné zákoutí Nového Světa na Hradčanech
Posléze jsme sešli Mosteckou ulicí na Karlův most a po jeho prohlídce s výhledy na pražské dominanty, jako je Pražský hrad, Kampa, Národní divadlo a samozřejmě i samotná Vltava, jsme se prodrali na Staroměstské náměstí k Orloji, kde v rámci příprav na silvestrovské oslavy již bylo umístěno záchranářské vozidlo Golem. Situaci u Staroměstské radnice jsme vyhodnotili tak, že by bylo velmi obtížné prodrat se davem turistů směrem k Celetné ulici, a tak jsme raději zabočili do Železné ulice a vzali to směrem k Prašné bráně okolo slovutných budov Karolina a Stavovského divadla a přes Ovocný trh.
U Prašné brány prakticky náš silvestrovský výlet končil. Odtud nám zbývala již pouze cesta okolo Jindřišské věže na Hlavní nádraží. Na rohu Jeruzalemské a Opletalovy ulice jsme si připomněli, jak jsme odtud cestovali v roce 2013 spolujízdou za 500,- Kč do Julských Alp, a to až do kempu v Bovci, přičemž jízdenka vlakem by byla zhruba desetkrát dražší.
Silvestrovský pohled z Karlova mostu směrem k Pražskému hradu
Loňský silvestrovský výlet bezesporu splnil svůj účel, kdy jsme zhruba si za pět hodin stihli prohlédnout kromě celé řady pražských památek, pamětihodností a zajímavostí i dvě výstavy. Jednu plánovanou a jednu neplánovanou. Jako bonus jsme malinko nasáli i atmosféru silvestrovských oslav. Navíc nám při návratu domu ukázal krokoměr na mobilu, že jsme s cestou k vlaku a od něj ušli 13,5 km. I to se v našem věku počítá. A doma nás čekala ladovská zima s pěti centimetry čerstvého sněhu.
Prostě stověžatá Praha nabízí prakticky nekonečnou řadu možností, kam vyrazit za poznáním po celý rok. Počínaje ZOO přes výstavu korunovačních klenotů a konče zapomenutými pražskými zákoutími jako Nový Svět.
