Článek
Český premiér se poněkud nešťastným způsobem pokusil přisvojit si stávající pokles cen potravin jako dílčí vítězství své vlády. V souvislosti s tím chtěl zaujmout nespokojené české občany a na chvíli opustil uzavřenou vládní bublinu za účelem srovnávacího nákupu v německém Waldsassenu a chebského supermarketu. Předmětem srovnávacího nákupu byly běžné potraviny, nápoje a pochutiny: Nutella 600 g versus německá Nutella 750 g, Coca Cola 1,0 l versus německá Coca Cola 1,25 l, mléko, máslo, chléb, vajíčka, kečup, rajčata a čokoláda.
Za stejný nákup v Německu premiér Fiala zaplatil necelých 20 €, kdežto v Česku jej stál o více než 60 korun. Následným porovnáním účtenek zjistil velký cenový rozdíl u másla, kdy u nás koupené bylo o třetinu dražší oproti německému a obdobně velký rozdíl byl i u Nutelly.
Nebudeme polemizovat nad složením nákupního koše premiéra Petra Fialy, avšak poněkud nešťastnou byla jeho volba českého obchodu. Pokud chtěl porovnat německé ceny, potom prvotně obchodní řetězec Tesco nepatří německému kapitálu. Hlavně pak tento řetězec má zavedený systém dvojích cen, tzn., že poskytuje výrazně nižší ceny ve značně širokém sortimentu pouze držitelům karty Clubcard. Jelikož většina běžných zákazníků nakupuje v Tescu pomoci této karty, dostáváme se tak v případě premiérova kontrolního nákupu k diametrálně odlišnému porovnání.
V hlavní roli Nutella 600 g
S cenovým rozdílem u másla je to poněkud složitější. Není totiž máslo jako máslo. My starší pamatujeme, že existovalo i vážené máslo a dvojka máslo. Takže dne 11. 11. 2023 jsem dohledal v Tescu pouze máslo Tesco polské provenience za základní cenu 39,90 Kč, avšak pro držitele karty Clubcard bylo toto máslo jenom za 29 korun, tj. o 37,5 % levnější. Že není máslo jako máslo, si bylo možno ověřit téhož dne v Lidlu. Zde měli jako nejlevnější variantu polskou imitaci „chutného“ másla za 39,90 Kč a nejvíce pak stálo poctivé české máslo za 56,90Kč, které tak bylo o 42,6 % dražší, přičemž všechna nabízená másla o hmotnosti 250 g deklarovala minimální obsah tuku ve výši 82 %.
Značně zavádějící je i porovnání ceny u Coca Coly. Jednak z důvodu porovnání německého balení 1,25 l s českým balením 1,0 l spojeného s přepočtem na cenu za 1 litr 29,40 Kč/l u německého balení a 32,90 Kč v případě českého. U balených výrobků totiž platí, že jeho jednotková cena roste se snižováním hmotnosti či objemu. Tzn., čím menší je balení, tím vyšší je jednotková cena baleného výrobků, přičemž u nápojů se jednotková cena skokově zvyšuje právě od balení 1 litr a menších. Dále opět nebyla posouzena významně nižší cena pro držitele karty Clubcard.
Vyšší vypovídací hodnotu má tak v případě Coca Coly porovnání s českým balením 1,5 l. To v nejbližším obchodě stojí 37,- Kč, což představuje 24,70 Kč/l. V prodejně Tesco je pak základní cena jedenapůllitrového balení 41,90Kč (stejně jako v Lidlu), tj. 27,93 Kč/l, přičemž držitel karty Clubcard však toto balení pořídí v Tescu za 29,90 Kč, tj. 19,33 Kč/l. Jednotkové ceny jsou tak ve všech případech balení Coca Coly 1,5 l v ČR významně nižší.
Tímto se v souvislosti s kontrolním nákupem premiéra Fialy dostává do hlavní role Nutella. Jedině u ní byl nákup prokazatelně levnější v Německu, a to i při uplatnění karty Clubcard, která v Tescu snižuje pro české balení 600 g cenu z 169,90 Kč na 129,90 Kč. Pouze pro porovnání přepočtem německého balení 750 g na českých 600 g se dostaneme na hodnotu 90,64 Kč.
V důsledku vytváření nerovných podmínek pro české spotřebitele pod taktovkou německých byznysmenů se částečně podílíme na financování německého blahobytu
Nerovné postavení českých zákazníků pravděpodobně mj. nastavují prostřednictvím obchodních řetězců působících v ČR jejich převážně němečtí vlastníci. Prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza v souvislosti s nákupem českého premiéra upozornil na problematiku teritoriálního omezení dovozu, v rámci, kterého se na některé trhy včetně českého dodávají menší balení nebo jiné verze dané potraviny. Tomáš Prouza zároveň upozornil na rozdíl ve kvalitě potravin dodávaných do českých supermarketů a na tradiční západoevropské trhy, tzn. včetně těch německých.
Rozdílná kvalita potravin určených pro český trh nás doprovází dlouhodobě. Dříve byl nižší obsah rajčatového protlaku v kečupu či menší obsah ovoce v džemech určených pro český trh odůvodňován zástupci nadnárodních firem zcela nelogicky údajnými odlišnými stravovacími zvyklostmi Čechů. Tento bohapustý nesmysl pomíjel skutečnost, že řada českých občanů si stále připravuje vlastní poctivé džemy s vysokým obsahem ovoce, jakož i vlastní kečupy s vysokým obsahem rajčatového protlaku. Takové jsou tedy skutečné stravovací zvyklosti obyvatel České republiky.
I když představitelé a zástupci německého byznysu vystupují vůči nám korektně, kultivovaně a přátelsky, nelze pominout, že jejich krédo při obchodním styku se zeměmi na východ od německých hranic lze lapidárně popsat slovy: „Ony ty potraviny, jakož i další výrobky s nižší kvalitou těm Čechům, Polákům, Slovákům, Maďarům, Rumunům, Bulharům, Makedoncům a dalším bohatě stačí!“ Možná v tomto pohledu vnímajícím nás jako občany druhořadé kategorie vychází, že naše mzdy jsou dvakrát až třikrát menší než německé či dokonce u Bulharů a Makedonců ještě vícekrát.
V každém případě pravděpodobně platí, že o co „ošidí“ německý byznys občany české kotliny např. na ovoci v džemu, o to více může za stejnou cenu přilepšit v džemech s vyšším obsahem ovoce v rámci německého blahobytu svým spoluobčanům. Tímto čeští spotřebitelé s příjmy dvakrát až třikrát menšími jaksi nechtěně přispívají na vytváření a udržování německého blahobytu. Jelikož otázka dvojí kvality u jednoho výrobku byla již v rámci EU řešena, nelze vyloučit, že právě rozdílná velikost balení má zamaskovat rozdíl ve kvalitě potravin, a to obzvláště za stavu, kdy některá balení, např. Nutella 750 g, jsou v rámci teritoriálního omezení dovozu výhradně určena pro západoevropský trh a některá, např. Nutella 600 g, pak pro východoevropské spotřebitele.
Pouze jednat s výrobci a provozovateli obchodních řetězců nestačí
O tom se premiér Petr Fiala přesvědčil v souvislosti s krachem jednání s představiteli Volkswagenu ve věci gigafactory v Plzni. Byznys je byznys. A tomu vždy na prvním místě půjde o peníze a zisky a na druhém místě v rámci udržování sociálního smíru ve vlastní zemi pak o blahobyt spoluobčanů.
Jelikož Tomáš Prouza zároveň upozornil, že kvůli nekalé praktice teritoriálního omezení dovozu zaplatí zákazníci v EU o 14 miliard euro více, než by museli, kdyby plně fungoval jednotný evropský trh a nadnárodní výrobci a řetězce by nezneužívali svého dominantního postavení, je namístě jednat o těchto otázkách v rámci EU. Určitě by v rámci tuzemského prosazování jednotného evropského trhu šlo aplikovat příslušná ustanovení týkající se narušování hospodářské soutěže. Pouze jednat však nestačí, obzvláště za stavu, kdy česká vláda a příslušné státní úřady mají v ruce určité právní páky.
Pravdou je, že sofistikovaně a kreativně využívat právní nástroje obzvláště pak i v případě významných sponzorů politických stran může být pro státní úředníky jaksi složitější než mlácení prázdné slámy při ústních jednáních. Bohužel politika Petra Fialy je poněkud zaměřena na politický romantismus erudovaného politologa a jaksi je mu odtažitý ekonomický pohled na politiku a její dopady na společnost. A tak mu uniká nejen ekonomický aspekt politiky, ale kontrolním nákupem prokázal, že ani nakupování a zejména pak obyčejné kupecké počty nejsou jeho parketou.
Premiér Petr Fiala tak má ve vládě nejen popleteného strejdu a žoviální tetku, která vystupuje, jakoby na posezení zhltla všechnu moudrost světa, ale zejména na ekonomických postech různé „amatéry“ působících svou touhou hrát si s veřejnými penězi podle zásady: „Chudým a potřebným brát a bohatým dávat!“ dojmem diletantů. Smutné je pak, že vláda se opájí bezbřehým sebeklamem, jak efektivně vede Českou republiku, ačkoliv v rámci EU zaostáváme prakticky ve všech oblastech. Ještě smutnější a mnohým z nás včetně mne se to nebude líbit, že po příštích volbách se zlověstně rýsuje jako „nejlepší“ ze všech špatných, a ještě horších možností koalice ANO a ODS.
