Článek
Zámek Jezeří stojí za to navštívit. Pohled na zámek zachycený na snímku pořízeném z horní vyhlídky je poněkud shovívavý ke stále přetrvávajícímu neutěšenému stavu. Obdobně při pohledu od Mostu svítí zámek Jezeří jako perla zasazená do lesního porostu na svahu Krušných hor a není tak zřejmý rozsah dosud přetrvávající devastace tohoto barokního skvostu, ke které došlo v období vlády komunistů. Prostě, jak se za mého dětství říkalo: „Z dálky jak ministr války a zblízka, jako když ho někdo ztříská.“
Zámek Jezeří a přilehlé parky včetně okrasných zahrad a arboreta měly tu smůlu, že se v dobách budování socialismu dostaly přímého střetu s bolševickou zlovůlí a zejména pak s těžbou hnědého uhlí. Na rozdíl od gotického kostela Nanebevzetí Panny Marie, který byl při zbourání Starého Mostu (opět kvůli těžbě uhlí) v roce 1975 přesunut v rámci záchranného transferu po kolejích o 841 m na severní okraj stávajícího Mostu, byl překážející zámek Jezeří komunistickým režimem odsouzen coby bývalé sídlo šlechty a významného představitele demokratické Benešovy vlády k zapomnění, postupnému chátrání a v konečné fázi k demolici zchátralého objektu.
Svým způsobem proces devastace zámku Jezeří započal však bezprostředně po Mnichovské zradě v roce 1938. Tehdejší majitel zámku JUDr. Maxmilián Ervín z Lobkowicz coby významný diplomat Československé republiky odešel společně s vládou Edvarda Beneše do exilu ve Velké Británii. Zde se stal významnou osobností našeho protifašistického odboje.
Není tedy divu, že zámek Jezeří byl hned v prvních dnech německé okupace podřízen nacistické správě. Ať zde v říjnu 1938 krátce sídlil štáb SS-Leibstandarte Adolf Hitler či následně vojenská posádka určená k hlídání zajatců v nedalekém zajateckém táboře nebo zde byl od března 1943 umístěn koncentrační tábor pro prominentní osobnosti, zejména pak vysoké francouzské důstojníky, a zároveň sem bylo přemístěno pracovní komando z koncentračního tábora Flossenbürg, skutečný vlastník zámku byl ve svém exilu zbaven možnosti starat se o svůj rodový majetek. To bylo prvotním začátkem následné devastace. Kromě jiného byl celý zámek pod okupační správou natřen zelenou maskovací barvou.
Po válce se zámek vrátil včetně okolního panství zpět Lobkowiczům. A jak se můžeme seznámit při prohlídce obnovené části zámku býval zde hostem i tehdejší ministr zahraničí Jan Masaryk, který zde měl svůj privátní pokoj. V době komunistického únorového puče působil JUDr. Maxmilián Lobkowicz jako velvyslanec Československé republiky v Londýně. Po únoru však zůstal věrný demokracii a rozhodl se pro exil.
Tím se postupně rozjela na plné obrátky následná devastace zámku Jezeří. Bezprostředně po tzv. „vítězném únoru“ komunisti zavedli na Jezeří národní správu. Nejprve byl zámek pronajat ministerstvu techniky a v roce 1950 byl vydán v plen Československé lidové armádě. Stočlenná vojenská posádka zámek obsadila ještě před souhlasem vlády. Zbylý inventář byl rozkraden nebo vojáky naházen do sousední kaple. Řečeno slovy majora Halušky: „Všetko popíliť!“ Vlastní budovu zámku vojsko přizpůsobilo svým potřebám. Sem tam vojáci zazdili nějaké, pro ně nepotřebné dveře. Především jednotlivé místnosti a chodby byly pěkně po vojensku vybíleny.
Proces následné devastace zámku Jezeří je podrobně popsán na jeho webu, popřípadě se lze s ním seznámit při návštěvě. Za zmínku tedy stojí, že po odchodu vojska nebyla na zámku žádná ostraha a ten byl až do roku 1960 vydán na pospas různým zlatokopeckým nenechavcům a vandalům. Nelze ani pominout, že i dílčí snahy o rekonstrukci zámku po roce 1964 vedly k jeho stavební destrukci a další devastaci, a to včetně vytrhání parket za účelem jejich použití na zámku v Ploskovicích. S ohledem na přibližující se těžbu hnědého uhlí nakonec správa zámku dostala striktní zákaz provádět i jakoukoliv běžnou údržbu.
Jelikož pro komunisty představovala prioritu těžba uhlí, byl zámek Jezeří, přestože představoval významnou kulturní památku, určen k demolici, což přetrvávalo ještě do osmdesátých letech minulého století. V rámci těchto likvidačních záměrů byl tedy zámek Jezeří odsouzen komunisty k pomalému a postupnému chátrání. V souvislosti s tím komunističtí funkcionáři a úředníci zpochybňovali jeho vysokou kulturní hodnotu. Není rovněž divu, že s ohledem na předpokládanou demolici byl dokonce vymazán i z map.
Výsledkem komunisty řízeného chátrání zámku Jezeří bylo zásadní poškození střechy a následné propadnutí stropů v důsledku zatékání srážkových vod do objektu, jakož i vylámání oken a dveří. Vše komunisti tedy směřovali k tomu vytvořit ze zámku Jezeří neobývanou a zdevastovanou pastoušku, kdy nakonec nebude zbytí než jí srovnat se zemí. Snahy o bezostyšnou likvidaci zámku však vyvolaly u veřejnosti opačný účinek. Již v roce 1986 se spontánně vytvořila občanská skupina nadšenců usilujících o záchranu zámku Jezeří. Vývoj se i v případě zámku Jezeří obrátil k lepšímu listopadem 1989, na což v roce 1990 mj. navázalo i stanovení těžebních limitů. Důl ČSA, který stačil pohltit dolní část zámeckých zahrad včetně arboreta, ale i přispěl k demolici blízké obce Jezeří, se tak zastavil 500 m od zámku.
Osud zámku Jezeří směřující k lepší budoucnosti tedy nastartoval v listopadu 1989. V roce 1991 byl zámek v rámci restituce vrácen Lobkowiczům, avšak jeho obnova byla nad jejich síly a možnosti. Následně pan Martin Lobkowicz daroval v roce 1996 zámek Jezeří státu a vedení Památkového ústavu se přes jeho neutěšený stav rozhodlo jej zpřístupnit. Nejprve technický stav umožňoval navštěvovat pouze jedinou místnost, avšak dnes jsou zde občas v podmínkách rekonstrukčního provizoria k dispozici tři prohlídkové okruhy. Zároveň v areálu zámku Jezeří došlo k obnově alespoň části zámeckého parku. Dále zde lze v areálu zámku nebo jeho okolí nalézt kapli Panny Marie Bolestné, Hraběcí kapli, Výklenkovou kapli, zbytek Jezeřského arboreta, výstup ze staré štoly Jezeří, zříceniny hradů Starý Žeberk a Albrecht, jakož i vyhlídku Goethovo sedátko. U vyhlídky nad zámkem je umístěn i poesiomat. Stačí pouze zatočit klikou. A v areálu zámku funguje i občerstvení. Je tedy čím motivovat děti.
Účelem tohoto článku není kopírovat údaje uvedené na oficiálním webu zámku Jezeří. Ani sdělovat, jak zámek ke svému jménu přišel či kdy dostal barokní podobu, resp. další informace o jeho historii. To ať si každý zjistí při prohlídce zámku nebo na jeho webových stránkách. Účelem bylo upozornit, že zlovůle komunistického režimu se mj. obracela i proti tak významným kulturním památkám, jakou bezesporu zámek Jezeří představuje.
Za stavu, kdy návštěvnost dosahovala před kovidem 24 až 28 tisíc návštěvníků a v době kovidové pandemie a po ní klesla významně pod 20 tisíc, je hlavním účelem článku upozornit na tento barokní skvost severních Čech a pokusit přispět ke zvýšení jeho návštěvnosti. Byť je zde po bezprecedentním přístupu komunistických mocipánů stále co napravovat, zámek již nyní nabízí plno zajímavého. Je nutno mít na paměti, že návštěvnost zámku Jezeří přispívá k jeho prezentaci a zviditelnění, což usnadňuje přísun finančních prostředků potřebných k postupnému dokončení jeho rekonstrukce. A tím i zachování zámku Jezeří pro budoucí generace.
V průchodu dolní brány zámku je umístěna i fotodokumentace o tom, jak byl zámek Jezeří zdevastován a jak prozatím probíhala jeho rekonstrukce. Osobně bych uvítal, kdyby z této dokumentace byla v budoucnu vytvořena samostatná expozice, aby nebylo zapomenut, jaký osud komunisti chystali pro tento barokní skvost a jaké úsilí bylo následně vynaloženo na nápravu jejich zlovůle.
Při sepsání článku byly použity stránky www.npu.cz a jako zdroj: Národní památkový ústav
