Článek
V českém právním řádu definuje životní prostředí zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, následujícím způsobem – cit.: „Životním prostředím je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie.“ Srozumitelnější a výstižnější ve vztahu k budoucím generacím, tj. ve vztahu ke generacím našich dětí a vnoučat, poskytuje vymezení pojmu životního prostředí poučka, že životní prostředí je prostředí, které nám bylo zapůjčeno budoucími generacemi.
I z právní definice vyplývá, že člověk je jedním z biologických druhů. A jako takový má dvě základní biologické funkce. Uplatnit své geny, což se děje procesem rozmnožování a zajistit pro sebe a své potomky dostatečně velké potravní teritorium. Byť někdo z nás může mít i rozsáhlé polnosti či řada z nás alespoň malou či větší zahrádku, zabezpečení potravního teritoria se vývojem transformovalo pro většinu lidské populace do obsahu našich portmonek či bankovních účtů.
Bohužel však právní definice a tézi o zapůjčení životního prostředí nerespektujeme, a tak celosvětově kromě zbývajících příslušníků přírodních národů žijeme na úkor budoucích generací i v oblasti životního prostředí. Co se týče České republiky, řada z nás bydlí ve své nemovitosti, ať je to rodinný dům či byt v osobním vlastnictví, a to včetně politiků, úředníků na různých stupních řízení, vlastníků firem a jejich vrcholných manažerů. Je nanejvýš pravděpodobné, že žádný člověk, pokud vlastní rodinný dům, jej nechce předat svým dětem jako zchátralou pastoušku určenou k demolici. A pokud vlastní byt, je nanejvýš pravděpodobné, že ho nikdo nechce zanechat svým dětem jako vybydlený holobyt s vytrhanými parketami a vymlácenými okny a dveřmi.
Se životním prostředím je to však jiné. Tam přístup lidstva ve významné míře spíše naplňuje v zájmu našeho „blahobytu“ nikterak optimistické rčení: „A po nás potopa.“ Což by bylo možno ironicky doplnit slovy: „A poslední zhasne.“
S ohledem na globální přesah životního prostředí a klimatických změn nelze tedy jednoduše říci: „Každý je svého štěstí strůjcem!“ V rámci volby je sice pro životní prostředí a eliminaci nepříznivého vývoje klimatických změn žádoucí a přínosné ekologické chování každého člověka. Při konečné bilanci a účtování však nestačí, že jednotlivý člověk dbá na to, aby s ním byla spojena co nejmenší uhlíková stopa a zároveň naplňuje zásady udržitelného rozvoje. Inu, zhruba 60 až 80 % občanů Evropské unie má sice obavy z nepříznivého vývoje klimatických změn, ale pouze 20 % je ochotno osobně činit konkrétní kroky k jejich eliminaci.
Skutečný stav životního prostředí je tedy odvislý od přístupu celé společnosti či lépe celého lidstva. Nezodpovědná osoba, a může to být i právnická osoba, např. provozovatel sousední cementárny coby největší známý producent karcinogenního benzenu v ČR, dokáže zamořit životní prostředí i svým zodpovědnějším sousedům. Názorný příklad globálního přesahu dává DDT. V souvislosti s jeho dřívějším používáním bylo mj. zjištěno, že inuitské ženy měly v mateřském mléku desetkrát více DDT než Mexičanky, přičemž právě v Mexiku byl tento přípravek hojně aplikován v boji proti malarickým komárům. Avšak vzhledem k mexickým teplotám zde docházelo k jeho vypařování do vyšších vrstev atmosféry a k následnému přenosu směrem k severu, kde páry rezistentního DDT zkondenzovaly a prostřednictvím potravy se tak dostaly v hojné míře i do mateřského mléka inuitských žen.
Na základě globálního přesahu faktorů ovlivňujících životní prostředí je tedy výstižnější říci: „Lidstvo je svého štěstí strůjcem!“ Slovo štěstí by mělo být v uvozovkách, jelikož se ve vztahu k budoucím generacím jedná s ohledem na nepříznivou trajektorii klimatických změn a mizení přírodních druhů spíše o neštěstí, které může mít katastrofický scénář.
Tímto se dostáváme k pojmu Overshoot Day (někdy Earth Overshoot Day). Do češtiny se překládá jako Den překročení, přičemž z hlediska obsahu tohoto pojmu se jeví jako zcela výstižné názvy den překročení udržitelné spotřeby nebo den překročení kapacity Země. Jestliže řada z nás ví, co je to den daňové svobody, potom prozatím většině mohlo uniknout, že v oblasti životního prostředí se pracuje i s pojmem dne překročení udržitelné spotřeby. Hlavním cílem celosvětové kampaně spojené s pojmem Overshoot Day je zvýšit povědomí o omezených zdrojích Země. Prostě s ohledem na omezenou kapacitu naší planety naplnit rčení: „Chytrému napověz a hloupého trkni.“ Den překročení udržitelné spotřeby je tedy datum, do kterého je mateřská planeta schopna nahradit námi spotřebované obnovitelné zdroje, a zejména pak vymezuje den, od kterého žijeme na úkor budoucích generací i v oblasti životního prostředí.
Jak roste poptávka neustále se zvyšující světové populace po větším množství potravin, dřeva a stavebních hmot, schopnost světových ekosystémů absorbovat emise oxidu uhličitého se spolu se schopností obnovy lesů, řek a pastvin, zmenšuje.V rámci aktivit organizace Global Footprint Network Overshoot Day označuje datum, kdy poptávka lidstva po ekologických zdrojích a službách (tj. množství ekologických zdrojů, které je Země schopna v daném roce vyprodukovat) v daném roce překročí kapacitu, kterou je Země schopna v daném roce obnovit.
I s ohledem na výše uvedený nepoměr mezi 60 až 80 % a 20 % lze očekávat kritické až odmítavé ohlasy na tento příspěvek. Inu, komu není rady, tomu není pomoci. A s ohledem na „akademické“ spory o způsobu výpočtu dne překročení udržitelné spotřeby či dokonce striktní popírání myšlenky Overshoot Day je na každém, zda předkládané informace odmítne či přímo zavrhne nebo, zda nad nimi bude alespoň přemýšlet. V zájmu příznivého životního prostředí lze považovat za nanejvýš přínosné, pokud si člověk něco odnese z údajů souvisejících se dnem překročení udržitelné spotřeby do svého života, a to zejména skutečnost, že naše spotřeba významným způsobem ovlivňuje stav našeho životního prostředí.
Jestliže lze celou řadu informací spojených s pojmem Overshoot Day vygooglit, a to včetně podrobných informací ve Wikipedii, potom za stěžejní lze považovat vývoj dne překročení udržitelné spotřeby. Zhruba do roku 1970 zvládla naše planeta nahrazovat naši spotřebu obnovitelných zdrojů. Rok 1971 pak dle uváděných údajů odstartoval postupné zkracování období udržitelné spotřeby. V roce 1971 byl Overshoot Day pro celou planetu Země vypočten na 24. prosince, 1987 – 19. prosince, 1995 – 21. listopadu, 2006 – 9. října, 2010 – 21. srpna, 2015 – 13. srpna, 2016 – 8. srpna, 2017 – 2. srpna, 2018 – 1. srpna, 2019 – 29. července, 2020 – 22. srpna, 2021 – 29. července, 2022 – 28. července a 2023 – 2. srpna.
Z uvedených datumů tak vyplývá, že došlo k významnému posunu Overshoot Day, přičemž zpětný výkyv v roce 2020 je vysvětlován covidovou pandemií a s ní spojenou celosvětovou izolací obyvatel doprovázenou sníženou spotřebou. Nepatrný výkyv v roce 2023 a stagnaci v roce 2022 lze pravděpodobně vysvětlit nepříznivým hospodářským vývojem.
Z úvodního obrázku obsahujícího grafický přehled dne překročení pro jednotlivé státy či ještě lépe z jeho originálu na internetu vyplývá, že v různých zemích je den překročení udržitelné spotřeby odlišný, přičemž na internetu lze vyhledat nejen přehled pro rok 2023, ale i pro předcházející léta. Takže v případě České republiky lze zjistit v přístupných přehledech, že v této oblasti „excelujeme“ (ve špatném slova smyslu). Nejenže významně překračujeme pro Overshoot Day celosvětový průměr, ale patříme mezi zhruba 20 % prvních zemí, které dosáhnou dne překročení udržitelné spotřeby nejdříve. V roce 2021 jsme dosáhli dne překročení 17. dubna a v letech 2022 a 2023 pak 12. dubna, přičemž v roce 2023 jsme společně s Holandskem a Norskem obsadili 13. místo (7. místo v rámci evidovaných zemí EU).
Tzn., že v současné době žijeme v České republice v oblasti životního prostředí od 12. dubna, tj. po většinu kalendářního roku, na úkor budoucích generací. Přitom je nutno mít na paměti, že překročení biokapacity naší planety má rovněž ekonomické dopady. Postupné zkracování období udržitelné spotřeby z ekonomického hlediska konstatuje, že roste poptávka po klesajícím množství obnovitelných zdrojů. Prohlubující se nerovnováha může vést k souběhu nedostupnosti potravin, tzn. včetně finanční nedostupnosti, a ekonomické tísně, přičemž mezi prvotní následky patří např. inflace. Následovat můžou sociální nepokoje a v konečné fázi zhroucení ekonomiky.
S ohledem na právní definici trvale udržitelného rozvoje vycházející i z ústavního pořádku ČR a danou zákonem č. 17/1992 Sb. – cit.: „Trvale udržitelný rozvoj společnosti je tokový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat základní lidské potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů.“ Overshoot Day, tj. aktuálně v ČR 12. dubna, zároveň v plné míře odhaluje prohlubující se disproporci mezi naplňováním právního řádu ČR a skutečným stavem životního prostředí v české kotlině, a to za přímé účasti státu. Rezignaci státu na dodržování právního řádu i v oblasti životního prostředí dochází k oslabování demokracie, přičemž poněkud bezostyšně žijeme na úkor budoucích generací, tj. našich dětí a vnoučat, i v oblasti životního prostředí.
